Bartoš 1901 / 0179 | Ach vyšla hvězda jasná
{8''E 8''E 8''D 8''C } / 4'B 4'A / 4'G 4- / {8'A 8'A 8'G 8'G } / 4'F 4'F / 4'E 4- / {8'E 8'F 8'G 8'G } / {8'E 8'F 8'G 6 6''E } / {8''E 8''D 8.''C 6''C } / 4'B {6 }6-
Text:
Ach vyšla hvězda jasná,
tak jako růža krásná,
a tá moja najmiĺejší
ja do maštaĺe přišla.
A přišla do maštaĺe,
stanula u postele,
stávaj, stávaj, můj synečku,
a já sem přišla k tobě.
33 words
Podobné písně
Bartoš 1901 / 0179 | Ach vyšla hvězda jasná (100%)
Ach vyšla hvězda jasná, tak jako růža krásná, a tá moja najmiĺejší ja do maštaĺe přišla. A přišla do maštaĺe, stanula u postele, stávaj, stávaj, můj synečku, a já sem přišla k tobě.
Sušil 2337 | Štyry mile za Opolem (65%)
Štyry mile za Opolem milovali se dva spolem, tak se spolem milovali, až i sobě slubu dali. O, Marjanko, srdce moje, něviš-li ty, co sem ja je? Jach řemesla šlosarskeho, už sem zkusil světa mnoho. Ešče jednu povandruju a tobě tu přikazuju, bys se mi pěkně chovala, žadnemu něslubovala.1) A ja tež tobě, Janičku, za to ti davam ručičku, abys se mi pěkně choval, jinšich panen němiloval. Jak do světa zavandroval, Marjance se něvracoval; nemoc naňho Bůh dopustil, až i duši svu vypustil. Marjanka dycky čekala, nic ineho nědělala, jen věnečky uvijala, Janičkovi schovavala. Ach, Božečku, Božečku můj, kaj tež je ten Janiček můj? Vrať se, Janičku, můj mily, jsi-li mrtvy lebo živy. A ve štvrtek nočním časem přijechal Janiček s vozem a zaklepal na okenko: Spíš-li ty, ma Marjanko.2) Marjanka hned stanula, okenko mu odevřela: Vitaj, vitaj, můj Janičku, dam ti věnek na hlavičku. Marjanko, srdce moje, mily tvůj pro tebe jedě, sedni sobě na voziček, poveze nas můj koniček. Na vozeček sobě sedla, se svym milym pryč jechala: Budtě s Bohem, ma matičko, jak mě boli me srdečko! Dy ujeli drahy malo, s oblaků na ňu volalo: Cos, Marjanko, učinila, žes s umrlym pojechala? Jak přijeli na půl drahy, upad ji střeviček z nohy: Staň, Janičku, staň můj drahy, upad mi střeviček z nohy. Co to slovo promluvila, to tři sta mil ujechala. Přijechali na krchovek, tam byl murovany domek. Něch, mila, konička běžeť, budeme tu spolem ležeť. Ona venku a un v hrobě i po smrti přeju sobě. A když bylo na svitani, šel rechtor zvonit klekani, spatřil tam jednu osobu, klečela na novem hrobu. Zajdi ty nam pro faraře, co ty ruky štolu važe. Farař počně zaklinati, ona něchce uhybati. Němohli jich rozvazati, museli jim slubu dati, ona venku a un v hrobě i po smrti přali sobě.3)
Galko 1/446b | Naša pani kňahne (62%)
Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva. Bože môj, bože môj, čo som urobila, za tebä, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Ej, nik to nepočul, len jedno pachole, len jedno pachole, čo kone varuje. Pane môj, pane môj, dač by vám povedal, dač by vám povedal, keby som sa nebál. Neboj sa, pachole, vezmem ťa za svoje, zastanem za teba, jako sám za seba. Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva: Bože môj, bože môj, čo som urobila, za teba, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Pani moja, pani, obliekaj si šaty, čo sa budú rovnať slnku i mesiaci. Pôjdeme sa dívať, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Prvý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď druhý raz prejdeš. Druhý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď tretí raz prejdeš. Tretí raz plovnula, na sredu tonula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Rybári, rybári, lapajte mi rybu, lapajte mi rybu, môjmu srdcu líbu. Prvý raz potiahnul, veniec z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Druhý raz potiahnul, rúbok z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Tretí raz potiahnul, celú ju vytiahnul: Ach, to je tá ryba, môjmu srdcu líba.
