Bartoš 1901 / 0210 | Mám já v městečko jedno panno

27 words

Bartoš 1901 / 0210 | Mám já v městečko jedno panno (100%)
Mám já v městečko jedno panno ménem Anno, ménem Marjáno; přímění má hrdinská — šak to víme Líšenská —, že nekvěte v celým světě růže tak hezká.

Erben 2/320 | Svit měsíčku polehoučku (23%)
Svit, měsíčku, polehoučku na ten panský háj: nemysli si, má zlatá panenko, abych si tě vzal. Šel jsem lesem, byl jsem vesel, zpíval jsem sobě; uslyšel jsem smutný nářek od panenky mé. Ona stála pod stromečkem, neviděl jsem jí; hodila na mě jablíčkem, ozvala se mi. – Pod háječkem nad sádečkem roste májoví: kam jsi dala, má panenko, růže červeny? „Růže červeny povadly, věnce nemůž vít: nemyslete, potěšení moje, že vás musím chtít. Co je po tej rozmaríně, která nevoní: co je po vás, potěšení moje, když máte jiny! Co je po tej levanduli, která nekvěte: Co je po vás, potěšeni moje, když mne nechcete!“ Pod vršíčkem na dědince byla zahrada; chodila tam má panenka, kvítí trhala. Když kytičku natrhala, tu zaplakala: „Kýž jsem tebe, potěšení moje, byla neznala!“

Bartoš 1901 / 0116c | U Viškova rovina (23%)
[: U Viškova rovina, je tam pěkná hospoda. :] [: Přijeľi tam pánové, dva přešvarní hudcové. :] [: A vy paní šenkýřko, naľéte nám vínečko. :] [: Počkéte jen chviľenku já zavołám Kačenku. :] [: Kačenka víno nese až se jí ruka třese. :] [: To od saméch prsteňů, złata, drahéch kameňů. :] [: A vy pani šenkýřko, je-ľi to céra vaša? :] [: A to néni céra má to je céra kópená. :] [: Za devět porcí sena, a za štyry toľary.:] [: Co bych já jí sľíbił dať, esľi se mnó pude spať? :] [: Sľíbím já jí na šaty štyry złaté dukáty. :] [: Běž, Kačenko, łůžko stłať, ten pán pude s tebó spať: :] [: Kačenka přes prah kročí ten pán hneď za ňo skočí. :] [: Ne tak, ne tak, rajtaru, já su z hrubýho rodu. :] [: Si-ľi z rodu hrubýho, menuj nám otce svýho! [: Můj otec je Bávorské, ménem Moravan české. :] [: Ten má dům mramorové, a zlatém pokrévané. [: Di, šenkýřko, na stranu, já ti zapłatím stravu. :] [: De šenkýřka na stranu, husár jí zeťáł hłavu. :]

Bartoš 1901 / 0624 | Ta líšenská hospoda meze dvóma (23%)
[: Ta líšenská hospoda meze dvóma vrbama; :] [: měl sem děvče namlovený, chodijó mně za ňó dvá. :] [: Chodijó mně za ňó tří, ti só hí hopřímňéší; :] [: déte pozor, panímámo, jeden z ních jo vošidí. :] [: Vošidí jo jedenkrát, dvakrát, třikrát, štyrykrát. :] [: A já tebe, můj synečko, a já tebe tisickrát. :]

Erben 2/649 | Strakonické dudy (16%)
Strakonické dudy pískají všudy. Pískejte ještě po celým městě. Kačerovy dudy pískají všudy: v rokli i v lese, kde je Kačer nese.

Bartoš 1901 / 0598 | Měla sem já milovníka jednoho (16%)
Měla sem já milovníka jednoho, ho, ho, ho, jednoho; nebelo mo v celým světě rovnýho, ho, ho, ho, rovnýho; štere leta chodil ke mně, sliboval, že si mě vezme včil vodvrátil svý srdečko vode mně, cha, cha, cha, vode mně.

Sušil 2202 | Já su malý žáček zpívám jako (12%)
Já su malý žáček, zpívám jako vtáček. Ešče bych lépe zpíval, dybych žemličky s medem jídal. Ale já nemám hlasu, jídávám s olejem kašu. *) Já su malá panenka, chcu byt Kristova milenka. Ráda do kostela chodím, Pánu Bohu se tam modlím. **) Já su malá Apolenka, vyletěla sem z komínka. Lidé se mne polekali, na kolena poklekali, lidé se mne nelekejte, na kolena neklekejte. ***) O, Kriste králi, my žáci malí víme o tobě, žes přišel s nebe, stoupils k nám dolů, byls s námi spolu. Na zemi's bydlel, tomus ty sám chtěl, Protož my všickni dnešní vršečky tobě zpívat budem až na věky, amen.

