Rittersberk 1825 / 023 | Do Vršovic cesta

2 words

Sušil 0052 | Na nedělu raničko (100%)
[: Na nedělu raničko :] [: vychodilo slunečko. :] Na tú horu vysokú, na tú lúku širokú. Na ty lúce nic není, edem kostel kamenný. V tom kostele zvonili, by se ludé schodili. Šla matička s cerami, dvě byly pod věncami. A tá třetí nebyla, z krchova se vrátila. Do zahrady vkročila, tři růžečky utrhla, tři pérenka uvila! Jedno pérko dovíjá, kněz mšu svatú začíná. Druhé pérko dovíjá, kněz hostiu pozdvíhá. Třetí pérko dovíjá, ďábel se k ní dobývá. Pomož Pán Bůh, děvečko, komu viješ pérečko? Daj to Pán Bůh, mládenec, není péro, lež věnec. Dyby přišel mládenec, dala bych mu ten věnec. Dyby přišla osoba, dala bych já jí oba. Daj, děvečko, daj věnec, šak jsu hodný mládenec. Daj, děvečko, daj oba, šak jsu hodná osoba. Daj, děvečko, všecky tři, šak jsem herský jako ty. A já vínka nesmím dat, mohla by mně máti lát.1) Matky se ty nic nebůj, víneček mi přece daruj. Stup, děvečko, na kamen a z kameňa na střemeň. Ze střemeňa na koňa, pojedeme do rája. Tam’s jak živa nebyla, ani tvoja rodina. Vzal Kačenku na rohy a letěl s ňú přes hory. Jak za humny vyjeli, nikde cesty neměli, po samém trní jeli. Po trní a po boří, po ďábelském šáchoří.2) Zdvihni, milá, sukničku, ať se netkneš trávníčku. Zdvihni, milá, kazajku, ať se netkneš turánku. Když přijeli před peklo, zaklepal on na okno. Otevřte, tovaryši, vezu tělo i duši. Chystejte nám stolicu, dajte vína sklenicu, ať se panna napije a s nami tu spočine. Jedni s koňa snímali, druzí vínko chystali.8) Sedni, Kačo, na stolek, vypij vínka s pohárek. Co’s tělo co’s dělalo, že’s do pekla muselo? A to tělo hřešilo, věnečky ve mšu vilo. Ponejprv se napila, hned jí krása změnila, po druhé se napila, modrý plamen pustila. Po třetí se napila, plamenem se chytila.4) Vystavte mě za dveře, nech mě větr prověje. Dy ses chtěla provějat, měla’s na mšu chodívat.5) Proč, zvony, nezvoníte, a snad o mně nevíte? Zvony začaly zvonit: Nechtěla’s na mšu chodit. Dyby’s byla chodila, tož’s v pekle byt neměla. Dajte ju tam na lože, kde jsú břitvy a nože. A jeli tu formani, velmi biči praskali. O, formani, formani, esli ste vy z mej strany z Holomúca, z Opavy? Řekněte tam matce mé, dcerušky má ešče dvě, by je lepši trestala, než mě hřišnú chovala, do peklach se dostala. Do pekla horúcího, Nevyjdu nikdá z něho.6)

Erben 2/163 | Já bych šel za milou (100%)
Já bych šel za milou, já nesmím, zarostla mně cesta rákosím; až já to rákosí posekám, tebe tam, má milá, nenechám. Já bych šel za milou, nevím kam, zarostla mně cesta semo tam; až já to semotam vymotám, já tě tam, má milá, nenechám. Já bych šel za milou za lesy, narostlo mně v cestu rákosí; až já to rákosí polámu, vezmu si dcerušku i mámu. Šel bych do Kláštera, já nesmím, zarostla mně cesta rákosím: a já to rákosí pořežu, tebe si, má milá, odvezu.

Erben 3/009 | Čí je to ta dívčí čí (100%)
Čí je to ta dívčí, čí je, co mi tu košilku si je? čí je to ta holka malá, co mi tu košilku dala?

Erben 3/012 | Když jsem já pod okny stál (100%)
Když jsem já pod okny stál, nesměl jsem vejíti dál: jak pěkně troubili, mou milou loudili, já nesměl do světnice – což jsem měl těžký srdce! Když jsem šel okolo vrat, slyšel jsem muziku hrát: trubači troubili, mou milou loudili, já musil pod okny stát.

