Poloczek IV 349 | Išla milá do maštalni

3 words

Galko 1/441a | Tí šuranskí úradové na vojnu verbujú (100%)
Tí šuranskí úradové na vojnu verbujú, keď verbujú, nech verbujú, ja na ňu nepôjdu. Po ulici chodia, na Janíčka stroja; poď ven, Janko, na máličko, tvá milá ťa volá. Ide Janko do maštale, kone vranné češe, a tá jeho najmilejšia novinku mu nese; novinečku, vdánek, na ručičky zámek, že už mosí mašíruvať pod nitriansky zámek.

Sušil 1488 | Oj kerý pacholek (100%)
Oj, kerý pacholek k muzikám chodí, och, ten je ospalý, velice nedbalý na koně vraný. Jde do maštale, koníček leží. Och, stávej, koníčku, nesu ti travičku, můj milý vraný. Och, šak bych já stával, dyž nic nemožu. Och, stávej, koníčku, nesu ti travičku, já ti pomožu.

Černík 1908 / 208 | Mám já (100%)
[: Mám já, mám já tri koně v maštali, :] pekně ošírované. Ten jeden je černý jako havran, ten druhý je červený jako sarsán, a ten trecí *) bielý jako lalija. Ten jeden mňa pres more preněse, a ten druhý k mojéj miléj doněse, a ten trecí *) strom-zelinku poněse. [: Na čo ci je, Janko, strom-zelinka? :] Vydává sa frajérka. [: Keď sa, něch sa, já sa ženic budzem, :] švarné dzievča brac budzem. [: A já pójdzem do Nového Mesta, :] tam je frajérka jistá.

Bartoš 1901 / 0179 | Ach vyšla hvězda jasná (100%)
Ach vyšla hvězda jasná, tak jako růža krásná, a tá moja najmiĺejší ja do maštaĺe přišla. A přišla do maštaĺe, stanula u postele, stávaj, stávaj, můj synečku, a já sem přišla k tobě.

Bartoš 1901 / 0107 | Na trenčanskéj siľnici (100%)
Na trenčanskéj siľnici je tam domek nový, šenkuje tam [: má miłá :] vínečkom červeným. Já tam zajtra pojedzěm, já tam zajtra pójdzěm, je-ľi ešče [: słobodná :], namłúvac ju budzěm. A kedz sme tam prijeľi, za dverama stáła, prežałostně [: płakała, :] jak by banda hráła. A čo płačeš, narjékáš, šak ňa tu ešče máš, šak ty pro mého koňa vraného, maštaľenky němáš. Pójma koňa za uzdu védła do maštaľe, a miłého [: za ruku :] zrovna do posteľe. Choj, mój miłý, k večeri, k téj mojéj macěri, a ty budzěs [: večerac :] já budzěm łože stłac. Něstaraj sa, ma miłá, do ťa ráno zbudzí zbudzí ťa ten kohútek jarabý až poľecí z hrady.

Erben 7/051 | Chodila Maria (100%)
Chodila Maria po širokém světě, nosila synáčka v svém svatém životě. Přišla ona, přišla k kováři jednomu: „Kováři, kováři! popřej mi noclehu.“ „Jak pak ti nocleh dám? moc tovaryšů mám: ve dne, v noci kují, ohně nezhašují.“ „Kováři, kováři! co vy to kujete, co vy to kujete, že neuhašujete?“ „Kujeme, kujeme tři železné hřeby, co Kristu na kříži jich bude potřebí.“ Jak panna Maria to slovo slyšela, celá polekaná odtud pospíchala. Přišla ona, přišla do pusté maštalky, jen za práh kročila, syna porodila. Přišlo do maštalky kovářovo dítko: „Zakolíbej ty mně moje nemluvňátko!“ „Jak pak zakolíbám, když ručiček nemám? ani těch ručiček, ani těch očiček!“ „Dotkni se plínčiček, budeš mít ručičky, dotkni se jesliček, budeš mít očičky.“ Přišlo dítě domů, přišlo k otci svému, ručkama hrající, očma mrkající. Otec jeho se ptal: „Kdes ty ručičky vzal? ty bílé ručičky a modré očičky?“ „Dala mi je, dala panenka Maria, co včera na večír noclehu prosila.“ „Kdybych já byl věděl, že je to Maria, byl bych ji uložil do zlata, do stříbra. A sám byl bych lehnul hlavou na kamení, hlavou na kamení, nohama do trní!“ Když panna Maria po světě chodila, všem věrným ctitelům ku pomoci byla. Přišla sem, přišla tam k jednomu kováři: „Kováři můj milý, dej ty mně noclehu. „Jak pak ti nocleh dám, když já ho sám nemám, milý mocný Bože! když já ho sám nemám?“ Přišla sem, přišla tam do pusté maštale atd. Píseň tuto zpívávali dříve chlapci, o vánocích s jesličkami chodíce; nyní jen některý stařeček aneb některá babička snad ještě ji zná. – Srov. Suš. 30.

Sušil 2340 | Išel Janko okolo rybníčka (100%)
Išel Janko okolo rybníčka, nadešel tam čirého zbojníčka. Išel dalej, nadešel druhého, ten mu bodl do srdenka jeho. Štyry vrané koně zařehtaly, jako by ťa, Janko, litovaly. Odkažte tam na moju milenku, ať mně šije tenkú košulenku. Odkažte tam na mého tatíčka, ať mně chystá vraného koníčka. Odkažte tam na moju maměnku, ať mně chystá proňho maštalenku. Vraný koník v maštalence skáče, moja milá na postelce pláče.

Erben 5/172 | Když jsem já šel vod svý (100%)
Když jsem já šel vod svý milý, skřivánci už zpívali; když jsem přišel do maštale, koně vraný řehtaly. Neřehtejte, koně vraný, já vám kousek sena dám; než to seno sežerete, já si trošku podřímám.

Smutný 39/018 | Išla milá do maštale no no (100%)
Išla milá do maštale, no no no

Erben 2/469 | Na tom našem poli (97%)
Na tom našem poli dvě růžičky stojí; ještě jsem daleko, už mi jedna voní. Jedna už mi voní, a druhá rozkvétá: že musíš, můj milej, daleko do světa. Daleko do světa, za ty modré hory: což mě, ach můj milej, pro tě srdce bolí! Kdybych byla ptáčkem, zlitnou vlaštovičkou, snášela bych se vám nad vaší světničkou. Ne tak nad světničkou, co nad maštalema: jen abych věděla, co můj milej dělá. Nejdřív vodu nese, potom koně češe; po třetí za stolem 1) ceduličku píše. Komu to, můj milej, ceduličku píšeš? „Tobě to, má milá, že moje nebudeš.“ 1) Jiní zde skoncují takto: po třetí miluje černooké děvče.

Sušil 1632 | Ti pavlovčí úřadové tvrdého srdéčka (97%)
Ti pavlovčí úřadové tvrdého srdéčka, dali oni sobě nalit starého vínečka. Jak se podnapili, hned se uradili, kerého by šohajíčka na vojnu dostali. Vezmeme-li bohatého, toho bude škoda, kerý má co doma robit, toho doma třeba. Vezmem chudobného, co nemá žádného, a ten može maširovat do pole širého. Stojí šohaj v maštalence, vrané koně češe, ohlídá se z boka na bok, co mu milá nese; a nese mu dárek, řetaz, puta, zámek, tu máš, milý šohajíčku, císařský závdanek. O takový, o závdanek já vám nic nestojím, šak vy o tom dobře víte, že se ženit strojím. Můj tatíček starý, má matička taky, komu jich mám zanechati, ubohé žebráky.