Smutný 25/021 | Keď som išel z poza vršku

6 words

Smutný 25/021 | Keď som išel z poza vršku (100%)
Keď som išel z poza vršku

Galko 1/280 | Nehorekuj, mati, čo to všetko (96%)
Nehorekuj, mati, (čo to všetko platí, [: ešte pán boh v nebi a s ním všetci svatí. :] Nehorekuj, mati, nevolaj na boha, [: máš syna jako buk, meno mu Stonoha. :] Nehorekuj, mati, že máš povaľača, [: keď nebude gazda, bude z neho bača. :] Keď nebude bača, nebude hocaký, [: pochytí valašku, skočí poza kriakv. :] Grúničok, grúničok, pod grúničkom bučok, [: babám do rúk kúdeľ, chlapcovi obušok. :] Slováci, Slováci, vyberaní chlapci, [: hoc ste i chudobní, ale ste slobodní. :] A hoc i svet celý, šíry od vás bočí, [: predsa nesmie pozreť smelo vám do očí. :])

Galko 1/046a | Keď ja pôjdem k djevčaťu švarnýmu (96%)
Keď já pôjdem k djeučaťu švarnýmu, ta já pôjdem poza humny k nemu; cez dedinu richtár by ma videu, spýtau by sa, kde já v noci idem.

Smutný 26/010 | A ja jsem pacholek z poza (96%)
A ja jsem pacholek z poza těch

Smutný 39/008 | Veje veter po dolině veje sluníčko (96%)
Veje veter po dolině veje, sluníčko as z poza hory

Galko 1/144 | Po valaský od zeme (96%)
Po valasky od zeme, kto mi ovce (kozy) zaženie? A ja bych ti bol zahnal, ale som sa vlka bál. (Hojže, hojže, bača môj, tebe kožka a mne loj; tebe kožka na dudy, a mne lojík pod zuby. Hoj cic, koza, kozina, daj nám syra gazdiná; ak nám syra nedodáš, slabých chlapov vychováš. Výboh, Výboh, kde si bol, kde si taký umokol? Bol som tam za horami, pásol som tam barany. Štyri kozy, piaty cap, kto vyskočí, bude chlap; i ja by bol vyskočil, ale som sa potočil. Poza bučky, poza peň, poďže, bratu, poďže sem; poza bučky a klady, tancuj šuhaj zamlady. Poza búčky, poza peň, vyberiem si, ktorú chcem; vyberiem si devečku, ako bielu ovečku. Vyberiem si za žienku bystrú, švárnu Slovenku; vyberiem si Ančicu, čo vie variť žinčicu.)

Galko 1/130 | Moja žena rozum nemá (96%)
Moja žena rozum nemá, prepila mi volky s cudzíma paholky poza humná. (A ja jej zas urobím špás: prepijem jej kúdel, motovidlo, kužel, bude to špás! Motovidlo i vreteno; na čom žeby priadla, do čierneho diabla, moja žena.)

Erben 2/625 | U svatýho Jána (7%)
U svatýho Jána malej vršíček: že je v Litvfnojcích málo holčiček; málo, maloučko: ale jsou hezky, nejsou tak šmatlavy jako ty Vessky.

Galko 1/471 | A ja som z Oravy debnár (5%)
A ja som z Oravy debnár, a ja ťa, dievčatko, neznám, veznem si pobijač, kliešte, pôjdem ja na vandry ešte. Ani mi do domu nechoď, ani mi muziku nevoď, lebo ja nebudem tvoja, nedá ma mamička moja. Keď ma ty, dievčatko, nechceš, hľadaj si šuhajka kde chceš, a ja si za vrštek zajdem, tam si ja dievčatko najdem.

Erben 7/022 | Byla jest jedna matička (5%)
Byla jest jedna matička, syna měla Václavíčka. Ženiti se mu nedala, milou opustit kázala. Václavíček se rozhněval, do Benešova vandroval. Zabil v Sázavě jednoho, u Benešova druhého, za Benešovem třetího. Tu Václavíčka dostali, do radné šatlavy dali. „Ach! kýž mám posla rychlého, tak jako ptáčka zlítného: By pověděl mé mateři, ať nečeká mne k večeři. Ba ani zejtra k obědu, neb já víc domů nepřijdu. At pošle mně dvě košile, dvě košile pěkné bílé! Jednu košili konopnou, druhou košili kmentovou. V konopné budu seděli, v kmentové budu viseli. By pověděl mé panence, ať mi sem pošle dva věnce: Ten jeden pěkný růžový, ten druhý pěkný zelený. V růžovém budu seděli, v zeleném budu viseti.“ Jak se máteř dozvěděla, do Benešova běžela: „Kde je ta radná šatlava, co jali mého Václava? Co’s, Václavíčku, co’s dělal, že jsi tři lidi zmordoval?“ „Já nekrad, já jen mordoval pro děvče, co jsem miloval.“ A když už bylo na ráno, bylo biřicem voláno. 1) A když už bylo co na den, Václavíček byl vyveden. A když už byli na rynku, dala mu věnec z barvínku. A když už byli na mostě, dala mu prsten za dvě sté. A když už byli u vršku, Václav viděl šibeničku: „Kdybych byl věděl před lety, že na ní budu viseti, Byl bych ji dal zlatem pobit, českými groši ozdobit!“2) A když už byli na vršku: „Počkej, kate mistře! trošku, Ať já se ještě ohlídnu, pro které děvče na smrt jdu. Pro to děvče černooký, co má podepřené boky! 1) bylo od práva voláno. 2) Srov. Tambur, III. I. str. 58.

Erben 2/328 | Když jsem šel skrz dubový les (5%)
Když jsem šel skrz dubový les, přepadla mne dřímota; a do rána mně za hlavou rozmarina vykvetla. Pořezal jsem všecky pruty rozmaríny zelené, pustil jsem je po vodičce, po vodičce studené. Která panna lovit bude rozmarínu zelenou, ta mou nejmilejši bude za vodičkou studenou. Šly panenky ráno k řece, do věder nabíraly: v tom ty pruty z rozmaríny k samé lávce plavaly. Ta mlynářovic Anička po prutech se nahnula, a nešťastná holubička do vodičky spadnula. 1) Zvoní, zvoní troje hrany, co to asi znamená? povězte mi, vy ptáčkové! snad to není má milá? „Tvou milou, tvé potěšení do rakve ti skládají, čtyři muži v černém rouše do hrobu ji dávají.“ Ach, můj Bože nejmilejši! ty’s mi vzal mou nevěstu! povězte mi, vy ptáčkové, k jejímu hrobu cestu. „Za vrchem tam v kostelíčku zpívají v kůru kněží; pět kroků za kostelíčkem v hrobě tvá milá leží.“ Tam já půjdu, plakat budu, na ten tmavý hrob sednu, a pro tebe, má panenko, těžké hoře ponesu. Těžké já ponesu hoře, až mne smrt vysvobodí, a věneček z rozmarýny na můj příkrov položí! 1) S místem tímto srovnej první polovici písně „Kytice“ v rukopisu Kralodvorském.