Bartók III 1177 | Stojí vojak na varte

4 words

Bartoš 1901 / 1224 | Stójí voják na vartě (100%)
Stójí voják na vartě v roztrhaném kabátě, od večera do rána rosa naňho padała.

Bartók III 1177 | Stojí vojak na varte (100%)
Stojí vojak na varte

Bartók III 1482 | Stojí vojak na varte (100%)
Stojí vojak na varte

Erben 5/280 | Čtyry koně na dvoře (100%)
Čtyry koně na dvoře, žádnej nimi nevoře. Voře nimi synáček, Nanynčino miláček. Jede s nimi do pole zavorávat koukole. Kdy je všechno zavoral, na svou milou zavolal. „Pojď, má milá, pojď ke mně, já ti povím, co je mně. Bolí mé má hlavička, vybila mě matička. Vybila mě pro tebe, abych pustil od tebe.“ Necht tě pro mě nebijou, můžeš si jít za jinou. „Já za jinou nepůjdu, radši se dám na vojnu.“ Na vojnu se nedávej, truc rodičům nedělej. „Na vojnu se přece dám, truc rodičům udělám. Až na vartě budu stát, přijď se na mé podívat. Na koníčka vyskočím, bílým šátkem zatočím. Pěkně se ti, má milá, pěkně se ti poroučím.“

Bartoš 1901 / 1178 | Z Líšně (100%)
Zpomeň si má milá na mě haž bodeš postýlko stlát, a já si na tě zpomeno, dež bodo na vartě stát. Zpomeň si má milá na mě, haž bodeš vlase česat, a já zpomeno na tebe haž bodo mašírovat. Zpomeň si má milá na mě, haž bodeš ho mozike, a já zpomeno na tebe, haž půdo z execírke. Zpomeň si má milá na mě, haž bodeš s děvčatama, a já zpomeno na tebe haž bodo s vojákama.

Erben 5/383 | V Jičíně verbujou (99%)
V Jičíně verbujou, pískají, bubnujou: má zlatá panenko, mám-li se dát? „Dej ty se nebo ne, co je mně do tebe; já za tě nebudu na vartě stát.“

Sušil 1576 | Ženci jsou už za dvorem (97%)
Ženci jsou už za dvorem, vařte polívku zázvorem. Panímáma se ulekla, na ruby sukňu oblíkla.

Sušil 0200 | Janek do vojny jede (3%)
[: Janek do vojny jede, :] svej milej přikazuje. Aby se nevdávala, sedum roku čekala. Až on z vojny přijede, že si ju potom vezme. Neminulo sedum let, Janka viděť z vojny jeť. Jeho sestra Dorota otvírala mu vrata. Ach, sestřičko, sestro má, jak se tu Kačenka má? Kačenka se dobře má, včera týden schovaná do nového kláštera. Třikrát klášter obešel, nikde dveří nenašel. Jenom malé okénko, co svítilo slunýnko, Kačenčino srdénko. Ach, Kačenko milá má, kam’s ty dary poděla, cos ode mne dostala? 1) »Zlatý obraz na oltář, zlatú sukňu na ornát. Zlatý řeťaz na zvony, aby hlasno zvonily, tvé srdéčko těšily.« Ptám se já tě, má milá, kam’s ten prsten poděla? Zlatý prsten ješče mám, ten já ti, Janičku, dám. Až půjdeš podle moře, vhoď ten prsten do moře, vylej si svoje hoře. Až půjdeš vedle vody, vhoď ten prsten do vody, ať tě hlava nebolí. Neminula hodina, Janka hlava bolela. Neminulo to týdeň, Janka nesú z města ven. Co sis od Boha žádal, to ti Bůh nebeský dal, s Kačenkú odpočívaj.

Bartoš 1901 / 0083 | U Veróne pod tém kopcem (3%)
U Veróne pod tém kopcem stojí tam Pijomont se svém vojskem. Pan Hradecké počal psáti z Uher do Čech, do Moravy. Jedna sestra bratra měla, do vojne ho posílala : »Běž, bratříčko, běž do vojny, pomáhé tam císařovi.« »Jeneráli z vojne jedó, bratříčka mně nedovezó?« A me sme ho nepropili, v karte, v kostke neprohráli. Bratr leží u Veróne, má hlavěnko na dvě strane, vrané kůň stojí u něho, hrabe nožkó, litoje ho.

Sušil 1658 | Můj mily rozmily (3%)
[: Můj mily, rozmily, kaj si se mi podziul? :] Ani cě něvidać, ani cě něslychać, či si se utopiul? Něutopil sem se, ale sem na vojně; ma mila, rozmila, jak půjdzěš z kostela, pomodli se za mně. Ona se modlila! Před arendu stala, s inšimi galany, s inšimi galany sobě rozmluvala.

Sušil 1657 | Konec Věteřova (3%)
Konec Věteřova u tej Boží muky, stojí tamto milá, zalomuje ruky. Zalomuje tě jich za svoju hlavičku: Kemu's mě zanechal, švarný šohajíčku. Kemu bych tě nechal leda Pánu Bohu, aby ses chodila modlit k mému hrobu. Na mojem hrobečku rozmarýnek roste, věterský děvčátka vínky z něho neste. Ale vy ne všecky, enom ta nekerá, kerá má na vojně synka za galána.1) Kerá má děvečka na vojně synečka, nechať se podívá zrána do slunečka. Zrána do slunečka, večer do měsíčka, ona tam uvidí svého šohajíčka. Bude-li modravý, bude šohaj zdravý, bude-li červený, bude šohaj v zemi.2)