Rittersberk 1825 / 285 | Má panenka hezká je.xml

3 words

Sušil 0052 | Na nedělu raničko (100%)
[: Na nedělu raničko :] [: vychodilo slunečko. :] Na tú horu vysokú, na tú lúku širokú. Na ty lúce nic není, edem kostel kamenný. V tom kostele zvonili, by se ludé schodili. Šla matička s cerami, dvě byly pod věncami. A tá třetí nebyla, z krchova se vrátila. Do zahrady vkročila, tři růžečky utrhla, tři pérenka uvila! Jedno pérko dovíjá, kněz mšu svatú začíná. Druhé pérko dovíjá, kněz hostiu pozdvíhá. Třetí pérko dovíjá, ďábel se k ní dobývá. Pomož Pán Bůh, děvečko, komu viješ pérečko? Daj to Pán Bůh, mládenec, není péro, lež věnec. Dyby přišel mládenec, dala bych mu ten věnec. Dyby přišla osoba, dala bych já jí oba. Daj, děvečko, daj věnec, šak jsu hodný mládenec. Daj, děvečko, daj oba, šak jsu hodná osoba. Daj, děvečko, všecky tři, šak jsem herský jako ty. A já vínka nesmím dat, mohla by mně máti lát.1) Matky se ty nic nebůj, víneček mi přece daruj. Stup, děvečko, na kamen a z kameňa na střemeň. Ze střemeňa na koňa, pojedeme do rája. Tam’s jak živa nebyla, ani tvoja rodina. Vzal Kačenku na rohy a letěl s ňú přes hory. Jak za humny vyjeli, nikde cesty neměli, po samém trní jeli. Po trní a po boří, po ďábelském šáchoří.2) Zdvihni, milá, sukničku, ať se netkneš trávníčku. Zdvihni, milá, kazajku, ať se netkneš turánku. Když přijeli před peklo, zaklepal on na okno. Otevřte, tovaryši, vezu tělo i duši. Chystejte nám stolicu, dajte vína sklenicu, ať se panna napije a s nami tu spočine. Jedni s koňa snímali, druzí vínko chystali.8) Sedni, Kačo, na stolek, vypij vínka s pohárek. Co’s tělo co’s dělalo, že’s do pekla muselo? A to tělo hřešilo, věnečky ve mšu vilo. Ponejprv se napila, hned jí krása změnila, po druhé se napila, modrý plamen pustila. Po třetí se napila, plamenem se chytila.4) Vystavte mě za dveře, nech mě větr prověje. Dy ses chtěla provějat, měla’s na mšu chodívat.5) Proč, zvony, nezvoníte, a snad o mně nevíte? Zvony začaly zvonit: Nechtěla’s na mšu chodit. Dyby’s byla chodila, tož’s v pekle byt neměla. Dajte ju tam na lože, kde jsú břitvy a nože. A jeli tu formani, velmi biči praskali. O, formani, formani, esli ste vy z mej strany z Holomúca, z Opavy? Řekněte tam matce mé, dcerušky má ešče dvě, by je lepši trestala, než mě hřišnú chovala, do peklach se dostala. Do pekla horúcího, Nevyjdu nikdá z něho.6)

Erben 2/502 | Počkej má milá (100%)
Počkej, má milá, já na tě povím, že jsi nedbala, kolik je hodin: čtyry hodiny v Kláštere bily, když tě mládenci doprovodili. Dala’s mně šátek, já ho ještě mám: až budu vorat, já ho závorám; závorám já ho, zaseju směskou: dostanu jinou panenku hezkou.

Erben 5/006 | Já jsem zeman (100%)
Já jsem zeman, chleba nemám: jenom kobyličku vedu na uličku, tam ji prodám. Koupím za ni hezkou paní: ona bude sedět, pěkně na mě hledět a já na ni.

Erben 4/040 | My jsme mládenci (100%)
My jsme mládenci marnotratní, nám nejsou peníze pra-nic platný: půl dáme šenkýři a půl panně, a nám nic mládencům nezůstane. Já jsem synáček marnotratný, mně nejson peníze pra-nic platný: hnedle je utratím, 1) za pivo dám, pivíčko vypiju – zas nic nemám! 1) co já nepropiju, v kartech prohrám, a co neprohraju, holkám rozdám. Aneb: rád piju, tancuju, v karty hraju, rád hezky děvčátka pomiluj u.

Bartoš 1901 / 0210 | Mám já v městečko jedno panno (100%)
Mám já v městečko jedno panno ménem Anno, ménem Marjáno; přímění má hrdinská — šak to víme Líšenská —, že nekvěte v celým světě růže tak hezká.

Erben 2/102 | Za tou naší stodoličkou (100%)
Za tou naší stodoličkou, za tou naší stodolou naříkala má panenka, že prej chodím za jinou. Nevěř tomu, má panenko, nevěř ty nic žádnému: já nechodím než za tebou, a jinou si nevěrnu. Já bych za tebou nechodil, kdybys nebyla hezká: když já tejden tě nevidím, po tobě se mi stejská.

Bartoš 1901 / 0581 | Deš sem šil do Tuřan do (100%)
Deš sem šil do Tuřan do kostela, potkal sem panenko, hezká bela: pěkná bílá, malovaná, dala mně jablíško z její klína. Já sem bel syneček nerozomné, snědl sem jablíško nekróžlené; jak sem ho sněd, hnedky sem zbled: Navrať mně, má milá, mó kráso hned. Proč bech ti já jo zas navracela, deť sem já jo s tebó neztratila; kdes jo ztratil, tam jo hledé, poctivé panence pokoja dé.

Bartoš 1901 / 0706 | Má panenko starodávná (100%)
Má panenko starodávná pro tebe mě nechce žádná. Pro tebe mě nemilujó, na tebe mně vokazujó. Má maměnko starodávná, šuhajek mně vepovidá. Vepovidá, že mě nechce, že já néso hezký děvče.

Erben 2/616 | Má panenko mé dítě! (100%)
Má panenko, mé dítě! celá se mně líbíte, i ta vaše podoba, že jste hezká osoba – jen že křivě chodíte.

Erben 2/615 | Má panenka hezká je (100%)
Má panenka hezká je, shodila mě se stáje, shodila mě dolů, nadala mně volů – proto přeci hezká je.

Bartoš 1901 / 1135 | Na dolinách pod ľipami (100%)
Na dolinách pod ľipami chytajú tam radní páni, chytajú tam hajdúši, pytajú sa: Odkud si? Já sem Nitranský poddaný ve Vélkej mám potěšéní, já tam dneskaj mosím byt, svoju miłu naščívit. Vemte, drábi, vemte puta, udajte ho za ľegrúta, dajte ho do šerhovně, nech nechodí słobodně. A jak na koníčka sedał, svojéj miłéj tak povídal: S pánem Bohem, mám miłá, ty si toho príčina.