Galko 1/446a | Naša pani kňahne (62%)
Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva. Bože môj, bože môj, čo som urobila, za tebä, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Ej, nik to nepočul, len jedno pachole, len jedno pachole, čo kone varuje. Pane môj, pane môj, dač by vám povedal, dač by vám povedal, keby som sa nebál. Neboj sa, pachole, vezmem ťa za svoje, zastanem za teba, jako sám za seba. Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva: Bože môj, bože môj, čo som urobila, za teba, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Pani moja, pani, obliekaj si šaty, čo sa budú rovnať slnku i mesiaci. Pôjdeme sa dívať, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Prvý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď druhý raz prejdeš. Druhý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď tretí raz prejdeš. Tretí raz plovnula, na sredu tonula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Rybári, rybári, lapajte mi rybu, lapajte mi rybu, môjmu srdcu líbu. Prvý raz potiahnul, veniec z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Druhý raz potiahnul, rúbok z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Tretí raz potiahnul, celú ju vytiahnul: Ach, to je tá ryba, môjmu srdcu líba.
Bartoš 1901 / 0616 | A já som děvečka chudobnej mamičky (62%)
A já som děvečka chudobnej mamičky, [: a já by som tančiła, treba bych páľenky nepiła. :] Prišła do krčmičky, stanula u dverí, její miłý tancuje, Boha sa [: nebojí :] koło niej sa otierá, iné do tanečku pobierá. Po čo si ty prišło, oškľivé stvorení, šak sa mi už omrzeło to tvoje [: chodzení :] mohło si ty doma byt, mojeho srdenka nermútit Do domečku přišła, sedła na łavečku, [: załomiła ručičkú za svoju boľestnú hłavičku. :]
Sušil 0877 | Pomalutky něklupaj (61%)
Pomalutky, něklupaj, ostrožkami něbřinkaj, nědaleko u dveři panimama tu leži. Dcera rano stanula, matka se ji pytala: Dcero, dcero, dcero ma, s kym si to tam buřila? Ma maćičko, s peřinum, ktera byla nade mnum; malum sem se ušila, malo sem se přikryla. Su dzěvčatka poctive, peřiny drelichove s tureckyma nitama, běhaju s galanama. Chodi dzěvče po luce, nosi dicje na ruce: Hulaj, hulaj, můj synu, maš taćička hrdinu.
Sušil 1832 | Stanula dzěvucha jak byl deň (59%)
Stanula dzěvucha, jak byl deň, a šla do suseda pro oheň. Hledala ona ohnička, našla švarneho Janička.
Sušil 0190. | Jedú páni jedú (59%)
Jedú páni, jedú brněnskú silnicú, až se jim šablenky na boku libocú. Hoja, chlapci, hoja, ja s vama pojedu a já vám v Opavě košulky prať budu. Kde bys ich, má milá, kde bys ich právala, dyž tam vody není, jen skala, kamení? Já bych si stanula pod lindu zelenú, já bych si natřásla rosenku studenú. Kde bys ich, má milá, kde bys ich věšala, dyž tam plota není, jen skala, kamení? Já bych ich věšala na hedbávnej šňoře, na hedbávnej šňoře, v cisarskej komoře. Kde bys ich, má milá, kde bys ich válela, dyž tam válů není, je skala, kamení? Já bych ich válela na zlatém válečku, na zlatém válečku, s tebú, šohajíčku.
