Smutný 29/010 | Šest dní do týdňa sedmá

5 words

Bartoš 1901 / 0690 | (100%)
1. Šest dní do týdňa, sédmá neděľa, pověz, cérečko, s kým's tam seděła. Nech sem seděła, s kým sem já chtěła. Co je kom po tom? Była neděľa! 2. Roste osyka pěkná vysoká, čekaj, má miłá, čekaj tři ľéta. Tři ľéta čekat, ešče sa nevdat, už sem si mohła syna vychovat. Syna vychovat, na vojnu ho dat, už za mne mohł synek bojovat.

Smutný 29/010 | Šest dní do týdňa sedmá (100%)
Šest dní do týdňa, sedmá

Smutný 29/013 | Šest dní do týdňa sedmá (100%)
Šest dní do týdňa, sedmá

Sušil 0880 | Šest dní do týdňa sédmá neděla (100%)
Šest dní do týdňa, sédmá neděla, pověz, děvčico, čehos želela? Želela sem já svých černých očí, že sú nespaly po devět nocí. Ešče bych mohla po devět nespat, dybych tě mohla, synečku, dostat.

Bartoš 1901 / 0261 | Šest dní do tédňa (95%)
[: Šest dní do tédňa, sedmá neděla: :] [: dé mně má milá, ] [: co’s mně slíbila. :] [: Věnec zelené, rozmarýnové, :] [: já si jé připno :] [: za klobók nové. :]

Sušil 0870 | Synečku synečku (84%)
Synečku, synečku, velké sliby máme, [: kerý jich zrušíme, :] počet z něho dáme. Snadný já, děvečko, snadný já počet dám, dojda k farářovi hned sa vyzpovídám. Není, můj rozmilý, není farář Pán Bůh, on ti neodpustí, dyž mu povíš pravdu.1) Pěkně já ťa prosím, moja roztomilá, budu já putovat za tebe do Říma. Kdyby si putoval do Jeruzaléma, před hrubým oltářem padl na kolena; na kolena padl, sedům rázů omdlel, ješčě ti, synečku, odpuščat nebudem. Dopusť, Bože, dopusť takového hřmění, by na ťa padalo tři noci kamení. Bodaj ťa, synečku, popadla hodoňka, co by ťa držala do půl sedma roka. Do půl sedma roka, zrovna sedum roků, až by ti padali červi z tvého boku. Bodaj ťa, synečku, metalo vředisko, až by ťa hodilo na naše smetisko. Nekleň, milá, nekleň, už jsu proklnutý, snad mosím zahynút pod ludskýma ploty. Pod ludskýma ploty, jako ten hnilý klát, kerý sa nehodí ani do kamen dat.

