Bartók III 1322 | Nesadávaj pod stromečkom zelením

4 words

Bartók III 1322 | Nesadávaj pod stromečkom zelením (100%)
Nesadávaj pod stromečkom zelením

Černík 1908 / 070 | Maryš moja (97%)
Maryš, moja Maryš, čo má telko moříš, ej, prečo mi, Marynka, dverí něotvóríš, ej, dveří něotvóríš? Otváraj, otváraj, lebo hore stávaj, ej, sceš-li moja býci, s iným něsadávaj, ej, s iným něsadávaj. Ona otvárala, na mňa ništ nědala, ej, já som sa oženil, ona něvydala, ej, ona něvydala. Vydám sa já, vydám, veru sa já vydám, ej, veru si já telko rozkadzovac nedám, ej, rozkadzovac nedám, Vydám sa já, vydám, prevelice ráda, ej, ako je to pekné, keď je žena mladá, ej, keď je žena mladá.

Sušil 1455 | Daj myslivečku daj si pozor (3%)
Daj, myslivečku, daj si pozor a nechodívaj do cizích hor. Aj, v cizích horách zabijú ťa, tam pod stromečkem zakopú ťa, aj, pod stromečkem, pod zeleným. Žes tam chodíval na jeleny, och, na jeleny, na srnčátka, žes tam podvedl dvě děvčátka. Oj, dvě děvčátka tuze hezké, a to dcerušky myslivecké.

Bartók III 1378a | Pod našima obločki strom zelení širokí (3%)
Pod našima obločki strom zelení, širokí

Sušil 0665 | Co mně milý za dar necháš (3%)
Co mně, milý, za dar necháš, keď sa už preč odebíráš?1) Zaněchám ti strom zelený, po okjenkem zaščepený. Pod tym stromem kopaj jamu,2) najděš růžčku malovanú. Najděš růžčku a i nožík, nařežeš si na rovášik. Nenarezuj si na roky, lež si narež až na veky.

Galko 1/207 | V širom poli hruška stojí pekná (3%)
V šírom poli hruška stojí pekná zelená, pod ňou stojí moja milá bárs vyplakaná; biely ručník v ruce má, oči sobe utiera, strom (a) zelený, rozmarínček, za čákov dáva. Prídiže ty, moja milá, do tej kasárni, jaký to tam každý vojak vypucovaný; tambor bije na buben, už ja, milá, preč idem, ej, či tebe žiaľ nebude, keď viac neprídem. Vystúpže ty, moj najmilší, vystúp z gliedy (gliedy) ven, poteš moje smutnuo srdce na jostatný deň. Nemôže to, milá, byť, nemôžem ja z glejdy vynsť, nemôžem ja tvoje smutnuo srdce potešiť. Vyndiže ty, moja milá, ďalej na poľo, jak tam rúbu šabličkami traja Francúza; keby ste to videli, plakať byste museli, jakí to tam krásni chlapci zhynúť museli.

Bartoš 1901 / 0103d | Keď sa miłý na vojnu (3%)
[: Keď sa miłý na vojnu brał, :] svojej miłej prikazovał, ej, svojej miłej prikazovał. [: By sa mładá něvydała :] sedom rokov ho čekała, ej, sedom rokov ho čekała. [: Keď už přišło v osmém roce :] žała trávu na potoce, ej, žała trávu na potoce. [: Přišeł ku něj od vojny pán :] a to boł ten jej mładý pán, ej, a to boł ten jej mładý pán. [: Pojže, miłá, na veseľí, :] už sa ti ten miłý žení. ej, už sa ti ten miłý žení. [: Na veseľí ti něpojděm :] všecko dobré ti vinšujem, ej, všecko dobré ti vinšujem. [: Vinšujem ti takú ženu :] jako paní císarovnú, ej, jako paní císarovnú. [: Čo mi, miłá, viac vinšuješ :] keď sa se mnú rozłučuješ ej, keď sa se mnú rozłučuješ? [: Vinšujem ti také dietky :] jako v našem hájku kvietky ej, jako v našem hájku kvietky. [: Čo mi ešče vyvinšuješ :] keď sa se mnú rozłučuješ ej, keď sa se mnú rozłučuješ? [: Vinšujem ti teľo złata :] jako v mojem dvore błata ej, jako v mojem dvore błata. [: Co mi ešče vyvinšuješ :] keď sa se mnú rozłučuješ, ej, keď sa se mnú rozłučuješ ? [: Vinšujem ti strom zeľený :] pod okénkem nasadzený, ej, pod okénkem nasadzený. [: Jalub *) boła zľe mysľeła :] boła by si zahynuła, ej, boła by si zahynuła. [: Aľe, keď si tak mysľeła, :] teraz buděš moja žena ej, teraz buděš moja žena.

