Smutný 07/041 | Pověz ty ně děvo černovlasá

5 words

Sušil 0374 | Vím já jednu hospodu (100%)
[: Vím já jednu hospodu, :] je z kameňa bramoru. 1) Je tam hospodská mladá, víno, pivo nalívá. Jedó tam tři pánové, překrásní rytířové. Hej, hospodská, hej, mladá, nalejte nám más vína. 2) Hospodská jim nalívá, po Kačence posílá. Kačenka víno nese, až se jí ruka třese. Netřese se od žbánů, než od zlatých prstenů. Hej, hospodská, hej, mladá, je-li tato dcera tvá? A to néni dcera má, to děvečka služebná. 3) Za tři míry semena od formanů kópená. 4) A když bylo s večera, hospodská na ňu volá: Jdi, Kačenko, postel stlat, ti pánové pudó spat. Co pak je to nového? Sedum let sem slóžila, postýlky sem nestlala. Kačenko, neodmlóvej, co ti kážu, to dělej. Jak Kačenka pokročí, rytíř za ňó poskočí. Ne tak, ne tak, rytíři, já sem z rodu dobrého, z rodu tobě rovného. Dyž si z rodu dobrého, pověz ty mně z jakého? Jsem krále Insperského vlastní dceruška jeho. Dyž si jeho dceruška, vlastní moja sestřička. 5) Sedum let sem tě hledal, co sem s koňa neslízal. A jak sem s koňa slezl, hned sem tebe nalezl. A když bylo za rána, na Kačenku volala: Staň, nevěsto ospalá, na kravičky nedbalá. Žádná vaša nevěsta, a moja vlastní sestra. 9) Poď, Kačenko, k placení, za sedum let slóžení. Sto tolarů jí dala, že jí dobře dělala, ešče pro ňu plakala. Stup, Kačenko, na kameň, a z kameňa na střemen, ze střemena na můj kůň, pojedeme, kde náš dům. Dyž přijedem k mateři, stup, Kačenko, za dveři a ja pudu k mateři. Co bys, matičko, dala, bys o dceři věděla? Dala bych všecko zboží, bych věděla o dceři. Nedávej všeho zboží, podívej se za dveří.

Sušil 0506 | Ej dívča dívča (100%)
[: Ej, dívča, dívča :] [:v černém damášku! :] Neprocházaj sa po mém salášku. Ten můj salášek velice drahý. Každá ovečka za dva tolary. Ej, dívča, dívča v černém domíně! Neprocházaj sa po rozmarýně. Ten rozmarýnek on pěkně voní; kdo po něm chodí, Pán Bůh ho skloní. Ej, dívča, dívča, sto ďáků v tobě! Zedral sem boty choďaci k tobě. A dybych věděl, že budeš moja, zedral bych boty třebas i troje. Ej, hora, hora, vysoká hora! Pověz, děvčico, budeš-li moja? Ej, budu, budu, ale to ne včil; počkaj, šohajku, až si podívčím.

Sušil 0529 | Hore hájek hore (100%)
Hore hájek, hore, ten zelený hájek; pověz mně, má milá, kde máš marijánek? Já mám marijánek v zahrádce na hřádce, ale ne pro tebe, pro jiné mládence. Pro jiné mládence, co jsú za horama, aby nepravili, že nemám galána.

Sušil 2066 | Vim ja ptačka v černem (100%)
[: Vim ja ptačka v černem lese, :] on zelene vajca nese, hej. Nanosil ich tři tisice, poveze ich do Bystřice. Kupi za ně dům i rolu, za ty vajca, chvala Bohu. Jak se ptaci dověděli, hned na jarmak přiletěli. Přiletěla ba i sova, povidala, že je vdova. Sedla si tam podle pecky, švandrkala po německy. Vzal ju vrablec v jeden taněc, stupil ji na pravy palec. Z mala, vrabče, vrabče z mala, pohlavek bych ja ti dala.*)

Bartoš 1901 / 1058 | Oj kam pak se poděla (100%)
Oj, kam pak se poděla, ta Růžkova rodina? [: Oj, jak be jakživa, v Bohonicích nebela. :] Oj, kam pak se poděli, ti Růžkoví synoví? [: Oj, jak be jakživi, v Bohonicích nebeli. :] Ti Růžkoví synoví, žádné na ně nic neví, [: debe na ně co věděl, tak be na ně pověděl. :]

Erben 3/047 | Pověz ty mně hvězdičko má (100%)
Pověz ty mně, hvězdičko má, 1) jsi-li jasná, nebo tmavá? Jsi-li tmavá, vyjasni se: má panenko, rozmysli se. „Já jsem se už rozmyslila, otce, matku opustila. Otce, matku i přátele, zvolila si jenom tebe. A ne na rok, na dvě léta: ale do skonání světa. Do skonání mého, tvého, nepohlednout na žádného. Nepohlednout, nezasmát se, jenom k tobě míti srdce!“ 1) Proč, kalino, v struze stojíš? snad se tuze sucha bojíš? Stoj, kalino! neboj ty se: má panenko, rozmysli se atd.