Erben 5/206 | Zdali nám panenky povíte (12%)
Zdali nám, panenky, povíte, kam na travičku chodíte? „My dobře víme, a nepovíme, kam na travičku chodíme. Chodíme na ni do peren, roste tam travička s jetelem: my dobře víme, a nepovíme, kam na travičku chodíme.“ „Zdali nám, mládenci, povíte, kde svy koníčky brodíte?“ My dobře víme, a nepovíme, kde svy koníčky brodíme. Brodíme my je v Dunaji, jenom jim ouška koukají: my dobře víme, a nepovíme, kde svy koníčky brodíme.

Sušil 2201 | Dej Bůh sčesti tomu domu (12%)
Dej Bůh sčesti tomu domu; my spíváme, víme komu, malému děťátku, Kristu Jezulátku, on nám dává chleb, žemličky, jabka, hrušky i voříšky, za naše spívání, za koledování, dej Bůh požehnání.

Galko 3/069 | Do tej našej zahradečky (2%)
Do tej našej zahradečky jasne slnce svieti, [: zasiala si moja milá :] šelijaké kvety. Keď zasiala, zahrabala, biela ruža zišla; [: počože si, moja milá, :] sama za mnou prišla? Keď si prišla, sadniže si na moju postielku. [: Poď ma, milý, odprevadiť' :] k zeleniemu hájku. Čo by ťa mau odprevádzať, môžeš tu nocovať, [: máme novie postelečky, :] jednu nôcku pospať. Jako ľahla, tak zaspala, spala až do rána, [: ráno stala, zaplakala, :] že ju bolí hlava. Keď ťa mala hlava bolieť, mohla si poviedať, [: bol by ti šiel po doktora, :] doktoríka dohnať'. A keď už ten doktor prišieu, zaraz hej uhádou: [: počkajte len do večera, :] bude chlapec, lebo céra.

Sušil 0053 | Na mšu svatú zvonijú (2%)
[:Na mšu svatú zvonijú, :] [: panenky se strojijú. :] Všecky idú pod věnci a za nimi mládenci. Jenom jedna nebyla, pro věnec se vrátila.1) Do zahrady vkročila, tři růžečky utrhla. Tři růžečky utrhla, tři věnečky uvila. První vínek zavíjá, kněz mšu svatú začíná. Druhý vínek zavíjá, kněz svůj kalich pozvíhá. Třetí vínek zavíjá, kněz mšu svatú zavírá. Do kostela běžela, mšu svatú omeškala. Potkal tě ju jeden pán, a to byl ten ďábel sám.2) Kam, děvečko, kam ideš, do kostela nepřindeš. Du, pane, do kostela. — Mšu svatú sem zmeškala? Mšu svatú si zmeškala, kázání neslyšela. Skoč, děvečko, na kamen a z kamena na třemen. A z třemena na můj kůň, pojedeme na hrad můj. Pojedeme do pola, kde’s jak živa nebyla. Ke kostelom přijeli, zdaleka vyhýbali. K šibenicám přijeli, zdaleka se klaňali. Co to, pane, děláte, kostelom vyhýbáte? Kostelom vyhýbáte, šibenicám se klaňáte? To jsú naše kostely, by ste hřišní věděli. A kdy k peklu přijeli, na dveře udeřili. Otevřte, tovaryši, vezem vám tělo i duši. Postavte jí stolicu, dejte jí vína sklenicu. Ponýprv se napila, modrý plamen pustila. Po druhé se napila, červený plamen pustila. Po třetí se napila, bílý plamýnek pustila. Otevřte okynečko, ať si ochladím srdýčko. »Kdy si chtěla chladiti, měla’s dobře činiti.« Kdo je tady z Moravy, od mamulky z tej strany? Zkažte tam mé mateři, ať mě nečeká k večeři. Ani zítra k obědu, že už já věc nedondu. Ješče jednu dceru má, ať jí vůle nedává, jako mně ju dávala; kam sem se smutná dostala! Proč, zvony, nezvoníte, snad už o mně nevíte? Jak ti máme zvoniti? Nechtěla’s nás slyšeti. Kohúti nezpíváte, snad už o mně nedbáte? Jak ti máme zpívati? Nechtěla’s nám sypati.