Smutný 48/019 | Dybych já věděla kde můj milý

7 words

Erben 2/110 | Seděla pod borovičkou (100%)
Seděla pod borovičkou, plakala, že má chudičkou kytičku rozmarínovou na zahrádce. Prosila božího deště, aby jí vyrostla ještě kytička rozmarinová na zahrádce. Mladost, radost! ani mně nedají dorost: včera mně minulo patnáct let, už jsem jich přelhala devět. Nedám, nedám, mládenci, to vám povídám, se stromu jablíčka trhali: musíte času čekati. Kdyby bylo nesvítalo, bylo by mi děvče dalo tři hubičky nebo čtyry, to je děvče roztomilý! Už jdou děvčátka z Lomečku, už jdou děvčata z Lomce: mají červeny čepení, mají zeleny věnce. Pověz mně, och má znejmilejší! kudy k vám budu chodit? Vokolo humen je cestička, ta tě k nám bude vodit. Vokolo humen je cestička, je pěkná drnovatá: kdy ty k nám, můj Honzíčku, pří-deš, sedni před naše vrata. Před těma našima vratami je pěknej bílej kámen: kdy ty k nám, můj Honzíčku, přídeš, jenom si sedni na něn. Před těma našima vratami je pěknej kameníček: aby vo tom lidi věděli, že jsi můj milovníček. Šafáři,[19] mlynáři! z vašeho dvora krásná osoba vychází. Jeníčku, bratříčku! nabí flintičku, postřel Aničku na hrázi. Nechám jí, neznám ji: ona mně koupí na pěkný šaty hedbáví. Já jí zas zlatý pás, stříbrný přazky, zlaty podvazky: „Tu máš, Ančičko, zlatá perličko! lásku zas.“ Adámku náš! co pak děláš? na lonce ti pasou,

Smutný 48/019 | Dybych já věděla kde můj milý (100%)
Dybych já věděla, kde můj milý pase

Sušil 0425 | Ach mamičko mamko (85%)
Ach, mamičko, mamko, srdce sa mně zamklo, [: kdo mně ho odemkne? :] Není doma Janko. Mamičko má milá, já půjdu pro něho, pase on koničky u hájka zeleného. Má mamička neví, ani vědět nesmí, za kým mé srdečko ve dně v noci teskní. Teskním, Bože, teskním za synečkem hezkým, žalovala bych sa svej maměnce, nesmím. Petrove, Petrove, jsi mně na závadě, nemožu uvidět šohajka v zahradě. Šohajka v zahradě, přesazuje kvítí, dyby ne Petrova, mohla sem tam býti.

Erben 2/072 (85%)
Čí jsou to koníčky na tom našem ouhoře? oni se tam pasou od samého poledne. Kdybych já věděla, že jsou mého milého, já bych je zahnala do jetele bílého. Kdybych já věděla, že jsou mého Jeníčka, já bych je zahnala do pěkného zelíčka.

Bartoš 1901 / 1011 | Pasu krávy pasu (80%)
Pasu krávy, pasu, ale nevím, kde jsou; krávy hore hájem, a já s(e) šuhajem. Napas se mi, napas, malinenka moja, nebudu já za rok kravařenka tvoja. Nebudu, nebudu, není mně to třeba, již jsem se najedla služebného chleba.

Sušil 0976 | Valaši Valaši (80%)
Valaši, Valaši, kde ste ovce pásli? Ztratila sem vínek, který ste ho našli? My sme ho nenašli, ale sme viděli, červené pantličky po vodě plynuly.1) Valaši, Valaši, na lodě sedajte, můj zelený vínek po vodě hledajte. Dybych si najala dvacet párů koní, můj vínek zelený žáden nedohoní. Dybych si zapřáhla sto padesát vozů, můj zelený vínek žádný nedovezú. Neplač, milá, neplač o vínek zelený, já ti kúpím vínek pěkný pozlacený. Jak můžeš přirovnat zlatý k zelenému? Jak by tě přirovnal k synku poctivému.

Erben 2/329 | Pásla má milá koníčky (79%)
Pásla má milá koníčky, pásla má milá koně, jen vždycky po záhoníčku, jen vždycky po záhoně. A když na konec dopásla, obrátila je zase, že ona jich pást nebude, ať si je pase kdo chce. Ještě si jednou zavejsknu za tím zeleným lesem, aby věděla má milá, aby věděla, kde jsem. Píseň tato spojuji brzy s číslem 330 brzy s 331, a však také každou jich samu o sobě zpívají.

Sušil 1475 | Pasu krávy pasu (77%)
Pasu krávy, pasu, ale nevím, kde jsú. Krávy hore hájem a já se šuhajem. Zajdi, slunce, zajdi za zelenú horu, rády by kravičky, rády by ke dvoru. Kravičky ke dvoru, kravarky ke stolu, maměnko, tatíčku, dajte nám večeřu.

Sušil 2236 | Vyletěla sojka (76%)
Vyletěla sojka z druhé strany hájka, pásli tě tam pastuškové, jedli kašu z hrnka. Přiletěl k nim anděl a jim rozpověděl: Že se Kristus Pán narodil, aby každý věděl. My sme žáci malí, rádi bychme brali koledničku na ručičku, dybyste nám dali. A jak nám nedáte, brzo uhlédáte, všecky hrnce vám potlučem, co v polici máte. To malé děťátko, to by se chovalo, po troníčku na ručičku rádo by dostalo.

