Bartók III 1077 | Susedovie Janík bi ruža

4 words

Bartók III 1077 | Susedovie Janík bi ruža (100%)
Susedovie Janík bi ruža

Sušil 1494 | V našem dvoře kvitnou růže (84%)
V našem dvoře kvitnou růže, ja jich trhač něbudu, milovalach dvu mladencův, milovač jich něbudu. Dy něbuděš, to něbuděš, ja se prosič něbudu, jak tu přijdu susedovi, namluvač se jich budu. Už tu přišli, už tu stoju, nas do taňca něberu, to su šelmy, ci pacholci, ješče se z nas vysměju. Žaden nějest taky šelma, jak susedův pacholek, ma na vescě z střibra bortu, na klobučku faborek. Nězahlidaj na tu bortu, ani na ten faborek, vezřičiž mu do maštalně, jaky tam ma pořundek.

Sušil 2339 | Přijeli přijeli (79%)
[: Přijeli, přijeli :] ti Turci pohani. Zajali, zajali dvé mladé čeledi. Kačenku s Janíčkem, sestřičku s bratříčkem. Kaču do světnice, Janka do temnice. Sedum roků šila, oka nezmrúžila. Až na ten osmý rok očičko zmrúžila. Uzdál sa jí sníček, sníček neveselý. Že její bratříček ve velkém vězeňu hluboko pod zemjú.1) Rukama lámala, žalostně plakala. Co je ti, Kačenko, přepěkná švadlenko? A či je ti křivda od tych mojich dětí lebo od čeledi?2) A mně není křivda od tych vašich dětí, ani od čeledi. Ale je mně křivda od vašeho pána, čirého pohana. Vězí mně bratříčka v tom těžkém vězení, v tej tureckej zemi. Neplač ty, Kačenko, přepěkná švadlenko. Pána opojíme, klíče mu ukradem, temnicu odemknem. Klíče mu ukradli, temnicu odemkli. Dvanást vrat odemkla, žádného nenašla. Třinasté odemkla, tam bratříčka našla. Bratříčku můj milý, jsi-li ješče živý? Já jsu, má sestřičko, ale juž maličko. Moje bílé nohy po kolena v zemi. Moje ruce bílé po loktě uhnilé. V mojí bílej hlavě myši pelech majú. V mém bílém životě žaby řechotajú.3) Poďme, můj bratříčku, do svojí krajiny, ješče-i najdeme koho svej rodiny. Na záda ho vzala, k rodičům spíchala. Když k matce přijeli, noclehu žádali, sýra, chleba ptali.4) Sýra, chleba nemám, noclehu vám nedám. Chyba bych vám dala v tej pustej stodole, na tej shnilej slámě. Když bylo půlnoci, Janíček vody ptal. Sestra nemeškala, k matce hned běžela, od ní vody ptala. Jak já ti vody dám, dyž já žádné nemám? Kohútek zazpíval, Janíček umíral. Kačenka švadlenka hlasem zaplakala. Nebylo by mně žel, dybys mně byl umřel v tom těžkém vězení, v tej tureckej zemi. Ale’s ty mně umřel u maměnky mojí. V tej pustej stodole, na tej shnilej slámě. Súseda slyšela, hned k matce běžala. Súsedo, súsedo, co si ty za matka.5) Syn tvůj ti umírá v tej starej stodole, na tej shnilej slámě. Děti, moje děti, proč ste sa neznali? Šak sme sa dost znali, mamičkú vás zvali, noclehu žádali, sýra, chleba ptali.

Galko 3/010 | Čije to pahola po noci chodí (79%)
Čije to pahola po noci chodí, [: čo dobrých ľudí :] zo spania budí? Čije by bolo, len susedovo, [: chodí pod okno, :] pod richtárovo. Podaj mi, Anička, studenej vody, [: čo nevypil ten, :] čo k tebe chodí. Čo on nevypev, to na zem vylál, [: tebe Janíčko, :] on ništ nenechal. Dočkaj, Janíčko, len za chvíločku, [: pojdem ti nabrat’:] na studienočku. Dokál Anička z vodičkou prišla, [: dotál z Janíčka :] dušička vyšla.

