Smutný 23/018 | Já su tvoje poddaná od večera

6 words

Smutný 23/018 | Já su tvoje poddaná od večera (100%)
Já su tvoje poddaná od večera

Sušil 1358 | Zle ste mia mamičko (98%)
Zle ste mia, mamičko, zle ste mia vydali, jak by ste mia byli za humno vyhnali. Zle ste mia vydali, mamičko má miuá, dycky mia muž bije, že nejsu poddaná. Dceruško má miuá, nemožu ti radit, musíš byt poddaná, nebude ťa muž bit.

Erben 2/434 | Dvě léta tři zimy (2%)
Dvě léta, tři zimy, potěšení moje, co tebe znám; předce tě vyskoumat, má zlatá panenko, nemohu sám: ty jsi mne milovat naučila, sama si na lásku, můj zlatej obrázku, nemyslila. Pamatuj na večer, potěšení moje, v druhém Máji, jak překrásně zpíval, má zlatá panenko, slavík v háji; měsíc jasně svítil, jako ve dne, když jsme se dívali, potěšení moje, kam on sedne. Sednul ten slavíček, má zlatá panenko, na jedličku: tu jsem prvně tobě, potěšení moje, dal hubičku. Od té chvíle užil jsem sladkostí, které se nasytit, má zlatá panenko, nemůž dosti. Kdybys ty bývala, má zlatá panenko, upřímnější, nebylo by v světě, potěšení moje, mně milejší: ale to tvé srdce dvě křídla má, po všelikém kvítí, co se koli třpytí, sem tam lítá.

Bartoš 1901 / 0726 | Smutný večér nevesełý (2%)
[: Smutný večér nevesełý, :] [: neprijde mi potěšéní. :] [: Neprijde dnes, ani zitra, :] [: ani za rok, ani za dva. :] [: Vrať sa, miłý, od téj vody, :] [: vrať mi kľíče od słobody. :] [: Od słobody, od panenskéj, :] [: od téj vůľe materinskéj. :] [: Vrať mi, miłý, co je mého, :] [: já ti vrátím, co je tvého. :] [: Vrať mi, miłý, můj šáteček :] [: já ti vrátím prsténeček. :] [: Já sem šáteček potrhał, :] [: dyž sem šabľenku pucovał. :] [: Já sem prstének złámała, :] [: dyž sem trávu trhávała. :] [: Choď, můj miłý, choď do roku :] [: do Margetského jarmaku. :] [: Na jarmace kup strevíce, :] [: po jarmace nechoď více. :] [: Kúpił on jí pantľu modrú, :] [: tu máš, miłá, na rozchodnú. :] [: Dyž ju ona zapľétała, :] [: prežałostně zapłakała. :] [: Ach, kde je ten co ju kúpił, :] [: co mé srdenko zarmútił. :] [: Ach, ten už je u Francúza, :] [: je červený jako růža. :]

Bartoš 1901 / 1126 | Mámo mamko co já děłám (2%)
Mámo, mamko, co já děłám, méł sem děvča, už ho nemám to je cérka taková, ona synka zachová. Ona synka zachovała od večera až do rána, spi, Janošku, do rána, přídě pro ťa tvá máma. Máma, máti ráno stała, na Janoška zavołała, poď, Janošku, poď dómu, verbujú ťa na vojnu. Na vojnu ho verbovaľi, na dva bubny bubnovaľi, na dvě trúby trúbiľi, dyž Janoška budiľi.

Smutný 04/032 | Já su tvoja paddana od večera (2%)
Já su tvoja paddana od večera do rána

Sušil 0704 | Nebyla sem s milým (2%)
Nebyla sem s milým jak v nedělu večer, před našima na kopečku, tam sa se mnú zešel, Jak sa se mnú zešel, ručenky podával: Dobrú noc ti, moja milá, dobrú noc ti dávám. Dobrú noc ti dávám, ale ne na věčnost, aby tebe pominula ta tvoja falešnosť. Falešný šohaju, falešný k nám nechoď, ešče sobě falešnějších kamarádů nevoď.1) Kamarádů nevoď, prosím ťa velice, odvalíš mně těžký kameň od mojeho srdce.

Černík 1908 / 183 | Bože moj (2%)
Bože mój, Otče mój, veru je, Bože mój, veru je dalako ode mňa milý mój. Ode mňa milý mój, a já od milého, veru sme daleko jeden od druhého. Prídzi mňa, šohajko, dněs večer pocešic, prídzi svú ručenku mně pod hlavu vložic. Čo že mňa je po tem, keď já ju položím, keď já svéj hubenky k tvojéj něpriložím.

