Poloczek IV 107 | Čiže je to šohaj

4 words

Galko 1/238 | Dievča, dievča, biely kryštál (100%)
Dievča, dievča, biely kryštál, čiže by ti šuhaj pristál, tebe šuhaj a mne žena, zoberme sa, duša moja. Dievča, dievča, bielo ráno, keď ma nechceš, už je darmo; keď ma nechceš milovati, pôjdem sa ja zverbovati.

Sušil 0314 | Smlóvali se dvá smlóvali (99%)
Smlóvali se dvá, smlóvali, by preč vandrovali, z jedné dědiny do druhé, do krajiny cizé. A jeho milá, rozmilá napřed vandrovala, a když k hájičku když přišla, pod stromem usnula. A její milý, rozmilý za ňó na koňu jel, a když k hájičku když přijel, svó miló neviděl. Zavolal hlasem velikým: Ach, má milá, kde jsi? Zda-li tě zvěř neroznesla, lebo zabitá jsi? Uvázal koňa u duba, sám klek' na kolena, vytáhl z pošvy ostrý meč, uťal si hlavu preč. A jeho milá, rozmilá ze sna procítila, viděla ho zabitého, kůň stojí u něho. Měla tě milá dva nože, oba balzanovy, jedněm sobě hrob kopala, druhém se zabila. Ach, položte nás, položte do jednoho hrobu, aby naše věrné duše přišly k Pánu Bohu. Ach, položte nás, položte až tam na rozcestí, kady dobří lidi chodí, formánkové jezdí. Kdo tady půjde, pojede, ať na nás zpomene, tudy leží milý s miló. obá zabití jsó. Kdo tady půjde, pojede, ať sobě zpomene, tu leží milý pro miló, milá pro milého.

Sušil 1925 | Můj milý se strojí (99%)
Můj milý se strojí do cizé krajiny, za naším huménkem lehl do doliny. Ja, to je, má milá, ta cizá krajina, za naším huménkem hluboká dolina.

Galko 3/025 | Číže je to chlapček by ruža (99%)
Číže je to chlapček [: by ruža? :] Keby mi ho dali [: za muža! :] A ja bych mu robiť [: nedala, :] len bych ho pre krásu [: chovala. :]

Bartók III 1239b | Číže je to tamto bieli dom (99%)
Číže je to tamto bieli dom

Smutný 22/034 | Číže to ovečky dolů grúňau idů (99%)
Číže to ovečky, dolů grúňau idů

Sušil 0493 | Dé mně Bože ten dar (1%)
Dé mně, Bože, ten dar, co se mně v noci zdál, pod našem vokénkem hezké šohajek stál.1) Hezké šohajínek, bylo mu Martinek, co se mně naprosil o zlaté prstýnek!2) O zlaté prstýnek, o zelené vínek, abych mu ho dala, že je hodné synek.

Bartoš 1901 / 0219 | Łúka łúčina (1%)
Łúka, łúčina, tráva zeľená; [: v tom Liéskovém sú dieučence jako malina. :] Ale ne šetky, ľen voľakeré, [: keré majú oči čiérné, ľíčka červené.:] Łúka, łúčina, tráva zeľená, [: v tom Liéskovém sú mládenci jako ľaľija. Aľe ne šetky, ľen voľakerí, [: kerí majú za širáčkom páové perí. :] Páové pyérko až po raménka, [: nevypłačeš, nevymoľľíš z vojny šuhajka. :] Kebys płakała do dna byéłého, [: nevypłačeš, nevymoľľíš z vojny myłého. :]

Sušil 0248 | Letěl letěl roj na mej milej (1%)
Letěl, letěl roj na mej milej dvor, 1) přiletěl k okýnku, zaťukal na sklénku: 2) Stroj sa, milá, stroj. Jak sa přistrojím, dyž cesty nevím, enom ten chodníček, co chodil Janíček, mé potěšení. Stojím u dveří, milá, otevři, 3) otevři mně, milá, holuběnko sivá, mé potěšení. Otevřela bych, máti mně brání, že ty nejsi hoden podle bočka sednút, 4) šohaju švárný. 5) Dyž nejsem hoden, ostaň tu s Bohem, pomož si, možeš-li, moja najmilejší, já si nemožem.

Sušil 0500 | Dolina dolina (1%)
Dolina, dolina níže Nových Zámků; [: vystavjali vežu :] ze samých šohajků. Toho najmladšího až na hore dali, pěknú makověnku z něho udělali. Ta naša Anička na kolena padla, by jí makověnka do fěrtúška spadla.

Bartoš 1901 / 0904 | Kamarádko moja (1%)
Kamarádko moja, už sa’s ně vydała; ej, daj ti Pámbů ščestí v tem tvojém manžełství. Kamarádko moja, ej, už sa’s ně vydała, už ti nepomože cełá tvá rodina. Už ti ňepomožú bratrové i sestry, ej, už ty mosíš znášat ščeští i neščestí. V súsedovém dvoře veľké stádo husí; ej, tá jejich Anička od mamičky musí. Od svojí mamičky, také od tatíčka, ej, už jí včiľ pomine tá její zvůľička. V súsedovém dvoře veľké stádo kačen, ej, tá jejich Anička rozcházá sa s płačem. U mojéj mamičky dycky chľéb na stoľe, ej, u tvojéj, šohajku, néni ho v komoře. U mojéj mamičky pečené jeřábky, ej, u tvojéj mamičky hotové pohłavky.