Smutný 47/012 | Ženky naše ženky enom nám neklaj

7 words

Smutný 47/012 | Ženky naše ženky enom nám neklaj (100%)
Ženky, naše ženky enom nám neklaj tě

Galko 1/457 | Šuhajova mati, ej, tak mi dobre praje (99%)
Šuhajova mati, ej, tak mi dobre praje, kadiaľ (kade) ja chodievam, tie chodníčky kľaje. Šuhajova mati, ej, tak mi dobre nepraj, kade ja chodievam, tie chodníčky nekľaj. Šuhajova mati, ej, tak mi odkázala, aby som jej syna do nás nevolala. A ja som jej, a ja, ej, odkázala takto, aby si jej syna zamykala kladkou. Zamykala kladkou, ej, na noc medzi svine, aby jej negrúliu v noci po dedine. Hoc aj som ja, hoc aj bľadulienka bľadá, ale ma moja mať za červenú nedá. Keby ma moja mať, ej, za červenú dala, kdeže by ma, kdeže bľadulienku vzala. Keď som ni červená, ej, veď sa namalujem, veď sa ja za tvojho syna nehotujem. Šuhaju, šuhaju, ej, čo sa ti nedejem,*) či nerada robím, či sa nezasmejem? Mohla by som sa ti, ej, šuhaju dobre diať, až by šla za teba, mohol by si ma vziať.

Černík 1908 / 032 | Znám já (1%)
Znám já jeden háječek, v tom háječku domeček, v tom domečku milá nalievala vína, ja som si ju nadešol. Pochválen buď Pán Ježíš, čo, má milá, čo robíš? Keď's k nám prišol, vítaj, na mňa sa něpítaj, podlá mňa si něsedaj. Čo, má milá, hovoříš, snad ty o mňa nestojíš, šak já němám inú, len tebja jedinú, Bóh je svedek nade mňú. Dyž tak, tož tak, něh je tak, naše láska svjadne tak, strom se stromem věje, ptáča preletuje, naša láska taká je. A já sa dám na vojnu, slúžic císaři pánu; raděj zostaň doma, a já ba džem tvoja, tvojú švarnuškú ženú.

Erben 2/101 | Za tou naší stodoličkou (1%)
Za tou naší stodoličkou, za tou naší stodolou plakala tam má panenka, plakala tam nade mnou. „Neplač, neplač, nenaříkej, 1) vždyť já přijdu brzičko: časně ráno za svítání, dřív než vyjde sluníčko.“ Když máš přijít zejtra ráno, zůstaň radši hned u mne. potěšíš tak mé srdéčko, potěšíš i sám sebe. 1) Místo následujících dvou sloh zpívá se místem tato jedna: Neplač, neplač, nenaříkej, vždyť já si tě přec vemu: až jen drobet povyrosteš, vemu si tě za ženu.

Erben 2/265 | Za vodou za vodou (1%)
Za vodou, za vodou, za vodičkou hrála tam má milá s holubičkou, hrála tam má milá s černým orlem: „Ožeň se, Jeníčku, s pánem Bohem!“ Já se ti ožením, ani nezvíš, ty mně mých ohlášek nezapovíš, ani mi oddavek strojit nedáš, toho ty, má milá, neuděláš. Když jsem tě nedostal za ženušku, vyvolím si tebe za družičku, abys mně naposled posloužila, věneček na hlavu položila. „To se ti, Jeničku, nemůže stát, pro lítost bych ti ho nemohla dát, pro pláč do kostela ani vejít: pro lásku falešnou musím umřít! Za to tě jen prosím, můj Jeníčku! bys při mém skonáni rozžhal svíčku, bys při mém skonání samotný stál, mé kalné očička zatlačoval! Zatlač mi očička, rozžhni svíčku, modli se otčenáš za dušičku: aby láska naše zapálená jedním plamínečkem vyhořela!“ Když jsem si tě nevzal za ženušku, vyžádám si tebe za družičku, za družičku za nejstarší, proto že’s byla má nejmilejší. „Já za tu družičku nemůžu být, nemohla bych pro pláč vínku uvít; vínku uvít, k oltáři jít – pro lásku falešnou musím umřít.“

Bartoš 1901 / 1374c | O mamyčko moja (1%)
O mamyčko moja, já sa bójím v noci, chodá k nám pod okna dva švárný młádenci; ony na mna volajú, pokoja my nedajú. O ceruško moja, z tohoc' zpomožeme, tvoju posteľenku k našéj přiłožíme; budeš s námi spávaci, nebudeš sa bávaci. O mamyčko moja, z toho nepomože, mosí byt šohajko do méj biéłej łože; bude se mnú spávat, nebudu sa bávat. O ceruško moja, ty si ešče mładá, věru tebe ešče muža nepotreba; ľebo také ženy mrú, čo sa mładé výdajů O mamyčko moja, ces cinter chodzíte, moc-i vy tam takých mładých žen vydzíte, čo to také mładé mrú čo sa skoro vydajů ?