Sušil 0756 | Pod hájíčkem zelená sa oves (100%)
Pod hájíčkem zelená sa oves; enom ty mně, má panenko, pověz. Jak já tobě, synku, mám pověděť, dyž tvé oči nechcú na mňa hleděť? Pod hajíčkem zelená sa víčka, jak odvykne děvča šohajíčka? Ja, odvykne, ale nevím, jak pak, bude chodiť pod okénko plakať. Pod okénko podle súsedovo, až uslyší slovo synečkovo. »Ne také sem kavalíry měla, na všecky sem brzo zapomněla.« A í na ťa, synku, zapomenu, půjdu podle, na ťa nepohlednu. Ztratila sem vyšívaný šátek, na něm bylo devadesát lásek. Škoda tebe, vyšívaný šátku, ztratila sem od synečka lásku. Už já lásky tejto nenabudu, dokad mia ty nožky nosiť budú. A už sa ta láska nenavrátí, co sa Morava dokola obrátí.

Sušil 1601 | Ach co to tam Šusci v (100%)
Ach, co to tam šusci v tejto olšině? Prošvarny šuhajek navraca koně. O, navraca un jich, ony mu rzaju, poviz mi, dzěvucho, budzěš-li moju? O, budu ja tvoju, ene mne nězradź, dam ci ja šátečku, ene ji něztrać. Bo moja šatečka hrubě draha je, na každym konečku vyšivana je. Na každym konečku, na prostředku květ, milši’s mi, dzěvucho, než ten cely svět. O, juž jsi, dzěvucho, juž jsi zrazena, ta tvoja šatečka juž je ztracena. O, ztracil sem ja ju, ztracil sem ju dněs, dy sem šel od tebe přes ten černy les. Ně tvoja, dzěvucho, ně tvoja škoda, zaplacim ci ja ju baj tolaroma. Něstojim, šuhajku, o tve tolary, jenom mi ty poviz, kaj si oddany. A sem ja oddany pod komendury, vemu sobě jinšu tobě na zdůry.

Bartoš 1901 / 1161a | Hora hora čérný ľes (100%)
[: Hora, hora, čérný ľes, :] neviďéł sem méj panenky ešče dnes. [: Kdo ste viďéł, povězte, :] mé srdenko zarmúcené potěšte. [: Já sem viďéł, nepovím, :] trhała tam v zahrádece rozmarýn. [: Utrhła tam dvě růže, :] a dała ich šohajovi do łože. [: Šohaj bude ľibě spat; :] on ně bude zitra ráno děkovat. [: Děkuju ti, děkuju, :] před tebú já můj kłobúček smekuju. [: Nesmekaj ho přede mnú, :] šak ťa zitra Brodščí páni odvedú. [: Odvedú ťa do Peštu, :] tam dostaneš nový kabát aj vestu. [: Odvedú ťa do Prahy, :] tam dostaneš nový kabát aj šabľi.

Bartoš 1901 / 1177 | Z Jasenky u Vsetína (100%)
Zahrajte ně, husľičky z javorovéj deščičky, že mosím domu jíti, nechce tu miłá byti. Počkaj, miłá, na straně, až muziga přestane, a já ti neco povím, a já ťa vyprovodím. A já bych tu ostała, já bych na ťa čekała; ty mosíš maširovat, já mosím děti chovat.

Bartoš 1901 / 0748 | (100%)
1. Zeľenej se, zeľená travěnko, rozľívej se studená voděnko; rozľívej se po kamení, nastało mně s miłým rozłúčení. Ach łúčení, což je to těžká věc to je těžší nežľi jaká nemoc, od nemoci je zeľinka trhala ju má švarná dívčinka. 2. Kerý ptáček na dvúch stromkách sedá, ten se žádný poctivě nechová tak i jako ten syneček, kerý sedá vedľe dvúch děveček. Přinda k jednéj promłúví słovečko, přinda k druhéj poví jí to všecko; [: ne tak, ne tak, můj synečku, nepovídej všecko na děvečku :] co ona ti povídala, dyž za tebú dveři zavírała.