Sušil 0110 | Vyšla hvězda na kraj světa (25%)
Vyšla hvězda na kraj světa, osvítila do půl světa. Nebyla to hvězda jasná, než to byla panna krásná.1) Šla Maria, šla plačící, syna svého hledající. Přišla tě tam na údolí, nalezla tam Apoštoly. A vy, milí Apoštoli, co jste smutní, neveselí? My sme smutní, neveselí, že sme Krista neviděli. Neviděli, neslyšeli, jak ve čtvrtek při večeři. Když chléb lámal a rozdával a svou svatou krev nám dával. Jezte, píte, pamatujte, této noci mne ztratíte. A jak bylo po večeři, hned ti židi Krista jali. Octa, žluči nastrojili, na dřevo kříže přibili.2) Maria to uslyšela, hned pod svatý kříž běžela. A tam stála a plakala,3) kde ta svatá krev kapala. Kde ta svatá krev kapala, všady růže prokvétala. Co tu, matičko, stojíte, tak přežalostně hledíte? Jak tu nemám smutná státi, nad synáčkem naříkati! Když z něho krev svatá stříká; což jest ta bolest veliká! Sstup, můj synu, s kříže dolů, já za tebe trpět budu. Neplač, neplač, milá máti, třetího dne volím vstáti.4) Já netrpím za žádného, jen za hříchy světa zlého. A já trpím za křesťany, aby v pekle nezůstali. V pekle pálí věčný plamen, uchovej nás, Kriste. Amen.
Erben 7/055 | Vyšla hvězda na kraj léta (23%)
Vyšla hvězda na kraj léta, osvítila do půl světa. Nebyla to hvězda jasné, ale byla panna krásná. Šla Maria, šla plačící, svého syna hledající. Šli, nadešli apoštoli, byli smutní, neveselí. „Ach vy milí apoštoli! co jste smutni, neveselí ?“ „My jsme smutni, neveselí, že jsme Krista neviděli. Neviděli, neslyšeli, jak ve čtvrtek při večeři. Když chléb lámal a rozdával, svou svatou krev pít nám dával. Jezte tělo mé, a píte, však mé tuto noc ztratíte.“ Jak to Židé uslyšali, Krista jali, na kříž dali. Ruce, nohy mu probili, octa, žluči nastrojili. Jak Maria uslyšela, hned pod svatý křiž běžela. Pod křižem stála, plakala, kde ta svatá krev kapala. Kde ta svatá krev kapala, všude růže vykvětala. „Co tu, matičko, stojíte? tak přežalostně kvílíte?“ „Jak tu nemám smutná stati a žalostně naříkati, Když z tebe krev svatá stříká, což je ta bolest veliká!“ „Mlč, matičko, mlč a neplač, však já vstanu den třetí zas. Já netrpím za žádného, než za hříchy světa zlého. Já trpím jen za křesfany, aby se ke mně dostali.“ Dejž to Kriste pane! Amen, ať nás nežže věčný plamen.
Bartoš 1901 / 1204 | A v tom městě Hodoníně (22%)
A v tom městě Hodoníně kasárňa maľovaná, v keré była má hłavěnka veľice sturbovaná, była ona sturbovaná, od samého jenerála; už to ináč byt nemože, já vojákem mosím byt. Dyž ňa na radní dům védľi, moje vłasy střihaľi, tenkráť pro mňa rodičové přežałostně płakaľi; proč płačete, naříkáte, šak vy ně nepomožete; už to ináč byt nemože, já vojákem mosím byt. A dyž było o půł noci, vyšła krásná vězdička, přišła za mnú do kasárně má miłá gaľánečka; přišła za mnú do kasárně, stáła u mojí posteľe: Stávaj hore, duša moja, já už stójím u tebe. A co bych já hore stáváł, šak ty ně nepomožeš, dybys za mňa dušu dała, tak ty ňa nevymožeš; mám čižmičky z ostruhami, vraného koňa v maštaľi ; už to ináč byt nemože, já vojákem mosím byt.
