Bartók III 1127 | Prečo sa ti šuhaj ňikdi ňezarmútiš
Podobné písně
Povedzže ty (mi), môj najmilší, prečo teba tatík hreší? Hreší ma pre tebä, že ma nedá za tebä, že ty nemáš pole žiadne. Keď já nemám pole žiadne, ale som já djeuča švarné; môže to pán boh dať, že ma bude milovať šuhaj ako karafiat. Karafiat, kvet červený, nikdy farbu nepremení, ako taká panenka, ktorá nemá mládenka, ostane bez porušenia. Ešte jednu nôcku pôjdem, pani mamku prosiť budem: mamičko, tatičku, dajte za mňa Aničku, vezmem si hu za ženičku. Ak vám bude smutno bývať, dajte si hu odmalovať; ak vám bude ťažko, dajte (že) si hu za cklo, môžete se na ňu dívat.
Bartók III 1127 | Prečo sa ti šuhaj ňikdi ňezarmútiš (100%)
Prečo sa ti šuhaj ňikdi ňezarmútiš
Bartoš 1901 / 0338 | Už sú kose nade młýnem (96%)
Už sú kose nade młýnem, nespała sem cełý týdeň, cełý týdeň, štyry noci, šohaj, pro tvé čérné oči. Čérné oči, proč nespíte? Vy dycky na mňa mysľíte. Spite, oči, ve dně v noci, nemysľete na mňa nikdy.
Sušil 0052 | Na nedělu raničko (91%)
[: Na nedělu raničko :] [: vychodilo slunečko. :] Na tú horu vysokú, na tú lúku širokú. Na ty lúce nic není, edem kostel kamenný. V tom kostele zvonili, by se ludé schodili. Šla matička s cerami, dvě byly pod věncami. A tá třetí nebyla, z krchova se vrátila. Do zahrady vkročila, tři růžečky utrhla, tři pérenka uvila! Jedno pérko dovíjá, kněz mšu svatú začíná. Druhé pérko dovíjá, kněz hostiu pozdvíhá. Třetí pérko dovíjá, ďábel se k ní dobývá. Pomož Pán Bůh, děvečko, komu viješ pérečko? Daj to Pán Bůh, mládenec, není péro, lež věnec. Dyby přišel mládenec, dala bych mu ten věnec. Dyby přišla osoba, dala bych já jí oba. Daj, děvečko, daj věnec, šak jsu hodný mládenec. Daj, děvečko, daj oba, šak jsu hodná osoba. Daj, děvečko, všecky tři, šak jsem herský jako ty. A já vínka nesmím dat, mohla by mně máti lát.1) Matky se ty nic nebůj, víneček mi přece daruj. Stup, děvečko, na kamen a z kameňa na střemeň. Ze střemeňa na koňa, pojedeme do rája. Tam’s jak živa nebyla, ani tvoja rodina. Vzal Kačenku na rohy a letěl s ňú přes hory. Jak za humny vyjeli, nikde cesty neměli, po samém trní jeli. Po trní a po boří, po ďábelském šáchoří.2) Zdvihni, milá, sukničku, ať se netkneš trávníčku. Zdvihni, milá, kazajku, ať se netkneš turánku. Když přijeli před peklo, zaklepal on na okno. Otevřte, tovaryši, vezu tělo i duši. Chystejte nám stolicu, dajte vína sklenicu, ať se panna napije a s nami tu spočine. Jedni s koňa snímali, druzí vínko chystali.8) Sedni, Kačo, na stolek, vypij vínka s pohárek. Co’s tělo co’s dělalo, že’s do pekla muselo? A to tělo hřešilo, věnečky ve mšu vilo. Ponejprv se napila, hned jí krása změnila, po druhé se napila, modrý plamen pustila. Po třetí se napila, plamenem se chytila.4) Vystavte mě za dveře, nech mě větr prověje. Dy ses chtěla provějat, měla’s na mšu chodívat.5) Proč, zvony, nezvoníte, a snad o mně nevíte? Zvony začaly zvonit: Nechtěla’s na mšu chodit. Dyby’s byla chodila, tož’s v pekle byt neměla. Dajte ju tam na lože, kde jsú břitvy a nože. A jeli tu formani, velmi biči praskali. O, formani, formani, esli ste vy z mej strany z Holomúca, z Opavy? Řekněte tam matce mé, dcerušky má ešče dvě, by je lepši trestala, než mě hřišnú chovala, do peklach se dostala. Do pekla horúcího, Nevyjdu nikdá z něho.6)
Erben 2/323 | Stojí hruška v šírém poli (91%)
Stojí hruška v šírém poli, vrch se jí zelená; pod ni se pase kůň vraný, drží ho má milá. Proč, má milá, dnes pasete z večera do rána? „Kam, můj milý, pojedete, já pojedu s váma.“ Och já pojedu daleko, přes ty modré hory: kýž jsem byl nikdy nepoznal, co mé srdce bolí! Och já pojedu daleko, přes vody hluboké: kýž jsem byl nikdy nepoznal panny černooké! Och já pojedu daleko, do světa šírého: kýž jsem byl nikdy nepoznal srdce falešného!
