Galko 1/238 | Dievča, dievča, biely kryštál

34 words

Galko 1/238 | Dievča, dievča, biely kryštál (100%)
Dievča, dievča, biely kryštál, čiže by ti šuhaj pristál, tebe šuhaj a mne žena, zoberme sa, duša moja. Dievča, dievča, bielo ráno, keď ma nechceš, už je darmo; keď ma nechceš milovati, pôjdem sa ja zverbovati.

Černík 1908 / 310 | Um nám Pámbo (31%)
Už nám Pámbo pomóhol, sůsedovi němóhol; jak sa budze ponáhlac. budze mu aj pomáhac. Pred rychtárom rokyta na červeno rozkvitá. na červeno na bielo, šohajovi na péro. Naša paní mladučká čaká pána z hájíčka; keď ho ona dočkala, tri razí ho boskala. Chystaj, gazda, aldamáš, už ty lány dolu máš; jak nám ho tento rok dáš, na rok ci ho zežněm zas. Zacelinka prekvitá, šestoradý popenec, němóže sa oženic ten volačí mládzeněc. Chystaj, gazda, aldamáš, už ly lány dolu máš; chystaj nám ho z lásky, sběrali sme klásky.

Bartoš 1901 / 1312 | Pod háj pod háj pod bukovienku (31%)
Pod háj, pod háj, pod bukovienku, [: puojdeme s moj miłú na guraľčenku. :] Guraľčenka nedovarená, [: už je tá má miłá nepodarená. :] Zoberme sa, zoberme, šak sme obá pekní; keby sme sa nezobraľi, čo by ľudia riekľi?

Galko 1/491 | A na tom zvolenskom moste (22%)
A na tom zvolenskom moste, hrali sa dievčence v kocke; hrali sa ony, hrali, doma ich mamičky lali. Nelaj ma, mať moja, nelaj, príde mi na večer šuhaj na peknom bielom koni, šabla mu pri bôčku zvoní. Ak ma vy budete lati, dám sa vám ja zverbovati; sadnem si (ja) na môjho koňa, ta pôjdem, kde bude vojna.

Erben 5/333 | V Praze bylo na rathouze (21%)
V Praze bylo na rathouze tři čtvrti už na pátou, když jsem se dal zverbovati pro panenku mou zlatou. Když mi štěstí sloužit nechce, ode mne se vzdaluje: co mé srdce milovalo, víc milovat nebude. Kde máš šátek, co jsem ti dal, ten kterej jsem nosíval, do kterého moje jmeno do rohu jsem vyšit dal? popel do povětří dej: aby lidé říct nemohli, že jsem bejval tvůj milej.

Sušil 0314 | Smlóvali se dvá smlóvali (11%)
Smlóvali se dvá, smlóvali, by preč vandrovali, z jedné dědiny do druhé, do krajiny cizé. A jeho milá, rozmilá napřed vandrovala, a když k hájičku když přišla, pod stromem usnula. A její milý, rozmilý za ňó na koňu jel, a když k hájičku když přijel, svó miló neviděl. Zavolal hlasem velikým: Ach, má milá, kde jsi? Zda-li tě zvěř neroznesla, lebo zabitá jsi? Uvázal koňa u duba, sám klek' na kolena, vytáhl z pošvy ostrý meč, uťal si hlavu preč. A jeho milá, rozmilá ze sna procítila, viděla ho zabitého, kůň stojí u něho. Měla tě milá dva nože, oba balzanovy, jedněm sobě hrob kopala, druhém se zabila. Ach, položte nás, položte do jednoho hrobu, aby naše věrné duše přišly k Pánu Bohu. Ach, položte nás, položte až tam na rozcestí, kady dobří lidi chodí, formánkové jezdí. Kdo tady půjde, pojede, ať na nás zpomene, tudy leží milý s miló. obá zabití jsó. Kdo tady půjde, pojede, ať sobě zpomene, tu leží milý pro miló, milá pro milého.

Galko 3/025 | Číže je to chlapček by ruža (10%)
Číže je to chlapček [: by ruža? :] Keby mi ho dali [: za muža! :] A ja bych mu robiť [: nedala, :] len bych ho pre krásu [: chovala. :]

Sušil 1925 | Můj milý se strojí (10%)
Můj milý se strojí do cizé krajiny, za naším huménkem lehl do doliny. Ja, to je, má milá, ta cizá krajina, za naším huménkem hluboká dolina.

Bartók III 1239b | Číže je to tamto bieli dom (10%)
Číže je to tamto bieli dom

Smutný 22/034 | Číže to ovečky dolů grúňau idů (10%)
Číže to ovečky, dolů grúňau idů

Galko 1/454 | Na trenčianskej väži (4%)
Na trenčianskej väži dva holúbky sedia, ľudia jim závidia, že sa rady vidia. Ľudia, milí ľudia, nezáviďte toho, veď je to pekná vec, kto miluje koho. Keby som ja mala sokolovie krídla, ver’ bych zaletela, kde môj milý býva. Sadla bych mu, sadla, na jeho biely dom, čo by zaplakalo jeho srdiečko v ňom. Ješte bych mu sadla na maštalnie dvere, čo by zryhotali jeho vranie kone. Kone, moje kone, čože tak rehcete, azdaj moju milú tu dakde vidíte. Nevidíme ju my, ale ju slyšíme, tam si ona spieva, kde jej dobrá vôľa. Keby ch som ja vedeu, kde môj milá býva, ver bych jej zaniesou na tanieri syra. Na tanieri syra, k tomu holbu vína , na ty, duša moja, holubienka sivá. Nechcem ti ja syra, ani holbu vína, pán boh dau, pán boh vzau, Zostala som sama.