Ach vyšla hvězda jasná, tak jako růža krásná, a tá moja najmiĺejší ja do maštaĺe přišla. A přišla do maštaĺe, stanula u postele, stávaj, stávaj, můj synečku, a já sem přišla k tobě.
Sušil 2337 | Štyry mile za Opolem (65%)
Štyry mile za Opolem milovali se dva spolem, tak se spolem milovali, až i sobě slubu dali. O, Marjanko, srdce moje, něviš-li ty, co sem ja je? Jach řemesla šlosarskeho, už sem zkusil světa mnoho. Ešče jednu povandruju a tobě tu přikazuju, bys se mi pěkně chovala, žadnemu něslubovala.1) A ja tež tobě, Janičku, za to ti davam ručičku, abys se mi pěkně choval, jinšich panen němiloval. Jak do světa zavandroval, Marjance se něvracoval; nemoc naňho Bůh dopustil, až i duši svu vypustil. Marjanka dycky čekala, nic ineho nědělala, jen věnečky uvijala, Janičkovi schovavala. Ach, Božečku, Božečku můj, kaj tež je ten Janiček můj? Vrať se, Janičku, můj mily, jsi-li mrtvy lebo živy. A ve štvrtek nočním časem přijechal Janiček s vozem a zaklepal na okenko: Spíš-li ty, ma Marjanko.2) Marjanka hned stanula, okenko mu odevřela: Vitaj, vitaj, můj Janičku, dam ti věnek na hlavičku. Marjanko, srdce moje, mily tvůj pro tebe jedě, sedni sobě na voziček, poveze nas můj koniček. Na vozeček sobě sedla, se svym milym pryč jechala: Budtě s Bohem, ma matičko, jak mě boli me srdečko! Dy ujeli drahy malo, s oblaků na ňu volalo: Cos, Marjanko, učinila, žes s umrlym pojechala? Jak přijeli na půl drahy, upad ji střeviček z nohy: Staň, Janičku, staň můj drahy, upad mi střeviček z nohy. Co to slovo promluvila, to tři sta mil ujechala. Přijechali na krchovek, tam byl murovany domek. Něch, mila, konička běžeť, budeme tu spolem ležeť. Ona venku a un v hrobě i po smrti přeju sobě. A když bylo na svitani, šel rechtor zvonit klekani, spatřil tam jednu osobu, klečela na novem hrobu. Zajdi ty nam pro faraře, co ty ruky štolu važe. Farař počně zaklinati, ona něchce uhybati. Němohli jich rozvazati, museli jim slubu dati, ona venku a un v hrobě i po smrti přali sobě.3)
Galko 1/446b | Naša pani kňahne (62%)
Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva. Bože môj, bože môj, čo som urobila, za tebä, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Ej, nik to nepočul, len jedno pachole, len jedno pachole, čo kone varuje. Pane môj, pane môj, dač by vám povedal, dač by vám povedal, keby som sa nebál. Neboj sa, pachole, vezmem ťa za svoje, zastanem za teba, jako sám za seba. Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva: Bože môj, bože môj, čo som urobila, za teba, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Pani moja, pani, obliekaj si šaty, čo sa budú rovnať slnku i mesiaci. Pôjdeme sa dívať, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Prvý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď druhý raz prejdeš. Druhý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď tretí raz prejdeš. Tretí raz plovnula, na sredu tonula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Rybári, rybári, lapajte mi rybu, lapajte mi rybu, môjmu srdcu líbu. Prvý raz potiahnul, veniec z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Druhý raz potiahnul, rúbok z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Tretí raz potiahnul, celú ju vytiahnul: Ach, to je tá ryba, môjmu srdcu líba.