Bartoš 1901 / 0112f | Ej tam doľe na doľe (69%)
[: Ej tam doľe na doľe :] níže Nových Zámků [: pase Janko dva koně :] v drobném maryjánku. [: Ej pase jich on pase, :] až sa cełý trase, [: že mu jeho miľenka :] ej pachoľátko nese. [: Nenes mi ho, miľenka, :] nerobže mi toho, [: vezmi sobě pachoľa, :] a pověz na jiného. [: Na jiného nepovím, :] pán Bůh by mňa ztrestał, [: Bůh ví jakú nemoc by :] ej s nebe na mňa sesłał. [: Ja šak sem ti vyčítał :] čtyry sta na stoľe [: vezmi miłá, skovaj si, :] to sú všecko tvoje. [: A já si to neberem, :] to je všecko máło [: dávno si ty užívał :] ej mojéj łásky darmo. [: Ešče ti já k temu dám :] tú złatú retázku, [: azda ti to dosť bude :] za tvoju věrnú łásku? [: A já si to neberem, :] ej, to je všecko máło [: dávno si ty užívał :] ej mojéj łásky darmo. [: Ešče ti já k temu dám :] ten złatý prstének, [: azda ti to dosť bude :] ej za zeľený vínek? [: A já si to neberem :] ej! to je všecko máło [: dávno si ty užívał :] ej mojéj łásky darmo. [: Ešče ti já k temu dám :] kravičku s teľátkem, [: azda ti to dosť bude :] ej aj s tvojím děťátkem? [: A já si to neberem :] ej to je všecko máło [: dávno si ty užívał :] ej mojéj łásky darmo. [: Esče ti já k temu dám :] ej vraného koníčka, [: a na teho koníčka :] ej sám sebe Janíčka. [: Ja to sem já, šohajku, :] ja to sem já chceła, [: abych tebě, Janíčku :] ej věrnú ženú była.

Sušil 0059 | Náš stařiček sobě vzdychá (69%)
[: Náš stařiček sobě vzdychá, :] hříšná duše se v něm leká. Nelekaj se, duše milá, juž si se tu dost nabyla. Duše z těla vyletěla, na zelenú lúku sedla.1) A tam sobě naříkala, až se lúka rozléhala.2) Přiletěl k ní anděl Boží: Co naříkáš, hříšná duše? Kterak nemám naříkati, dyž se nemám kam poděti. Chyť se, duše, mého křídla, poletíme v rájské sídla.3) A jak k rájským dvéřím přišli, na ty dvéře zabúřili.4) Svatý Petře, vemte klíče, pohledněte, kdo to tluče. Tluče to tam anděl Boží, za ním hříšná duše stojí. Mého anděla sem pusťte, hříšné duši pryč ukažte. Ukažte jí cestu šírú, kady hříšní do pekla jdú. Šla dušička plakající a svých hříchů litující. Potkala ju matka Boží: Co naříkáš, hříšná duše? A jak nemám naříkati, dy se nevím kam poděti! Vrať se, duše, vrať se se mnú, přimluvím se k mému synu.5) Jak k nebeským vratům přišly, na ty vrata zabúřily. Svatý Petře, vemte klíče, pohlednite, kdo to tluče. Tluče to, pane, matka tvá, za ňú stojí duše hříšná. Mú matičku mně sem pusťte, duši hříšné odtad kažte. Kažte jí cestu širokú, kady hříšní do pekla jdú. Ne tak, ne tak, synu milý, odpusť hříšné duši viny. Já jí viny neodpustím, za hříchy ju trestat musím, nedávala ona chudým. Do kostela nechodila, na ofěry nedávala. Pátečky se nepostila a svátečky nesvětila. Podej, duše, svého prsta, povedu tě do očistca. Duše prsta podávala, po pás v smole zostávala. Podej, duše, pravé ruky, povedu tě skrze muky. Skrze muky do propasti, potom do nebeské slasti.6) Duse ruky podávala, celá ve smole zůstala. Podej, duše, pravé ruky, vyvedu tě z těžké muky. Duše ruky podávala, k živému Bohu volala. Chyť se, duše, mého prstu, přivedu tě k Pánu Kristu.7) Jak k nebeským vratům přišly, na ty vrata zabúřily. Svatý Petře, vemte klíče, pohledněte, kdo to tluče. Tluče to, pane, matka tvá, a za ňú zas hříšnice ta. Mú matičku mně sem pusťte, hříšné duši odtad kažte. Kažte jí cestu širokú, kady hříšní do pekla jdú. Ne tak, ne tak, synu milý, odpusť hříšné duši viny. Já jí viny neodpustím, za hříchy ju trestat musím. Už ona dost podstúpila, v očistcových mukách byla. Poď, dušičko vyvolená, drahú krví vykupená. Poď, dušičko, večeřati, budeš s námi přebývati. Pane Bože, budiž chvála, do nebe sem se dostala.