Smutný 48/182 | A tam hore nad Lidečkem

5 words

Smutný 48/182 | A tam hore nad Lidečkem (100%)
A tam hore nad Lidečkem

Smutný 48/180 | Teče voda Lidečkem hore naším dvorečkem (98%)
Teče voda Lidečkem, hore naším dvorečkem

Sušil 1312 | Spiéše sa rozlúčí (98%)
Spiéše sa rozlúčí Dunajek s písečkem, než sa já rozlúčím se svojím synečkem. Spiéše sa rozlúčí drobná rybka s vodú, než sa já rozlúčím, má panenko, s tebú. Spiéš voda Lidečkem hore zpátkem půjde, než na mé hlavěnce věneček zas bude.

Sušil 1120 | Teče voda Lidečkem hejhej (96%)
[: Teče voda Lidečkem, :] hej,hej, tym fojtovým dvorečkem. [: Kdo tu vodu pobřede, :] hej,hej, ten panenku povede. [: Kdo tu vodu piť bude, :] hej, hej, hezkú ženu mět bude.

Bartoš 1901 / 0119b | Vyľetěł vták hore nad obłaky (4%)
Vyľetěł vták hore nad obłaky, měł on pérí nade všecky vtáky, a nade všecko stvorení. Doľetěł on k miłéj pod okénko: Otevri ně mé drahé srdenko! Spíš-ľi a ľebo ňa čuješ? Čujem, čujem, ani ešče nespím, aľe já ti otevríti nesmím, já nemám miłého doma. Tak sa oni społu zhováraľi, až ho ona po řeči poznała, poznała, aj zapłakała. Vitaj, miłý, z daľekéj krajiny, povídaj ně, jaké víš noviny? Jak sa ti ve světě védło? Zľe aj dobré, má miłá gaľánko, je raněné mé smutné srdenko, raněné aj dorúbané. Odkažte tam panu farárovi, nech odkáže také hrobarovi, nech ukope hrobek nový. Na tom hrobě takové znamení, že tam ľeží šohaj dorúbaný, dorúbaný, dosekaný.

Erben 5/293 | Dejme si hoši (4%)
Dejme si, hoši, dejme zahrát: však nám už šijou v Praze kabát. A v Hoře Kutnej kamizolku: že jsme měl každej hezkou holku! Dejme si, bratři, dejme zahrát: vždyť nám už šijou v Praze kabát. Na Malej straně kamizolku: dal jsem se odvést pro svou holku. Nejsem na vojně ani tejden: už pláce pro mě každičkej den. „Kam pak, vojáci, kam pak jdete, že vy mne s sebou neberete?“ Kdybys, má milá, s námi jela, co bys, má milá, tam dělala? „Udělala bych se holubičkou, vznášela bych se ti nad hlavičkou. Udělala bych se bílým ptáčkem, vznášela bych se ti nad kloboučkem. Udělala bych se černou vránou, vznášela bych se nad armádou.“

Černík 1908 / 128 | Vylecel sokol (4%)
Vylecel sokol hore na topol, vylecel on hore, až tam hdesi bore, nad volačí dvór. Hanička malá, hdosi ťa volá, jak si nění pyšná, abys k němu išla sama, jediná. Ona něišla, posla poslala; a ty, milý posle, vykonej to slušne, ako já sama. Posel vykonal, sebe namlúval, tu švarnú Haničku za vernú ženičku sebe namlúval. Ber sa, Hanička, ber sa na sobáš: koně širované, dzievča šnorované, do koča dané. Išli pres pole, zrikli na koně, ozri sa, Hanička, sivá holubička, šetko je tvoje. A čo je tvoje, to je aj moje, len som si zabola vienek na stole. Vienek na stole, vienek zelený, prscienek ze zlata, krempírská robota, sokole sivý.

