Erben 5/261 | Dobry dolky vod Barunky

27 words

Erben 5/261 | Dobry dolky vod Barunky (100%)
Dobry dolky vod Barunky dobry dolky bejvávaly, dobry dolky vod Barunky dobry dolky jsou: sypala je perníkem, strkala je vokýnkem; dobry dolky vod Barunky, dobry dolky jsou.

Erben 5/260 | Pekla dolky z bílý mouky (62%)
Pekla dolky z bílý mouky, sypala je perníkem, házela je Houzíčkovi 1) votevřeným vokýnkem: „Jez, Honzíčku! jsou dobry, jsou sypaný, kropeny; jest-li že ti budou chutnat, jsou tam ještě takový.“ 1) dávala je Honzíčkovi do maštálky okýnkem.

Sušil 1175 | A pod Vackovým (38%)
A pod Vackovým husy štěbetají, krásné Nanynce vlasy rozplétají. Rozpletejte mě, krásné družičky, které ste bejvaly moje tovaryšky. Bejvávaly jste a už nebudete a taky-li vy na mne zpomenete? Jiné panenky půdou do kostela, a já přesmutná musím bejvat doma. Jiné panenky půdou do hospody, a já přesmutná musím strojit hody! Jiné panenky půdou tancovati, a já přesmutná musím kolébati.

Sušil 0372 | Vím já jeden hájiček (25%)
[: Vím já jeden hájiček, :] v tom hájičku domeček. V tom domečku děvečka, chovala sokolíčka. Čisté žito sbírala, sokolovi sypala. Nemohla ho uchovať, musela ho ven vyhnať. 1) Sedum let ho chovala, na osmý ho pustila. Leť, sokole, do pole, nalítej se do vůle, nazobej se kúkole. Letěl sokol, zaletěl, třikrát Krakov obletěl. 2) Sedl si tam na rynek, na červený kamýnek. 3) A tak vesele zpíval, až se Krakov rozlíhal. Krakovjané měščané všeho díla nechali, sokola poslúchali. Došla k němu hrdlička, jeho vlastní sestřička. Co, sokole, co děláš, žádného smutku nemáš? Jaký bych já smutek měl, když mi žádný neumřel? Umřela ti tvá milá, dvě hodiny s poledňa. Třetí den, co pohřbená, v klášteře pochovaná. Sokol letěl, zaletěl, až na klášter doletěl. Třikrát klášter obešel, žádných dveří nenašel. 4) Jenom jedno okenko: Promluv ke mně, milenko. Dybych mohla mluviti, mohla bych aj choditi. Na srdečku mám kameň, na jazyku mám plameň; to pro tebe, můj milý, že sme spolu chodili.

Sušil 0325 | Šeltě pan Trum na procházku (19%)
Šeltě pan Trum 1) na procházku [: na zelenó lóku. :] Šel, nadešel tam děťátko, malé pacholátko. Dítě rostlo, až dorostlo. Dyž mu sedm let bylo, do školy chodilo. Nadávali mu ve škole: Ty nejsi od nas pachole, ty si nalezené na lóce zelené. A dyž přišel dům, povídal: Já sem nalezené na lóce zelené. Dejte mně knížky pod pažo, krajíček pod druhó, abych měl na stravo. Šel, nadešel tam chalópko, v ní rychtář s rychtářkó. Ach, boche, boche na dveře, matičko, otevře! Počké, počké chvílenečko, já vařím kašičko. Mám já dítě, je hrubě zlý, je hrubě šklibavý. »A já je budu kolíbat, jemu pěkně zpívat.« Na kotle kašu vařila, nasytit nemohla. Dvanást kráv mu podojila, napojit nemohla. Zatoč se, ďáble, kolečkem, vyleť vokynečkem. Šak už ses dost nakolíbal, mé matičky nasužoval. Ďábel kolečkem zatočil, vokýnkem vyskočil. Dvanást kotóčků vyrazil, třinástý narazil. To máš, matičko, znamení za tvý vychování.

Erben 5/379 | Podívej se eště (19%)
Podívej se eště, černovoky děvče, podívej se eště vokýnkem ven: jak mně pěkně hráli, kdy mě vyváděli, kdy mě vyváděli z kasáren ven.

Erben 5/259 | Když jsem já šel k mej (11%)
Když jsem já šel k mej panence, ona pekla dolky; já ji prosil o kousíček – ona: že jsou horky. Ona vždycky pomaloučku: „Jdi Honzíčku odtad!“ já jí nechtěl odtad jíti, až jsem jí dva popad.

Erben 5/258 | Hrách a kroupy (11%)
Hrách a kroupy to je hloupý! ty jsou u nás každej den: ale dolky z bílý mouky jsou jen jednou za tejden.

Erben 3/176 | Staral se chudej s chudou (11%)
Staral se chudej s chudou, jak spolu živi budou; pán Bůh jim povídal, že víc má, nežli dal: že jim dá pytel mouky, aby si pekli dolky.

Erben 5/013 | Řemesníci bodní jsou (11%)
Řemesníci bodní jsou, jako páni se nesou; chodějí za nimi holky, nosejí jim buchty, dolky, a když jim je přinesou – ještě někdy bity jsou.

Erben 2/817 | I kdo si mě přec veme (11%)
I kdo si mě přec veme, já mu povím upřímně, co já mám, co já mám v hrobový truhle: Mám tam tři homolky a domovy peroutky, a taky, a taky másla na dolky.