Erben 3/024 | Pochválen pán Ježíš Kristus! (100%)
Pochválen pán Ježíš Kristus! my jsme k vám přijeli, dáte-li nám vaši dcero, abysme věděli: dáte, či nedáte? nynčko nám povězte, abysme se obrátili, pokud jsme na cestě.

Erben 3/052 | Ti slavní a moudří (100%)
Ti slavní a moudří soudové boží ‚ jsou našeho štěstí nejvetší zboží: soudili, snoubili tebe nevěstu; měla jsi do stavu dost těžkou cestu. Ty jsi se spolehla na své růžičky: nyní tě obejmou drobné včeličky! ani tvá matička ti neubráni, musíš vzít čepeček a býti paní. Ještě se s panenským věnečkem potěš; však za něj brzičko čepeček vezmeš: tvůj ženich souzený dal jej prinesti, vinšuje ti k němu zdraví a štěstí.

Bartoš 1901 / 0607b | Roste borověnka borová (100%)
Roste borověnka borová, kolečkem do kola sekaná, pod ní koníček, na něm syneček, jede do Brna. Kdybys, milá, byla upřímná, nažalas by trávy do klína, dalas koníčkovi, aby byl hotový zítra do Brna. Nechce jest koníček travičky, že je od falešné děvčičky, mně se všecko zdá, že moje milá není upřímná. Již jsem zapomněla na otce, již jsem zapomněla na chlapce, na tě, synečku, zlatý Honzíčku, nemůžu do konce. Již jsem zapomněla na bratra, nezapomínám ale na vrata, u kterých jsme stáli, sebe milovali až do rána. Již jsem zapomněla na sestru, nezapomínám přece na cestu, po kteréž jsem šla, kvítky nosila v bílém fěrtoušku.

Bartoš 1901 / 0606 | Pred naší je pěkný stromek zeľený (100%)
Pred naší je pěkný stromek zeľený, do k nám íde každý s něho odłomí, aj ty moja nájmilejší taká si, zakáď chłapci neužijú tvéj krásy. Ani som já nevěděła, co je zľe, do si koho zamiłuje, nech vezme; kdo si koho zamiłuje, može vzat, chyma* by mu miłý Pámbů nechtěł dat. Moje miłé premiľené čerešně, šecky sa ně vysypały po cestě, kdo ty moje čerešéňky pozbírá, keď já nemám na Súchově frajíra?

Erben 3/070 | Už ji vedou už ji mají (100%)
Už ji vedou, už ji mají, komu pak ji odevzdají? komu by ji odevzdaly než ženichu do komory? Když pak družba nevěstu do ložnice uvedl a dvéře za ní zavřel, zpívají ženy dílem v příbytku nevěstině, dílem po cestě zpátky do hospody, písně tyto:

Bartoš 1901 / 0340 | Svic měsíčko jasně (100%)
Svic, měsíčko, jasně, nezacházé ješče, [: že je můj Honzíček na daleké cestě. :] Na daleké cestě meze dolinama, [: a to žádné neví, co je meze náma. :] Lásko, lásko, lásko, tak máš dlóho trvat, [: haž bode křivánek na mým hrobě zpívat. :] Meze náma dvóma láska néstáléší, [: a ta má trvati do smrti nédelší. :]

Bartoš 1901 / 0339 | Sviť měsíčku jasně (100%)
Sviť, měsíčku, jasně, nezacházaj ešče, ešče je můj miłý na daľekéj cestě. Łásko, łásko, łásko, dokuď trvati máš? Až budú skřivánci na vánoce zpívat. Na daľekéj cestě, mezi hory, doły; žádný neuvěří, co je mezi nami. Skřivánci zpívaľi, můj milý nepřišéł, snáď se na mně hněvá ľebo za jínú šéł. Potěšeňá nemám, aľe si ho hľedám, na tebe, synečku, stáľe si zpomínám. Mezi nama dvoma łáska nejstáľéjši, tá bude trvati až do smrti naší. Dyby vás tu było jak žita jarého, dyž já tady nemám potěšeňá svého.