Bartók III 1350 | Za našima humni veľká hlbočina

5 words

Bartók III 1350 | Za našima humni veľká hlbočina (100%)
Za našima humni veľká hlbočina

Bartók III 1189a | Pozdola Badina veľká hlbočina (98%)
Pozdola Badina veľká hlbočina

Černík 1908 / 154 | Za našima humny (3%)
Za našima humny velká hubočina, utopil sa Janko s čiernýma očima. Bolo ci, Janíčko, v nedzelu někúpac, němal ťa milý Bóh tak tuze něztreslac. Já som sa někúpal, len som koně brodzil, a tak mňa milý Bóh do tej vody hodzil. Janíčkova hlava plyně do Dunaji. a za tú hlavenkú tri chlupaje krvi. A za tú kravenkú širáček s pantlami, a za tým širáčkom botky s ostrohami. A za tymi botky truhélka s pokrovcom, buzdeš, milá, plakac, stoja nad mým hrobom.

Sušil 0908 | Za našimi humny (3%)
[: Za našimi humny vika něsečena, :] [: stoji tam děvucha cela uplakana. :] Od velkeho žalu sluze ji kapaju, na bilym kamenu důlky vybijaju. Kdož je ji přičina? Bobrovsči pacholci, že s nimi pasala na hradiskoch volky. Može jich pasć, može, ale věděć jako, može jich odhaňać od lesa daleko. Ej, odehnala jich až na třeći pole, a un za ňu volal: Vrać se, srdce moje. A ja se něvraćim, bo němam ku komu, ztracila sem lasku k svojemu milemu. Ztracila sem lasku, juž ji něnabudu, juž ji něnabudu, pokud živa budu.

Sušil 0980 | Za našéma humnama (3%)
Za našéma humnama na té našé roli, napásá tam syneček [: štyry koně vraný. :]*) Napásá jich, napásá, pěkně přistroja se, a jeho galanečka pachole mu nese. Nese ti mu ho, nese v tém bílým fěrtóšku: To máš, milé synečku, svó miló dceruško. Prosil ti ju pro Boha, pro Boha živého: Nesváďé toho na mně, sveď to na jinýho. Na jinýho nesvedu, měla bych velké hřích, kdo panenku vošidí, ten se ju musí vzít. A já se tě nevezmo, já tě radš zaplatím, saméma tolarama tobě se vyplatím. A čítal jí jich, čítal na dubovým stole: Poď se, milá, podívat, brzo-li dost bude. Dybys mně jich načítal co písku drobnýho, přece mně nazaplatíš věnca zelenýho.

Bartoš 1901 / 0128 | (3%)
1. Za našíma humny veľiká kotľina, utopił sa šohaj, s čérnyma očima. Ponajprv sa topił, vyšeł nad vodičku; podaj ně, má miłá, podaj ně ručičku. Jak mu ju podała, žałostně płakała, kebych ťa, šohajku, nebyła poznala. Košuľenka z ľenu, viseła na brehu: Měł sas ty, šohajku, nekúpat v neděľu. Já sem sa nekúpał, já sem koně brodił, snád ňa miłý Pambů, do téj vody hodił. Do téj vody, do téj, do téj hubočiny, že sem si nevšímał, chudobnéj děvčiny. 2. Chudobná děvčina, v chudobě chovaná; ľudé povídajú že sem čarovaná. Čarů sem neznała, ani má mamička, ľež ně čarovały mé černé očička. Čarů sem neznała, ani můj tatíček lež ně počarovał švárný šohajíček. Nemá můj tatíček, takových sedmiček, co by on kupovał barvu do mých ľíček. Nemá má mamička takových dukátů, co by ňa strójiła do hedbávných šatů. Maľovał ňa maľér z vysokého neba, dał ně on barvičky koľéj było treba.

Sušil 0197 | Bylo Juři pachole (3%)
[: Bylo Juři pachole, :] [: sluhovalo ve dvoře. :] Vyslúžilo brany kůň, na konička sedelko, pod sedelko třmeněčko. Pod třmeněčko šátečku, švarnu Marijanečku. Marianko, dzěvečko, ež do ročku sedmeho, němiluj ty žadneho. Sedmy roček přichodzi, Juřiček jedzě z vojny. Natrefil tam pastyře, co černe bydlo pase. Ptam se ja cě, pastyři, je-li živa Slezkova, co švarnu dcerku měla? Och, Slezkova živa je, dněska dcerku vydaje. Už vy jenom pospeščě, na svadbu přijedzěcě. Jak za humny přijechal, velku střelbu udzělal, Marijance hlas vydal. Vyšla k němu Anička, Marjančina sestřička. Vitej z vojny, Juřičku, můj rozmily švagřičku. Marianka umřela, v klášteře je schovana, bilym ruchem odzita. Bilym ruchem odzita, černu hlinu přikryta. Třikrat klašter objechal, Marijanku zavolal. Marijanko, dzěvečko, přemluv ke mně slovečko! Cěžké moje mluveni, dy ve mně dechu něni. Zlaty prsteň s prstu sjal, Marijance na prst dal, a sam se zamordoval.

Sušil 1062 | Za našim humenkem na luce (2%)
Za našim humenkem na luce pasla tam děvucha kačice a volala jich taž, taž, taž, prošvarny syněčku, přijdže zas. Něprijdu, děvucho, až jutro. Prošvarny synečku, čemu to? Prošvarna děvucho, to temu, žes dala hubičky jinšemu.

Sušil 1925 | Můj milý se strojí (2%)
Můj milý se strojí do cizé krajiny, za naším huménkem lehl do doliny. Ja, to je, má milá, ta cizá krajina, za naším huménkem hluboká dolina.

Bartoš 1901 / 0584 | Za naším huménkem vyrosteł strom (2%)
Za naším huménkem vyrosteł strom, do falešnéj łásky uderił hrom, bíje, tłuče, jak do dubu, už já téj gaľánky mět nebudu.

Bartoš 1901 / 0792 | Za našima humny (2%)
Za našima humny zelená se travka, pase tam děvucha maličkého pávka. A ten pávek malý byl velmi pěštěný, potrhal děvuše fortušek červený. Ach, či ja to vina? jenom matičina, že mne netrestala, když jsem malá byla.