Sušil 0391 | Vyletěltě sokol na oblaky (2%)
Vyletěltě sokol na oblaky, vynášel se nade všecky vtáky, aj, nade všecko stvoření. Sedl sobě na štymberské veži, protíral si svoje zlaté péří, ach, svoje zlaté péřičko. 1) Střelil po něm štymberský král prudce, poranil mu jeho věrné srdce, aj, jeho zlaté srdéčko. A přiletěl k milé pod okýnko a zavolal: Pod, otevř, milenko, ach, spíš-li lebo mě slyšíš? A já nespím, já tě dobře slyším, ale já sem žádného nepustím, jenom vtáčka sokolíčka. 2) A tak se s ním dlóho domlóvala, až ho potom po hlasu poznala, poznala a zaplakala. Vítej, vítej z daleké krajiny, povidej mně zlé, dobré noviny, jak se ti ve světě vedlo? Zle se vedlo, má milá děvečko, zraněné je to moje srdečko, ach, zraněné je na stokrát. Kdyby byla v tém moc Boží daná, hojila bych tvé srdečko sama, ach, od večera do rána. Dej, má milá, kopat hrobek nový, do něho dej mé srdce raněné, nechať si v něm odpočine. 3) Od večera do rána hojila, ráno si ho pěkně nastrojila, večer k hrobu sprovodila. 4) Lež tu s Bohem, můj milý synečku, lež tu s Bohem, sivý holubečku, lež tady s Pánem Bohem! Zvoňte zvony na všecky tři strany, umřelo mně moje potěšení, jakého ve světě néní.

Černík 1908 / 035 | Janko (2%)
Janko, Janko, hdo ťa rúbal, ten tvéj krve nělutoval. Rúbali mňa dva vojáci, od večera do pól noci. Hdo ťa rúbal, něh ťa hojí, něh ťa vedze k dochtorovi. K dochtorovi do svetlice, hdze sú zlaté okenice. Dochtor němá také masci, čo by zhojil jeho-že kosci. Jeho kosci, jeho rebrá, čo zlámala jeho žena.

Sušil 0374 | Vím já jednu hospodu (2%)
[: Vím já jednu hospodu, :] je z kameňa bramoru. 1) Je tam hospodská mladá, víno, pivo nalívá. Jedó tam tři pánové, překrásní rytířové. Hej, hospodská, hej, mladá, nalejte nám más vína. 2) Hospodská jim nalívá, po Kačence posílá. Kačenka víno nese, až se jí ruka třese. Netřese se od žbánů, než od zlatých prstenů. Hej, hospodská, hej, mladá, je-li tato dcera tvá? A to néni dcera má, to děvečka služebná. 3) Za tři míry semena od formanů kópená. 4) A když bylo s večera, hospodská na ňu volá: Jdi, Kačenko, postel stlat, ti pánové pudó spat. Co pak je to nového? Sedum let sem slóžila, postýlky sem nestlala. Kačenko, neodmlóvej, co ti kážu, to dělej. Jak Kačenka pokročí, rytíř za ňó poskočí. Ne tak, ne tak, rytíři, já sem z rodu dobrého, z rodu tobě rovného. Dyž si z rodu dobrého, pověz ty mně z jakého? Jsem krále Insperského vlastní dceruška jeho. Dyž si jeho dceruška, vlastní moja sestřička. 5) Sedum let sem tě hledal, co sem s koňa neslízal. A jak sem s koňa slezl, hned sem tebe nalezl. A když bylo za rána, na Kačenku volala: Staň, nevěsto ospalá, na kravičky nedbalá. Žádná vaša nevěsta, a moja vlastní sestra. 9) Poď, Kačenko, k placení, za sedum let slóžení. Sto tolarů jí dala, že jí dobře dělala, ešče pro ňu plakala. Stup, Kačenko, na kameň, a z kameňa na střemen, ze střemena na můj kůň, pojedeme, kde náš dům. Dyž přijedem k mateři, stup, Kačenko, za dveři a ja pudu k mateři. Co bys, matičko, dala, bys o dceři věděla? Dala bych všecko zboží, bych věděla o dceři. Nedávej všeho zboží, podívej se za dveří.