Galko 1/446a | Naša pani kňahne (62%)
Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva. Bože môj, bože môj, čo som urobila, za tebä, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Ej, nik to nepočul, len jedno pachole, len jedno pachole, čo kone varuje. Pane môj, pane môj, dač by vám povedal, dač by vám povedal, keby som sa nebál. Neboj sa, pachole, vezmem ťa za svoje, zastanem za teba, jako sám za seba. Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva: Bože môj, bože môj, čo som urobila, za teba, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Pani moja, pani, obliekaj si šaty, čo sa budú rovnať slnku i mesiaci. Pôjdeme sa dívať, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Prvý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď druhý raz prejdeš. Druhý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď tretí raz prejdeš. Tretí raz plovnula, na sredu tonula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Rybári, rybári, lapajte mi rybu, lapajte mi rybu, môjmu srdcu líbu. Prvý raz potiahnul, veniec z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Druhý raz potiahnul, rúbok z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Tretí raz potiahnul, celú ju vytiahnul: Ach, to je tá ryba, môjmu srdcu líba.
Bartoš 1901 / 0616 | A já som děvečka chudobnej mamičky (62%)
A já som děvečka chudobnej mamičky, [: a já by som tančiła, treba bych páľenky nepiła. :] Prišła do krčmičky, stanula u dverí, její miłý tancuje, Boha sa [: nebojí :] koło niej sa otierá, iné do tanečku pobierá. Po čo si ty prišło, oškľivé stvorení, šak sa mi už omrzeło to tvoje [: chodzení :] mohło si ty doma byt, mojeho srdenka nermútit Do domečku přišła, sedła na łavečku, [: załomiła ručičkú za svoju boľestnú hłavičku. :]
Sušil 0877 | Pomalutky něklupaj (61%)
Pomalutky, něklupaj, ostrožkami něbřinkaj, nědaleko u dveři panimama tu leži. Dcera rano stanula, matka se ji pytala: Dcero, dcero, dcero ma, s kym si to tam buřila? Ma maćičko, s peřinum, ktera byla nade mnum; malum sem se ušila, malo sem se přikryla. Su dzěvčatka poctive, peřiny drelichove s tureckyma nitama, běhaju s galanama. Chodi dzěvče po luce, nosi dicje na ruce: Hulaj, hulaj, můj synu, maš taćička hrdinu.
Sušil 1832 | Stanula dzěvucha jak byl deň (59%)
Stanula dzěvucha, jak byl deň, a šla do suseda pro oheň. Hledala ona ohnička, našla švarneho Janička.
Sušil 0190. | Jedú páni jedú (59%)
Jedú páni, jedú brněnskú silnicú, až se jim šablenky na boku libocú. Hoja, chlapci, hoja, ja s vama pojedu a já vám v Opavě košulky prať budu. Kde bys ich, má milá, kde bys ich právala, dyž tam vody není, jen skala, kamení? Já bych si stanula pod lindu zelenú, já bych si natřásla rosenku studenú. Kde bys ich, má milá, kde bys ich věšala, dyž tam plota není, jen skala, kamení? Já bych ich věšala na hedbávnej šňoře, na hedbávnej šňoře, v cisarskej komoře. Kde bys ich, má milá, kde bys ich válela, dyž tam válů není, je skala, kamení? Já bych ich válela na zlatém válečku, na zlatém válečku, s tebú, šohajíčku.
