Bartoš 1901 / 1229 | Vojáčkovi dobře je

17 words

Bartoš 1901 / 1229 | Vojáčkovi dobře je (100%)
Vojáčkovi dobře je, nic nerobí, ľen pije, šest gréjcarů na deň má, ešče z toho miłéj dá.

Bartoš 1901 / 1230 | Veru mi zahrajce (92%)
Veru mi zahrajce vojáčkovi ešče, ľebo je vojáček na ďaľekéj cesce.

Erben 7/019 | Plouli rytíři po brodě (5%)
Plouli rytíři po brodě, připlouli k nové hospodě. „Šenkýřko, hezkou dceru máte! komu ji ke cti dochováte?“ „To není, rytíři, dcera má, jeť to dívecka služebná.“ Poslala Lenorku pro vodu, smýšlela o ni zlou radu. Lenorka pozorná byla, pod okýnkem je slyšela. „Jdi, Lenorko, jdi lůžko stlát, pan rytíř dřímá, půjde spat.“ Lenorka do pokoje vkročí, pan rytíř si ji zaskočí. „Nech ty mne, rytíři, s pokojem, ať odejdu s pánem Bohem! Ač jsem jen dívečka služebná, můj rod se tobě vyrovná.“ „Jak se mi tvůj rod vyrovná, když jsi dívečka služebná?“ „Když jsem já maličká byla, před domem jsem si hrávala. Po zlatém písku jsem běhala, červeným jablíčkem koulela. Jeli jsou tudy cikáni, na vůz pod plachtu mne vzali. Do cizí země zavezli, za míru ovsa prodali.“ „Pověz mi, Lenorko má milá, jaký to dvůr tvůj otec má?“ „Dům je z bílého mramoru, okna z červených kamenů.“ „Oj, ty’s Lenorka, sestra má, sestra má vlastni rozmilá! Sedům let jsem tebe hledal, všecky země jsem prohledal. Lehni si, sestřičko, na lože, já budu chodit po dvoře. A když už bylo na ráno, bylo jest na ni voláno: „Vstávej, Lenoro, nahoru! vem bílý čepec na hlavu.“ „Vstávej, má sestřičko, nahoru! pojeden k bílému dvoru. Panímámo! co mi dáte? mou nevěstu uhlídáte!“ „Ach, což mi po tvé nevěstě, když budu vždycky jí v cestě!“ „Panímámo! co mi dáte? mou sestřičku uhlídáte!“ „Stříbro, zlato bych ti dala, kdybych ji zas uhlídala!“ A když se spolu vítaly, obě radostí plakaly. Nedaleko Kolína stojí hospoda nová, stojí hospoda nová, z kamene vystavená. Jedou tam tři pánové, tři krásni rytířové: „Hej, šenkýřko, toč pivo! skoč, šenkýřko, dej víno!“ Kačenka víno nese, až se ji hlava třese, to od dobrých korálů, od stříbrných tolarů. „Je, šenkýřko, dcera tvá? čili tvoje přátelská?“ „Ani není dcera má, ani žádná přátelská. Od formanů koupená za čtyry mázy vína, za čtyry mázy vína, za jednu otep sena.“ „Co, šenkýřko, co ti dát, bych s ní moh té noci spát?“ „Pět dukátů nebo šest, dost bude za její čest! Jdi, Kačenko, lože stlát, pan rytíř už půjde spat!“ Jak Kačenka pokročí, rytíř za ni poskočí. „Ani se mne netýkej, mou osobo ve cti měj! jsemť já z rodu dobrého, z rodu tobě rovného!“ „Když jsi z rodu dobrého, oznam mi otce svého.“ „Můj otec pán rytířský někde v zemi Uherský.“ 1) „Prosím, dej mi znamení, jaké má on staveni?“ „Stavení je z mramoru, zlaté schody nahoru.“ „Ty‘s, Kačenko! sestra má, sestra moje rozmilá, co dítě ukradená, nyní zas nalezená! Sedům let jsem tě hledal, s koně na koně vsedal, s koně na koně vsedal, tři sta jsem jich potrhal! Pojď, šenkýřko, nahoru, zaplatím ti tvoji mzdu.“ Šla šenkýřka nahoru, rytíř uťal jí hlavu – zaplatil jí její mzdu. 1) V písni slovenské sní místo toto: – som a rodu velkého Dinděš krála mladého; v lužické pak stoji: Čeja da Maruška tola ty sy? „Z cuseje zemje Kajnfaljerec džóvka.“

Sušil 2031 | Co chce krkavec míti (5%)
Co chce krkavec míti, umí to nastrojiti, ponúkl on na ty hody šohaja do hospody. Káča mu vyčítala, koli mu grošů dala. A ty kluku za mé piješ a s jinýma tancuješ. Tož hospody zanechal a hned domů pospíchal. Šak ho neščestí čekalo, šest na něho číhalo. Jedna chytne za ruce, druhá sází lepance, ostatní ho přebírajú, záda mu prohýbajú. Dyž se ho dost nabily, do jamy ho shodily, a z tej jamy on, ubohý, nemohl vstat na nohy. Předce musel kleknúti, svůj klobúček smeknúti. O, panenky, prosím já vás, nezabite mne naráz.