Erben 2/322 | Zakukala žežulička (91%)
Zakukala žežulička v lese v oboře, ach, v lese v oboře! zaplakala má panenka doma v komoře, ach, doma v komoře! Proč pak pláčeš a naříkáš? vždyť ty budeš má: až žežulka o vánocích třikrát zakuká. „Jak pak nemám naříkati, když nebudu tvá: vždyť žežulka o vánocích nikdy nekuká! Vyrostla mi rozmarinka pěkná zelená: měla jsem já milovníčka – už ho má jiná!“
Erben 2/035 | Jak pak se má milá (91%)
Jak pak se, má milá, jak pak se máš? „Ach mám se – když ty nic o mé nedbáš. Do hospody přídeš, pivo piješ: a na mě nbohou nezpomeneš!“ Kterak pak mám na tě zpominati: když vaši zbraňujou k tobě jiti? „Jen tomu, holečku, nikdy nevěř: i vždycky se ptají, ‚ proč k nám nejdeš?“
Erben 5/247 | Proč pláčeš má milá (90%)
Proč pláčeš, má milá, Andulko rozmilá? – Jak nemám plakati, sobě naříkati? Mám do služby jíti, ve dvoře sloužili. Ve dvoře služba zlá, šafářka nedobrá. Hrách nedovařený, nemastný, neslaný. Kaše z mouky studily – což mé srdce truchlí! Maso nikdá není, krom o posvícení! Polívka z česneku, práce bez oddechu. Šafář chodí s holí, honí nás po poli.
Galko 3/004 | Garafia, strom zelený (73%)
Garafia, strom zelený, nikdy farbu nepremení, [: jako taká dievečka, :] kerá nemá šuhajíčka. Keť som išou okolo vás, zavoňau mi (som) citrón u vás; keť som išou okolo, srdenko ma bolelo, že som nebou čera u vás. Ešte sa ja mosím vrátit', a mamičku, mamku prosit’: Ach, mamička, mamka má, ja vás prosím preboha, dajte mi tú vašu céru. A keť mi hu hneď nedáte, vymalovat’ si hu dajte, na ty dvere, na vráta, vaša céra strapatá, tam sa na ňu podívajte.
Galko 1/327 | Stodolečka deravá a zlá žena (73%)
Stodolečka deravá a zlá žena k tomu, tie dve veci vyženú hospodára z domu. Do stodoly navozím, voda všade tečie, do komory nanosím, zlá žena vyvlečie. Každý dobrý hospodár varuj sa tých vecí, bo v krátky čas vynesieš gazdovstvo na pleci. Keď gazdovstvo vynesieš, vynes i zlú ženu, vyhoď si ju na plece a otrep o stenu. Bodajže ťa, ty klampa, gazduj teraz v pustom, však už môžeš gazdovať, jako v cmare hustom. Varujte sa, šuhajci, múdre sa ožeňte, ledajakým dievčičkám nikdy nič neverte. Kým si šuhaj, svobodný, uži tú svobodu, bo ťa žena mrchavá pošle i na vodu. Bárs by si sa utopil, žena by nedbala, i v komore i v izbe frajerov by mala. Malo by to takto byť, naplňme poháre, i tak, keď raz zomreme, vložia nás na máre.
Galko 1/093 | Tam pod horou na dole, na tej pánskej (73%)
Tam pod horou na dole, na tej pánskej zahrade, štepuje tam švárny šuhajíček višne a i jablone. (višne, hrušky, jablone) Štepuje on, štepuje švárne (mladé) dievča miluje. Nemiluj ty švárneho dievčaťa(nemiluj ty nikdy mladé dievča), bo ti vyschnú jablone. Ten (Môj) ručníček červený upadol mi do vody; nebudem sa ho ja vydávala (budem sa ja potom vydávala), až keď budú jahody. Ten ručníček červený upadol mi do rieky; nebudem sa ho ja vydávala (budem sa ja potom vydávala), až keď budú orechy.
Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!
Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,
Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.
Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.
V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).
Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.
Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!
Jan Koláček, autor projektu