Erben 5/111 | Na hoře Táboře

46 words

Erben 5/111 | Na hoře Táboře (100%)
Na hoře Táboře zhynul tam vůl; šli ševci z jarmarku, vzali ho půl. Přiběhla ševcové, vzala vocas, měli ho do řepy na dlouhej čas. V Táboře na hoře chcíp jim tam vůl, přišli jsou prtáci, vzali ho půl; přišly jsou prtačky, vzaly plíce, dělaly prtákům jitrnice.

Bartoš 1901 / 0980 | Nebodo na kozi (14%)
Nebodo na kozi aj deť mně to mrzí; nebo každá koza vocas zhůru drží.

Smutný 47/009 | Kdes byl Janku na jarmarku cos (14%)
Kdes byl, Janku, na jarmarku, cos tam pověřil

Erben 5/024 | Hajnej už je nebožtíkem (14%)
Hajnej už je nebožtíkem, hajnej už je nebožtík: dej mu pán Bůh ječnou slámu, a ovesnou za žebřík. 1) 1) ať si umřel nebo chcíp.

Erben 3/109 | Řehtej mi řehtej (10%)
Řehtej mi, řehtej, můj koni vranej, přes pole běžící: ať se potěší má nejmilejší na voze kvílící. Hned se těšila, jak uslyšela vraného koně hlas: „Pospěš jen, pospěš, můj nejmilejší! ať tě uvidím zas. Když jsem já pro tě, můj nejmilejší, všecko opustila: co ty máš pro mě u své matičky, bych se potěšila?“ Mám já pro tebe u mé matičky pokojíček bílý: tam budem bejvat jako hrdličky, vždycky sobě milí. Já budu sekat, já budu mlátit a já budu vorat; když přijdu domů, sedneme spolu, budem se milovat. „Kdybych věděla, můj nejmilejší, že budeš takovej: dělala bych ti vždycky k večeři koláček makovej. Kdybych věděla, můj nejmilejší, že ty jsi za vodou: koupila bych si zlatou lodičku, plula bych za tebou. Kdybych věděla, můj nejmilejší, že ty jsi za lesy: koupila bych si koníčky lysy, jela bych, ty kde jsi. Kdybych věděla, můj nejmilejší, že ty mě oklamáš: nejela bych já k tvojí matičce ani za dlouhej čas!“

Sušil 2227 | Koleda koleda Ščepáně (10%)
Koleda, koleda, Ščepáně, co to neseš ve žbáně? Nesu,1) nesu koledu, upadl sem na ledu, husičky se sběhly, koledu mně snědly.2) Já su malý koledníček, přišel sem k vám pro troníček: Troníček mně dejte a mně se nesmějte,3) šak já s vozem nejedu, suché řepy neberu, co mně dáte, to vezmu, třeba trochu kaše, šak je všecko vaše, třeba starou krávu, vezmu ju na káru, třeba zlatý tele, vezmu do kabele, třeba malý rohlíček, mám já pro něj pytlíček, třeba maló bělku, mám pro ni kabelku.

Sušil 0396 | Z jedné strany Dunaje (10%)
Z jedné strany Dunaje Dorna nohy myje; z druhé strany Dunaje Ján napájí koně. Ach, má milá Dorničko, bílý nohy máte: Což je tomu přeblaze, za kém pokráčáte. Ach, má milá Dorničko, černý oči máte. Což je tomu přeblaze, za kém pohlédáte. Ach, má milá Dorničko, bílý ruce máte; což je tomu přeblaze, komu je podáte. Ach, můj milý Janíčku, přijdi ty dneska k nám, tobě já jich podám. Ach, má milá Dorničko, bévá tma z večera, Donaj je hlyboká. Ach, můj milý Janíčku, já zažnu svíčečku proti okýnečku. Až ty Donaj přeplyneš, já podám ručičku. Dorna svíčku zažala, Ján po vodě plyvá. Ach, maměnko má milá, puste mě z hradu ven, ztratila sem prsteň. Já tě nepustím z hradu, sama ti proň půdu. Dorna z hradu vyběhla, k rybářom běžela. Ach, rybáři, rybáři, chyťte mi tu rybu mému srdci libú. Rybáři sak zatáhli, rybičku vytáhli. Ach, to není ta ryba, mému srdci libá. Po druhý sak zatáhli, Janíčka vytáhli. Ach, to je ta ryba, mému srdci libá. Ach, což je mně už po ní, dyž už néní živá. Měla milá dva nože, oba metalové. Jedném hrob ukopala, druhém se zabila: Kdo tu půde, pojede, každé si zpomene! Ach, tu leží Dornička, panská služebnička, vedle leží Janíček, panské služebníček. Zhynul milé pro miló, milá pro milého. Ostali tam obá dvá jeden pro druhého.

Sušil 0201 | Bude vojna bude (10%)
[: Bude vojna, bude, :] [: kdo pak na ňu půjde? :] Kdož pak by šel jinší, chyba najmilejší. Na koníčka sedal, s pláčem sa s ňú žehnal. Čekaj mia do leta, do leta sedmého, až do úplného. Sedmý rok dochodí, milého tu není. Máti sa dcery ptala, budeš-i naň čekať lebo sa vydávať? Radši bych umřela, lež bych sa vydala. Slovo nevyřekla, hneď a i umřela. Milý z vojny jede, kůň pod ním smutně jde. Můj koníčku sivý, proč si tak truchlivý? Snad milá umřela lebo sa vydala? Milúčka umřela, v klášter je schována. Třikrát klášter objel, a dveří nenašel. Edem okenečko, co svítilo slunéčko, na divčino líčko. Milúnká děvečko, potěš mé srdečko! Prvej sem těšila, včilej už nemožu. S koněm sa zatočil, hořem sa rozpučil. Zhynul on pro milú, ona pro milého. Zhynuli obádvá, jeden pro druhého.

Sušil 2010 | Byl tě pobožný mládenec jeden (10%)
Byl tě pobožný mládenec jeden, dal si udělat z kódele buben, a z mrkvy husličky a z řepy cimbal, tak sobě cingal, z cibule paličky.

Erben 2/676 | Hop Anko! Mařenko! (10%)
Hop, Anko! Mařenko! do kola, do kolečka: která se točívá, tej se len dařívá, dlouhej len, pěknej len, i zlatá konopíčka.

Sušil 0245 | Když syneček na vojnu vzal (7%)
[: Když syneček na vojnu vzal, :] [: své panence přikazoval, :] aby se mu nevdávala, sedum roků naň čekala. A když bylo v sedmém roce, žala trávu při potoce. Když nažala, navázala, po polu se ohlídala. Neviděla tam žádného, jenom vojáčka samého. A kde je on, ten můj milý, můj syneček roztomilý? Tvůj milý se včerá ženil, já sem na jeho svadbě byl. Co mu zkážeš, Andulenko, pěkná kulatá huběnko? Zkazuju mu toli ščestí, co je v tom háječku listí. Zkazuju mu toli zdraví, co je na trávníčku trávy. Na trávníčku tráva drobná, spočítat ju néni možná. Zkazuju mu na tisíce, aby ušel šibenice. Zkazuju mu ješče více, by mu tekly bokem plíce. Bokem plíce, játra, srdce, by nešidil panen více. Zatočil se a zasmál se, vyťal facku té panence. Červená ju polévala, do šátečka utírala. Do šátečka, do bílého, že je byla od milého. Kdyby byla od pajmámy, dala bych se do stonání. Ale že je od milého, snesu já ju z lásky jeho.