Sušil 0386 | U súsedů za dveřama (79%)
U súsedů za dveřama stojí lože s peřinama. Na tom loži Janko leží, porúbanú hlavu drží. Drží, drží, podržuje, drahú masťú pomasťuje. Běž, milenko, pro šátečku, uvaž mú hlavěnku těžkú. Hned milenka, hned běžala, najdražsí šátek vybrala. Ty mně, Janko, ty mně umřeš, mé srdenko zarmucuješ. Dyž já umřu, bude jiný, ešče budu ležat v síni. Dyž ja umřu, tož tam budu, daj malovat zlatem truhlu. Na tej truhle slovo Boží, by věděli, kdo tu leží. Leží, leží můj Janíček, mého srdca milovníček.

Smutný 48/016 | Ta naša chasa na poli pásá (74%)
Ta naša chasa na poli pásá, u súsedú majú Janíčka rasa

Sušil 1121 | Zrojili se čmelové (74%)
[: Zrojili se čmelové, :] hej nam hej, v súsedové stodole.1) Kdo ty čmele vyvede, ten Haničku povede. Janiček je vyvede, on Haničku povede.

Černík 1908 / 050 | Ej hrmelo (74%)
Ej, hrmelo, pršalo na našu zahrádku, cešli sa chlapci, ja-hoja, na našu Marjánku, dušá má. Ej něcešce sa, chlapci, na našu Marjánku, ta naša súseda, ja-hoja, zasjala fijalku, duša má. Ej, čo mňa po fijalce, keď mi ništ něvoní, čo mňa po dzievčaci, ja-hoja, keď mi nění k vóli, duša má. Ej, k vóli mi je, k vóli otcovi, maceri, ale mé srdénko, ja-hoja, na to něprivolí, duša má. Ej, chlapci, tam něchodzte, tam vám ništ nědajú. aj to švarné dzievča, ja-hoja, pred vami skovajú, duša má. Ej, chleba nám dávali a noža němali, černooké dzievča, ja-hoja, peed nami skovali, duša má. Ej, pod našú zahrádkú, je lipka zelená, a pod tú lipečkú, ja-hoja, postylka ustlaná, duša má. Ej, a na téj postýlce švarný Janko leží, milá se ho pítá, ja-hoja, čo ťa Janko bolí, duša má. Ej, bolí mňa hlavička a polovic čela, čo mňa poštípala, ja-hoja, súsedova včela, duša má. Ej, něbola to včela, včelička z včelína, leš to bolo dzievča, ja-hoja, s čiernýma očima, duša má.

Bartók III 1511b | Vojaňice straťeu Jano nohavice (74%)
Vojaňice, straťeu Jano nohavice

Sušil 0797 | U suseda zahradečka (74%)
U suseda zahradečka, nasila tam ta dzěvečka marijanku do ni, co un pěkně voni. Pacholci se dovědzěli, na marijanek běželi, běželi naň prudce, měli šatky v ruce.1) Ta dzěvuška rano stala, do zahradky pospichala, marijanku něni, krasa se mi měni.2) U susedů švarny Janek, un mi strhal marijanek. Prošvarny Janičku, strhals mi krasičku. Marijanku, marijanku! Sila sem cě na zahonku, kdo cě sivać3) budzě, dy mne tu něbudzě?4)

Sušil 2195 | Jáno milé Jáno (74%)
Jáno, milé Jáno, budívaj nás ráno, ej, ráno, ráníčko, než vynde slunéčko. Už slunéčko vyšlo na našu zahrádku, netěšte sa, chlapci, mému marijánku, máte u súseda rozkvětlú fialku.