Galko 1/464b | Cez Paludzu bystrá voda pretekáva (3%)
Cez Paludzu bystrá voda pretekáva, juž mňa môj najmilejší zanecháva; milovať ma juž prestáva, a moje bystré oko zaplakáva. (Neplač ty, moja milá, nebuď smutná, každý sa vody bojí, keď je mutná; kalnú vodu holub pije, bystro to oko hladí, čo miluje. Nech sú ti vždy veselé tvoje oči, nech sa ti so mnou sníva vo dne, v noci; pri obede, pri večeri, nech ti je moje meno vždy v pamäti. Bárs hory, vody budú medzi nami, nech ťa len, moja milá, pánboh chráni; teba nech tak opatruje, jak verne moje srdce ťa miluje. Ja som tiež vo veľkom žiali postavený, pre teba, milá, veľmi utrápený; veselosti pre mňa neni, ani nebude do mého skončení. Však darmo nad mým losom horekujem, čas prešlý darmo v pamäť uvodzujem; vtedy sa mi on navráti, keď voda nitrianska sa hore vráti.)

Sušil 2338 | Ej měla máti měla dceru (3%)
Ej, měla máti, měla dceru, ej, pěkným jménem Kateřinu. A tak si s ňú hore vedla, žádnému jí dat nechcela. Jak v nedělu ráno stala, na ulici umetala. Shodil jí Bůh cedulenku, zlatem psanú literenku. Že má v pondělí umříti, s tým světem sa rozlúčiti. Jak v pondělí ráno stala, s pléjači sa ubírala. Poďme, pletci, plet do pola, a já půjdu také s vama. Jak poledne docházelo, na slunečko pohledala. Běžte, pletci, poobědvat, a já půjdu dom umírat. Jak ke dveřám dochádzala, na mamičku zavolala. Má mamičko, otvírajte, šaty k svadbě vykládajte! Kordulenku damaškovú, co mám k svadbě přichystanú. Tu fěrtušku, tu s pantlama, co sem si ju šila sama. Ty rukávce, ty kmentové, co mám ke svadbě hotové. Ten damašek, ten zelený, co mám tepruv k svadbě nový. Ty čižmičky, ty telací, co sem jich měla dycky v tanci. Tu truhličku s modrú barvú, budú plakat chlapci za mnú. Tu truhličku, tu s pokrovem, budú plakat nad mým hrobem. Ej, s Bohem, s Bohem, má mamičko, s Bohem, s Bohem, má sestřičko! S Bohem, s Bohem, můj tatíčku, s Bohem, s Bohem, můj bratříčku, s Bohem, s Bohem, šohajíčku. S Bohem, s Bohem ostávajte a za mňa sa modlívajte. Ke krchovu docházela, na černú zem pohlédala. Ty černá zem neoraná, sedem roků nekopaná. Budeš zajtra překopaná a já v tobě pochovaná.

Bartoš 1901 / 0536 | Svítił měsíc nad naším huménkem (3%)
Svítił měsíc nad naším huménkem, stójí šohaj pod naším okénkem. Staň milá, otevři, já stójím u dveří; stávaj hore, moje potěšéní. A já bych ti miľeráda stała, aľe že mně můj tatíček bráňá; bráňá mně má mati, nedajú mně stati, abych s tebú nemrhała nocí. Počkaj, miłá, šak ty budeš płakat, až já budu na koníčka skákat; na koníčka skákat, ostrožkama břinkat, počkaj, miłá, šak ty budeš płakat. A co bych já, šohajku, płakała, šak sem já ti pérečko nedała; dała, aľe v noci, neviděľi všeci, enem šohaj, tvoje čérné oči.

Sušil 0392 | Vyletěl tě sokol hore pod oblaky (3%)
Vyletěl tě sokol hore pod oblaky a měl un peřičko nade všecky ptaky, nad všecky zvěřinečky. A letěl un, letěl po tem Rybim zhůru, a spustil se po dřevě javoru, po stromečku zelenem. A letěl un, letěl, vesele zazpival: Spiš-li, mila, spiš-li čili čuješ, čili koho nocuješ? A něspim ja, něspim, a ja dobře čuju, ja žádneho tudy něnocuju, ani tebe něbudu. A tak mila s milym spolu rozmluvala, ež ona ho po řeči poznala, pěkně ho přivitala. A vitaj, můj mily, z dalekej krajiny, povidaj mi nějake noviny, jak se ti v světě vedlo? A vedlo je, vedlo, ma mila děvečko, zraněne je me srdečko všecko, to pro tebe, děvečko.