Sušil 1785 | Zatoč sa ty galanečko okolo mňa

21 words

Sušil 1785 | Zatoč sa ty galanečko okolo mňa (100%)
Zatoč sa, ty galanečko, okolo mňa, jako vtáček jarabáček okolo pňa. Udělaj kolečko, moja galanečko, budeš moja, budeš moja, budeš moja.

Bartoš 1901 / 0849 | Už tá růža garafija (95%)
Už tá růža garafija [: zem premáhá. :] Ráda by ma moja manka [: doma mała. :] Keby jéj ľen izbu pytvor [: zametała. :] Už ten vtáček jarabáček [: preľetuje. :] A ten vtáček jarabáček [: około pna. :] A ta miłá najmiľejší [: około mna. :]

Sušil 0470 | Co ten ptáček jarabáček (50%)
Co ten ptáček jarabáček nad námi lítá? Co to nese za novinu, že nic neříká? Nese, nese novinečku, ale takovou, že mi ze všech nejmilejší chodí za jinou. Dyž si chodí, ať si chodí, já o něj nedbám, pro něj smutek neponesu, ani ho nemám.

Černík 1908 / 306 | Fúká rieter (39%)
Fúká vieter po doline, po téj drobnéj zaceline. Zacelinka prekvitala, mamka céru zapletala. Nie, mamičko, nie na tuho, něbudzem já vaša dúho. Leš, mamičko, na široko, pójdzem od vás na daleko. Na daleko do Galie, hdze Kristus Pán obeduje. Hdze Kristus Pán obeduje, a svatý Jan posluhuje. * Vylecela lastovenka ze záhorá, ráda by mňa moja mamka doma mala. Ráda by mňa moja mamka doma mala, abych já jej izbu, pitvor, zametala. * Hdze sme žali, tu sme žali, na doline, tam sa ptáča jarabáča preletuje. A ta ptáča jarabáča okolo pňa, jak ten švarný šohajíček okolo mňa.

Galko 1/083 | Čieže je to jamie žitko (39%)
Čieže je to jarnie žitko [:: pod horami? ::] Vybili ho vranné kone [:: podkovami. ::] Zelená je pohanôčka, [:: zelená je, ::] trhajže ju, duša moja, [:: voňavá je. ::] Skočila som do záhradky, [:: skočila som, ::] odtrhla som tri ružičky, [:: odtrhla som. ::] Okolo mňa, šuhajíčku, [:: okolo mňa, ::] ako vtáčik jarabáčik [:: okolo pňa. ::]

Bartoš 1901 / 0774 | Pres dunajek ľetí małý vtáček (8%)
Pres dunajek ľetí małý vtáček, jeho méno je małý słavíček; ten nese psaní, v něm pozdravení, połožił ho miłéj na stołeček, kde ona skłádała svůj věneček. Miłá, jak sa ze sna probudiła, do pravéj ručenky psaní vzała; čte ho a vzdychá, smutně naríká, zbavená súc svého potěšení: skrz ľudské reči zme rozvedení. Łaštověnka ľetí dó cuziny; hľedaj si, synečku, děvče jiný, hľedaj si hľedaj, synečku, jiný, a já tobě préju mnoho ščestí, aby sis ty našeł děvče hezký.

Sušil 2202 | Já su malý žáček zpívám jako (8%)
Já su malý žáček, zpívám jako vtáček. Ešče bych lépe zpíval, dybych žemličky s medem jídal. Ale já nemám hlasu, jídávám s olejem kašu. *) Já su malá panenka, chcu byt Kristova milenka. Ráda do kostela chodím, Pánu Bohu se tam modlím. **) Já su malá Apolenka, vyletěla sem z komínka. Lidé se mne polekali, na kolena poklekali, lidé se mne nelekejte, na kolena neklekejte. ***) O, Kriste králi, my žáci malí víme o tobě, žes přišel s nebe, stoupils k nám dolů, byls s námi spolu. Na zemi's bydlel, tomus ty sám chtěl, Protož my všickni dnešní vršečky tobě zpívat budem až na věky, amen.

Sušil 0573 | Jož nám ten vtáček oletěl (8%)
Jož nám ten vtáček oletěl a ochetil nám pérko, kemo pak te se dostaneš, te Křópalova dcerko? Kemo pak bech se dostala, nežle, Františko, tobě? De’s te mně decky sleboval, že te mě vezmeš k sobě.

Bartoš 1901 / 0145 | Dyž sem išéł přes ty hory (8%)
Dyž sem išéł přes ty hory, všeci vtáčkové zpívali; žádný nepłače, každý zpívá; proč si, má miłá, žałostivá? Proč bych žałostná nebyła? dyž sem poctivosť ztratiła; . už má poctivosť v poľi bývá, tobě, šohajku, vtáček zpívá. Tobě, šohaj, tobě ináč, za kłobúčkem rozmarýn máš; tobě sa ľíčka červeňajú, moje očenka płakat majú.

Sušil 0795 | Přiletěl vtáček z cizí krajiny (8%)
Přiletěl vtáček z cizí krajiny, donesl psaní, v něm pozdravení. Bych se podíval do země české, že jsou tam taky děvčátka hezké. Češka má každá na jazyku med, jak se s ní ozná, potom je jak jed. Zůstanu radši v jihlavském kraji, najdu si děvče hezké z Moravy. Moravka chodí přímo jak svíce, každá má k chlapcům upřimné srdce.

Bartoš 1901 / 0724 | Sedí vtáček na kadłátce (8%)
Sedí vtáček na kadłátce, stěžuje si céra matce: Aj, má maměnko roztomiłá, už mi syneček vypovidá. Vypovidá, vypověděł, včerá večer z jinó seděł, aj seděł, seděł, sedět bude, moje srdečko płakať bude. Dybych była mocnó paní, zvołała bych svý poddaný, ten hájiček bych sekať dała, aby v něm žádná nesedała.