Sušil 0110 | Vyšla hvězda na kraj světa (25%)
Vyšla hvězda na kraj světa, osvítila do půl světa. Nebyla to hvězda jasná, než to byla panna krásná.1) Šla Maria, šla plačící, syna svého hledající. Přišla tě tam na údolí, nalezla tam Apoštoly. A vy, milí Apoštoli, co jste smutní, neveselí? My sme smutní, neveselí, že sme Krista neviděli. Neviděli, neslyšeli, jak ve čtvrtek při večeři. Když chléb lámal a rozdával a svou svatou krev nám dával. Jezte, píte, pamatujte, této noci mne ztratíte. A jak bylo po večeři, hned ti židi Krista jali. Octa, žluči nastrojili, na dřevo kříže přibili.2) Maria to uslyšela, hned pod svatý kříž běžela. A tam stála a plakala,3) kde ta svatá krev kapala. Kde ta svatá krev kapala, všady růže prokvétala. Co tu, matičko, stojíte, tak přežalostně hledíte? Jak tu nemám smutná státi, nad synáčkem naříkati! Když z něho krev svatá stříká; což jest ta bolest veliká! Sstup, můj synu, s kříže dolů, já za tebe trpět budu. Neplač, neplač, milá máti, třetího dne volím vstáti.4) Já netrpím za žádného, jen za hříchy světa zlého. A já trpím za křesťany, aby v pekle nezůstali. V pekle pálí věčný plamen, uchovej nás, Kriste. Amen.
Erben 7/055 | Vyšla hvězda na kraj léta (23%)
Vyšla hvězda na kraj léta, osvítila do půl světa. Nebyla to hvězda jasné, ale byla panna krásná. Šla Maria, šla plačící, svého syna hledající. Šli, nadešli apoštoli, byli smutní, neveselí. „Ach vy milí apoštoli! co jste smutni, neveselí ?“ „My jsme smutni, neveselí, že jsme Krista neviděli. Neviděli, neslyšeli, jak ve čtvrtek při večeři. Když chléb lámal a rozdával, svou svatou krev pít nám dával. Jezte tělo mé, a píte, však mé tuto noc ztratíte.“ Jak to Židé uslyšali, Krista jali, na kříž dali. Ruce, nohy mu probili, octa, žluči nastrojili. Jak Maria uslyšela, hned pod svatý křiž běžela. Pod křižem stála, plakala, kde ta svatá krev kapala. Kde ta svatá krev kapala, všude růže vykvětala. „Co tu, matičko, stojíte? tak přežalostně kvílíte?“ „Jak tu nemám smutná stati a žalostně naříkati, Když z tebe krev svatá stříká, což je ta bolest veliká!“ „Mlč, matičko, mlč a neplač, však já vstanu den třetí zas. Já netrpím za žádného, než za hříchy světa zlého. Já trpím jen za křesfany, aby se ke mně dostali.“ Dejž to Kriste pane! Amen, ať nás nežže věčný plamen.
Bartoš 1901 / 1204 | A v tom městě Hodoníně (22%)
A v tom městě Hodoníně kasárňa maľovaná, v keré była má hłavěnka veľice sturbovaná, była ona sturbovaná, od samého jenerála; už to ináč byt nemože, já vojákem mosím byt. Dyž ňa na radní dům védľi, moje vłasy střihaľi, tenkráť pro mňa rodičové přežałostně płakaľi; proč płačete, naříkáte, šak vy ně nepomožete; už to ináč byt nemože, já vojákem mosím byt. A dyž było o půł noci, vyšła krásná vězdička, přišła za mnú do kasárně má miłá gaľánečka; přišła za mnú do kasárně, stáła u mojí posteľe: Stávaj hore, duša moja, já už stójím u tebe. A co bych já hore stáváł, šak ty ně nepomožeš, dybys za mňa dušu dała, tak ty ňa nevymožeš; mám čižmičky z ostruhami, vraného koňa v maštaľi ; už to ináč byt nemože, já vojákem mosím byt.
Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!
Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,
Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.
Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.
V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).
Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.
Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!
Jan Koláček, autor projektu
Jak citovat
"Bartoš 1901 / 0179 | Ach vyšla hvězda jasná", FolkSong.eu - Online katalog lidových písní, ed. Jan Koláček (datum přístupu: 04 Dub 2025), URL: http://folksong.eu/song/7010