Poloczek IV 245 | Hore zahradu

2 words

Sušil 0425 | Ach mamičko mamko (100%)
Ach, mamičko, mamko, srdce sa mně zamklo, [: kdo mně ho odemkne? :] Není doma Janko. Mamičko má milá, já půjdu pro něho, pase on koničky u hájka zeleného. Má mamička neví, ani vědět nesmí, za kým mé srdečko ve dně v noci teskní. Teskním, Bože, teskním za synečkem hezkým, žalovala bych sa svej maměnce, nesmím. Petrove, Petrove, jsi mně na závadě, nemožu uvidět šohajka v zahradě. Šohajka v zahradě, přesazuje kvítí, dyby ne Petrova, mohla sem tam býti.

Bartoš 1901 / 0102 | Co sa stało právě (92%)
Co sa stało právě v Zemanovém dvore, vyrosteł rozmarýn výše okén hore. Néni to rozmarýn v zahradě saděný, ľež je to syneček doma vychovaný. Co sa stało právě v tem Ňorkovém dvore, vyrostła fijała výše okén hore. Néni to fijała v zahradě saděná, ľež je to Kačenka doma vychovaná. V tem Ňorkovém dvori borověnka stójí, ten synek Zemanů vyťat sa ju strójí. Do tu borověnku by sa strójił vyťat, nájprv si ju mosí od rodičů pýtat. Já sem si ju pýtał, oni ně ju daľi, Šak sa ti, Janíčku, nevýzhováraľi *). Děkuju ti. miłý, za tvoje chodění, ja že's nám ušľapał chodník prede dvermi. Ne tak prede dvermi jak na dołu dvorem, šak sa ně, můj miłý, dobre chodí po něm. A já tobě, miłá, za tvoju dobrotu, že's ně otvírała kažďunkú sobotu. Kažďunkú sobotu, sedumkrát za týdeň, možeš miłá vědět, že je to každý deň.

Sušil 0529 | Hore hájek hore (92%)
Hore hájek, hore, ten zelený hájek; pověz mně, má milá, kde máš marijánek? Já mám marijánek v zahrádce na hřádce, ale ne pro tebe, pro jiné mládence. Pro jiné mládence, co jsú za horama, aby nepravili, že nemám galána.

Sušil 1551 | Kde sme žali tu sme žali (92%)
Kde sme žali, tu sme žali, na dolině, na dolině. Tam sa vtáček jarabatý preletuje, preletuje. Skočila som do zahrady, červená som. Utrhla som tři růžičky, ohledla som. Červený hřebiček červený je. Ber ho, mladý pánko, ber ho hore.

Sušil 0501 | Dolina dolina (92%)
Dolina, dolina níže Nových Zámků; stavjá tam kapličku ze samých šohajků. A mého milého až na hore dali, aby moje očka naňho pohlédaly.

Sušil 0392 | Vyletěl tě sokol hore pod oblaky (92%)
Vyletěl tě sokol hore pod oblaky a měl un peřičko nade všecky ptaky, nad všecky zvěřinečky. A letěl un, letěl po tem Rybim zhůru, a spustil se po dřevě javoru, po stromečku zelenem. A letěl un, letěl, vesele zazpival: Spiš-li, mila, spiš-li čili čuješ, čili koho nocuješ? A něspim ja, něspim, a ja dobře čuju, ja žádneho tudy něnocuju, ani tebe něbudu. A tak mila s milym spolu rozmluvala, ež ona ho po řeči poznala, pěkně ho přivitala. A vitaj, můj mily, z dalekej krajiny, povidaj mi nějake noviny, jak se ti v světě vedlo? A vedlo je, vedlo, ma mila děvečko, zraněne je me srdečko všecko, to pro tebe, děvečko.

Sušil 2123 | Zhůru chaso zhůru (92%)
Zhůru, chaso, zhůru, hody už nám táhnú, pavlovské děvčátka červené pantličky kupujú. Moja milá taky kúpila si šátky, že bude zavádět u tej našej novej zahrádky. Zaváděj si, jak chceš, předce má nebudeš, já si jinú najdu a ty po hodech plakat budeš.

Erben 2/069 (50%)
Ty Zvíkovské zahrady pěkně se zelenají; procházelo se tam mé zlaté potěšení. Procházelo, prochází, procházet se nebude: ale sám pán Bůh ví, čí to děvčátko bude! Bude-li má, nebo tvá, komu nám ji pán Bůh dá, kdo to pěkné kvítí, kdo je utrhnouti má!

Smutný 48/168 | Ej prskalo hřímělo na našú zahrádkú (50%)
Ej prskalo, hřímělo na našú zahrádkú

Sušil 0874 | Stromečku březovy (50%)
Stromečku březovy, stojiš mi na zavadě, němožu uviděť potěšeni na zahradě.1) Ně tak na zahradě jak mezi horami, žaden něuvěři, jak je mezi nami. Mezi nami je tak, že se mamy něchať, my se něněchamy, bo se radi mamy. Na fojtove roli studenečka stoji, jak z ni voda vyschně, to mi buděm svoji. Voda z ni nevyschně, rok po roku budě, Pan Buh vi, děvucho, jak skoro to budě.2)

Sušil 0876 | Šak sem já ti říkávala (50%)
Šak sem já ti říkávala, dy sem s tebú sedávala, aj, abys ty k nám nechodil, že já o tebe nestojím. A tys na to nic nedbával, předce jsi k nám chodívaval pod to naše okenečko: Otevři mě, frajirečko. Šak sem já ti říkávala, dy sem s tebú sedávala na tej zahrádce pod slivú: Vem si mě pannu poctivú. A včil dyž mě začepili, líčka se mně proměnily, včilé se ti zdám škaredá, že nejsu panna poctivá. A dyž nejsu, nechať nejsu, dyž jenom věneček nesu; ty nejsi poctivý mládenec, vzal si mně z hlavěnky věnec. Nevzal sem ho, néní pravda, hodilas ho do Dunaja; aj, do Dunaja, do moře, kdož ti, má milá, pomože? Aj, pomože, jak kdo može, aj, pomože, jak kdo može, pomože mně ten šohajek, až se rozzelená suchý hájek.