Bartoš 1901 / 0014 | Ked som išiel cez ty hory (1%)
Ked som išiel cez ty hory a tým hájkom borovým, postreteł som švarné dziéuča, pod viénkom zeľeným. Dał som sa s ným zhováraty, až do rána byéłého, a ked boło byéłé ráno, išieł som od neho. Ešče som sa zpátky vrácił, už ho doma neboło, zakľopał som na okyénko, otvorit my nesceło. Dze si, myłá, dze si boła, ked ta doma neboło, prišiel som sa já odebrat, ščastyé ty vynšovat. Jaké ščastyé my vynšuješ, šak si ty cełý život môj, ked zanecháš svoju myłú, zanechá tebe Bôh. Ty fałešná fałešnyco, aj fałešné joči máš, ščera si sa zhovárała a neskaj ma nepoznáš. Už to jináč byt nemôže, rozłúčit sa mosíme, na tú našu vernú lásku zabývat mosíme. Ked sa jony rozłúčiľi, ručenku mu podała, a od veľikéj žiałosty palla a umreła. A ked boło mŕtvé ceło, na marách połožené, tak ju ony zprovádzaľi, až do matky zeme. A ked boło o pôl noci, k téj dvanástéj hodyne, prišła myłá ku myłému, stáła mu u postele. Neľakaj sa, ty môj myłý, vydýš svoju rodynu, prišła som ta já naščívyt, aj tvoju mladú ženu. Neľen tvoju mładú ženu, a i tebe samého, nebudeš mat v svete pokoj, až do dna súdného.

Bartoš 1901 / 0765c | Pred naší zahráděčka (1%)
Pred naší zahráděčka, po ní chodníček; vyprovoď ňa, moja miłá, svítí měsíček. Sviť, měsíčku, do hájíčka, do zeľeného, až já půjdem od dívčátka sivojokého. Sviť, měsíčku, poľahúčku, až na ten náš dvůr, sak ty možeš dobre vědět, že nebudem tvůj. Ty dostaneš bíłý čepec, já bíłý kabát, z teb'a bude mładá žena a ze mňa voják. Aj ty vtáčku, sokolíčku, vysoko ľétáš, co ně neseš za novinku, nic ně neríkáš. Já ti nesem novinečku smutnú, žałostnú, že už tvoju gaľáněčku čepiti budú. Ona sedí za stoľíčkem jako růžička, nedá sobě rozpľétati svého ľeľička. Můj vínečku poľajkový, pěkný zeľený, za teb'a já mosím nosit čepeček bíłý.

Galko 1/077 | Bola to mladucha (1%)
Idúc s rúchom: Bola to mladucha, [: ej, mala tá periny; :] štyri vozy tŕňa, [: ej, piaty hrachoviny. :] Pri skladaní rúcha : Pán bôh nám pomáhaj, [: ej, veselia začínať, :] a na zajtrá večer, [: ej, v postieľke spočívať. :] Po sobáši: Už si ty, Mariška,*) [: ej, už si ty raz naša, :] už sme zaplatili, [: ej, od tvojho sobáša. :] Od tvojho sobáša, [: ej, tvrdý toliar dali, :] už sme ťa, Mariška, [: ej, už sme si ťa vzali. :] Pri čepení: Tá naša starejšia, [: ej, ošemetná žena, :] z hodného dievčaťa, [: ej, urobila žieňa. :] Otvárajte dvere, [: ej, svadobná rodina, :] ideme z ďaleka, [: ej, veru nám je zima. :] Otvárajte dvere, [: ej, pusťteže nás, pusťte, :] ak nás nepustíte, [: ej, zváľame čeluste. :]

Erben 2/795 | Pod dubem za dubem (1%)
Pod dubem, za dubem měla jedna dvě červené jablíčka, dala jedno mně; nechtěla mně obě dát, začala se vymlouvat, že nemá, že nedá, že je o ně zle. Pšeničku jsem zašil, nebudu jí žít; pivo jsem dal nalejt, nebudu ho pít: holku jsem si namluvil, jinej mně ji odloudil, a tak lásce naší konec učinil. „Já jsem ti zavdala jedno jablíčko, a ty mně za něj dej svoje srdéčko.“ – Chceš-li ty mé srdce mít, musíš za své vyměnit: pak budu celý tvůj, má holubičko. Lásku si slíbíme, dáme si ruce; kněz nám je zaváže k věčné památce. A tak potom budem sví, žádný nás nerozdvojí: já budu tvým mužem, ty ženkou mojí.

Sušil 1819 | Chodí šohaj kole domu rád by (1%)
Chodí šohaj kole domu, rád by vešel k nám, naše dvéře vrzigajú, já je zalévám, pro tebe, synečku, studenú vodičkú, že ťa ráda mám. Zalévám ich sladkým mlékem, sladkú smetanú, zalévala bych ich máslem, naši nedajú.1) Pro tebe, synečku, studenú vodičkú, že ťa ráda mám.