Smutný 28/078 | Šest dní do týdňa má neděla (17%)
Šest dní do týdňa má neděla

Erben 7/019 | Plouli rytíři po brodě (12%)
Plouli rytíři po brodě, připlouli k nové hospodě. „Šenkýřko, hezkou dceru máte! komu ji ke cti dochováte?“ „To není, rytíři, dcera má, jeť to dívecka služebná.“ Poslala Lenorku pro vodu, smýšlela o ni zlou radu. Lenorka pozorná byla, pod okýnkem je slyšela. „Jdi, Lenorko, jdi lůžko stlát, pan rytíř dřímá, půjde spat.“ Lenorka do pokoje vkročí, pan rytíř si ji zaskočí. „Nech ty mne, rytíři, s pokojem, ať odejdu s pánem Bohem! Ač jsem jen dívečka služebná, můj rod se tobě vyrovná.“ „Jak se mi tvůj rod vyrovná, když jsi dívečka služebná?“ „Když jsem já maličká byla, před domem jsem si hrávala. Po zlatém písku jsem běhala, červeným jablíčkem koulela. Jeli jsou tudy cikáni, na vůz pod plachtu mne vzali. Do cizí země zavezli, za míru ovsa prodali.“ „Pověz mi, Lenorko má milá, jaký to dvůr tvůj otec má?“ „Dům je z bílého mramoru, okna z červených kamenů.“ „Oj, ty’s Lenorka, sestra má, sestra má vlastni rozmilá! Sedům let jsem tebe hledal, všecky země jsem prohledal. Lehni si, sestřičko, na lože, já budu chodit po dvoře. A když už bylo na ráno, bylo jest na ni voláno: „Vstávej, Lenoro, nahoru! vem bílý čepec na hlavu.“ „Vstávej, má sestřičko, nahoru! pojeden k bílému dvoru. Panímámo! co mi dáte? mou nevěstu uhlídáte!“ „Ach, což mi po tvé nevěstě, když budu vždycky jí v cestě!“ „Panímámo! co mi dáte? mou sestřičku uhlídáte!“ „Stříbro, zlato bych ti dala, kdybych ji zas uhlídala!“ A když se spolu vítaly, obě radostí plakaly. Nedaleko Kolína stojí hospoda nová, stojí hospoda nová, z kamene vystavená. Jedou tam tři pánové, tři krásni rytířové: „Hej, šenkýřko, toč pivo! skoč, šenkýřko, dej víno!“ Kačenka víno nese, až se ji hlava třese, to od dobrých korálů, od stříbrných tolarů. „Je, šenkýřko, dcera tvá? čili tvoje přátelská?“ „Ani není dcera má, ani žádná přátelská. Od formanů koupená za čtyry mázy vína, za čtyry mázy vína, za jednu otep sena.“ „Co, šenkýřko, co ti dát, bych s ní moh té noci spát?“ „Pět dukátů nebo šest, dost bude za její čest! Jdi, Kačenko, lože stlát, pan rytíř už půjde spat!“ Jak Kačenka pokročí, rytíř za ni poskočí. „Ani se mne netýkej, mou osobo ve cti měj! jsemť já z rodu dobrého, z rodu tobě rovného!“ „Když jsi z rodu dobrého, oznam mi otce svého.“ „Můj otec pán rytířský někde v zemi Uherský.“ 1) „Prosím, dej mi znamení, jaké má on staveni?“ „Stavení je z mramoru, zlaté schody nahoru.“ „Ty‘s, Kačenko! sestra má, sestra moje rozmilá, co dítě ukradená, nyní zas nalezená! Sedům let jsem tě hledal, s koně na koně vsedal, s koně na koně vsedal, tři sta jsem jich potrhal! Pojď, šenkýřko, nahoru, zaplatím ti tvoji mzdu.“ Šla šenkýřka nahoru, rytíř uťal jí hlavu – zaplatil jí její mzdu. 1) V písni slovenské sní místo toto: – som a rodu velkého Dinděš krála mladého; v lužické pak stoji: Čeja da Maruška tola ty sy? „Z cuseje zemje Kajnfaljerec džóvka.“

Bartoš 1901 / 0842 | Za onoho času svatba se stala (12%)
Za onoho času svatba se stala a převzácných na se hostí sezvala: Krista Spasitele ctného s učeníky, matkou jeho v Káni Galilejské. Ženichovi zle jest se přihodilo, neb nedostatek vína v domě bylo; Maria se slitovala, u Syna orodovala v Káni Galilejské. Cokoli vám řekne Syn můj rozmilý, rychle vykonejte, zrovna v tu chvíli, tak Maria poručila, služebníkům nařídila v Káni Galilejské. Kamenných tam štoudví šest postaveno, k očistě židovské ustanoveno; Pán je kázal naplniti, vody do vrchu naliti v Káni Galilejské. Jak dle slova Páně jsou učinili, z vody vína dobrého okusili, divěji se velcí, malí, správce svatby víno chválí v Káni Gálilejské. Pán velikým divém moc svou dokázal a na počest matky spolu ukázal, že na její přimlouvání u něho jest smilování v Káni Galilejské. Rač, Ježíši, s námi též hodovati a manželům novým rač požehnati; zažeň od nich nedostatky, jako na přímluvu Matky v Káni Galilejské.

Sušil 0075 | Vím já studňu srúbenú kamením dláženú (12%)
Vím já studňu srúbenú, kamením dláženú, a co sa v ní umyla Panenka Maria. A jak sa v ní umyla, na kamýnek sedla, na kamýnek sedla, syna porodila. Porodila, umyla, do plének vinula, v plenky obvinula, v jesle položila. Jala mu spívati o šesteré žalosti, o šesteré žalosti, o sedmé radosti. Hulaj, belaj, můj synu, už bych já snídala, už bych já snídala rybičky z Dunaja. Shov, matičko, na chvílu, až ti jich nalovím, z ledu oheň složím, tobě jich přistrojím. Synáčku můj milý, jak bys jich nalovil, jak bys jich nalovil, dy ses dnes narodil? Strčil ručičku do moře, ulovil úhoře, strčil ručičku do říčky, ulovil rybičky. Zňal oheň na ledě, smažil rybky v medě: To, matičko, snídaní za tvé kolíbání.

Bartoš 1901 / 1229 | Vojáčkovi dobře je (12%)
Vojáčkovi dobře je, nic nerobí, ľen pije, šest gréjcarů na deň má, ešče z toho miłéj dá.