Galko 1/040 | V šírom poli strom zelený (3%)
[: V šírom poli strom zelený, :] [: pod tým stromom vojsko leží. :] [: Tichý vetrík pofukuje, :] [: už sa vojsko pohybuje. :] [: Biely Janík predok vedie, :] [: pod ním koník smutno ide. :] [: Koník, koník, čože ti je, :] či ťa ťažia brány moje, a či šable ocelovie? [: Neťažia ma brány tvoje, :] [: ani šable ocelovie. :] [: Ale ťažia tvé ostrožky, :] [: čo bodajú moje bôčky. :] [: Ty si piješ z pohárečka, :] [: a mne dávaš zo šaflička. :] [: A ty ležíš v sriebre, zlate, :] [: a mňa naháš v hnoji, v blate. :]

Erben 2/110 | Seděla pod borovičkou (3%)
Seděla pod borovičkou, plakala, že má chudičkou kytičku rozmarínovou na zahrádce. Prosila božího deště, aby jí vyrostla ještě kytička rozmarinová na zahrádce. Mladost, radost! ani mně nedají dorost: včera mně minulo patnáct let, už jsem jich přelhala devět. Nedám, nedám, mládenci, to vám povídám, se stromu jablíčka trhali: musíte času čekati. Kdyby bylo nesvítalo, bylo by mi děvče dalo tři hubičky nebo čtyry, to je děvče roztomilý! Už jdou děvčátka z Lomečku, už jdou děvčata z Lomce: mají červeny čepení, mají zeleny věnce. Pověz mně, och má znejmilejší! kudy k vám budu chodit? Vokolo humen je cestička, ta tě k nám bude vodit. Vokolo humen je cestička, je pěkná drnovatá: kdy ty k nám, můj Honzíčku, pří-deš, sedni před naše vrata. Před těma našima vratami je pěknej bílej kámen: kdy ty k nám, můj Honzíčku, přídeš, jenom si sedni na něn. Před těma našima vratami je pěknej kameníček: aby vo tom lidi věděli, že jsi můj milovníček. Šafáři,[19] mlynáři! z vašeho dvora krásná osoba vychází. Jeníčku, bratříčku! nabí flintičku, postřel Aničku na hrázi. Nechám jí, neznám ji: ona mně koupí na pěkný šaty hedbáví. Já jí zas zlatý pás, stříbrný přazky, zlaty podvazky: „Tu máš, Ančičko, zlatá perličko! lásku zas.“ Adámku náš! co pak děláš? na lonce ti pasou,

Bartók III 1378a | Pod našima obłoki strom zelení širokí (3%)
Pod našima obłoki strom zelení, širokí

Erben 2/324 | Když jsem já šel kolem lesa (3%)
Když jsem já šel kolem lesa, byla velká rosa; sed jsem si tam pod stromeček, poslouchal jsem kosa. Kose, kose, černý ptáče! ty líbezně zpíváš, všecky panenky s trávy jdou, ty se na ně díváš. Všecky panenky strávy jdou, jenom moje nejde: ona se tam posekala, ona jí krev ujde. Já zapřežu čtyry koně, pojedu si pro ni; povezu ji k doktorovi, který rány hojí. „Pane doktor, já vás prosím, vyhojte vy mně ji: já od ní chci zaplatí ti jako od svy mily.“ Všecky panenky s trávy jdou, jenom jedna nejde: ona se tam posekala, ona jí krev ujde. Zapřáhněte čtyry koně, 1) a dojeďte pro ni; dovezte ji k doktorovi, ať jí rány zhojí. Náš pan doktor doma není, jen jeho mládenec: pan doktor jel do kláštera pro zelený věnec. V klášteře tvojí panence věnečků nevijou: to pro tebe, nevěrnice, že máš holku jinou! 1) Zapřáhněme koně vraný, pojedeme pro ni; dovezem ji do Mělníka k panu doktorovi. Aneb: odvezem ji k felčarovi, on mi ji vyhojí. Aneb: nežli pro ni dojedeme, zatím bude po ní.