Sušil 1374 | Kdybych já věděl kerý deň umřu (5%)
Kdybych já věděl, kerý deň umřu, dal bych si dělat dubovou truhlu, dubovou truhlu, stříberné víko, aby to bylo všem pannám líto. A na to víko ulitý kalich, aby věděli, že sem katolík; a na kalichu zelený věnec, aby věděli, že sem mládenec. Do toho věnce červenou růži, aby věděli, kdo to tu leží. Do každé ruky1) z rozmarýna prut, aby věděli, že už jdu odtud. Šest krásných panen a šest mládenců, ti mně do mého hrobu ponesou. Moji rodiči, neplačte o mne, radš se pobožně modlete za mne.2)

Bartoš 1901 / 0690 | (5%)
1. Šest dní do týdňa, sédmá neděľa, pověz, cérečko, s kým's tam seděła. Nech sem seděła, s kým sem já chtěła. Co je kom po tom? Była neděľa! 2. Roste osyka pěkná vysoká, čekaj, má miłá, čekaj tři ľéta. Tři ľéta čekat, ešče sa nevdat, už sem si mohła syna vychovat. Syna vychovat, na vojnu ho dat, už za mne mohł synek bojovat.

Sušil 0283 | Oženil sa Vichtorýnek (5%)
[: Oženil sa Vichtorýnek, :] 1) Vichtorýnek, hezký synek. A vzal sobě mladú ženku, 2) chudobné maticky dcerku. 3) Edem jednu noc s ňú pospal, král ho do vojny povolal. 4) Toť máš, máti, dcerku svoju, dcerku svoju, ženku moju. Chovaj mi ju šest let v domu, 5) sedmý ju daj leda komu. Sedmý rok ten juž dochodí, Vichtorýnka z vojny néní. Barborka sa vydávala, Fojtového Janka brala. Vichtorýnek z vojny jede, štyry koně sobě vede. A ten pátý sotva leze, co na něm peníze veze. Stála v poli kravařenka: Je-li živa moja ženka? Tvoja ženka eščě živa, ona právě veselí má. Sednul sobě na roh stola: Pozná-i mia ženka moja? Štyry stoly přeskočila, na pátém sa vytočila. 6) Radši já mám Vichtorýnka, nežli Fojtového Janka. Vichtorýnek ženku si vzal, Fojtů Janek o ňu plakal.

Sušil 2153 | Vyndi vyndi slunko (5%)
Vyndi, vyndi, slunko, za1) makovo zrnko, nevyndeš-li, já vyndu, povedu tě k Závindu.2) Od Závindu k sloupku, zatoč se, holóbku! Holóbek se zatočil, konvu vína natočil. Vynesl ho na kopeček, vypil ho tam baráneček. Píte, píte, páni, šak ste s nama známí. Pojedeme na kopec, uvidíme šest ovec a sydmýho berana se zlatéma rohama. Kdo ty rohy nande, štyry míle zande. Náš tatíček nebožtíček štyry míle zašli, tož ty rohy našli. Skoč, babo, do vody, podé mně podkovy. Nač bych já tam skákala, sukničku si máchala? Kde bych ju sušila? U Pámbička v kótku, na tem zlatým prótku; ten prótek se ohébá, kohót na ňé kokrhá!3)

Bartoš 1901 / 0842 | Za onoho času svatba se stala (5%)
Za onoho času svatba se stala a převzácných na se hostí sezvala: Krista Spasitele ctného s učeníky, matkou jeho v Káni Galilejské. Ženichovi zle jest se přihodilo, neb nedostatek vína v domě bylo; Maria se slitovala, u Syna orodovala v Káni Galilejské. Cokoli vám řekne Syn můj rozmilý, rychle vykonejte, zrovna v tu chvíli, tak Maria poručila, služebníkům nařídila v Káni Galilejské. Kamenných tam štoudví šest postaveno, k očistě židovské ustanoveno; Pán je kázal naplniti, vody do vrchu naliti v Káni Galilejské. Jak dle slova Páně jsou učinili, z vody vína dobrého okusili, divěji se velcí, malí, správce svatby víno chválí v Káni Gálilejské. Pán velikým divém moc svou dokázal a na počest matky spolu ukázal, že na její přimlouvání u něho jest smilování v Káni Galilejské. Rač, Ježíši, s námi též hodovati a manželům novým rač požehnati; zažeň od nich nedostatky, jako na přímluvu Matky v Káni Galilejské.

Sušil 0209 | Ti lhotcí pacholci (5%)
Ti lhotcí pacholci na formanku jeli a lhotské děvčátko na cestě přejeli. Kamarádi, bratři, co sme udělali, že sme to děvčátko na cestě přejeli. Její starý otec naprotiv ní běžel: Kerý ťa, dceruško, kerý ťa to přejel? Přejel mě, tatičku, přejel mia můj galán, už ho odeslali na panský kancelár. Tam ho odeslali, patnást ran mu dali, jeho galanečku včerá pochovali. Ti lhotcí pacholci šesti řady stáli a tak naříkali, jak by hudci hráli. A ten její galán na samém kraji stál, červeným šátečkem očka si utíral. A ty lhotské zvony pěkně vyzváňajú, moju galanečku do hrobu dávajú.

Sušil 0075 | Vím já studňu srúbenú kamením dláženú (5%)
Vím já studňu srúbenú, kamením dláženú, a co sa v ní umyla Panenka Maria. A jak sa v ní umyla, na kamýnek sedla, na kamýnek sedla, syna porodila. Porodila, umyla, do plének vinula, v plenky obvinula, v jesle položila. Jala mu spívati o šesteré žalosti, o šesteré žalosti, o sedmé radosti. Hulaj, belaj, můj synu, už bych já snídala, už bych já snídala rybičky z Dunaja. Shov, matičko, na chvílu, až ti jich nalovím, z ledu oheň složím, tobě jich přistrojím. Synáčku můj milý, jak bys jich nalovil, jak bys jich nalovil, dy ses dnes narodil? Strčil ručičku do moře, ulovil úhoře, strčil ručičku do říčky, ulovil rybičky. Zňal oheň na ledě, smažil rybky v medě: To, matičko, snídaní za tvé kolíbání.