Vím já o pěkném palouce, 1)
na něm městečko Rakovce.
Bydleli tam dva konváři,
oba dobři hospodáři.
Měl ten jeden hezkou dceru,
hezčí nežli král královnu. 2)
Plela babička zahradu, 3)
pan král jde k babě na radu:
„Hej babo, babo! dej radu,
kterak bych dostal lu pannu.“
„Má rada bude dost bodná,
bude-li jen zaplacena?“
„O plat nic ty se nestarej,
jen ty mně dobrou radu dej.“
„Kup sobě štůčku damašku,
dej si šít šaly po pražsku
a čepeček po moravsku.
Toulej se, toulej po rynku,
až ke konvářovic domku.
A když se k domku přitouláš,
na vrata venku zaklepáš.“ 4)
„Kdo to tak tluče, kdo to je, 5)
že nedá v noci pokoje?“
„Já jsem kramářka z Opavy,
jedu pro zboží do Prahy.
Vozy jsem napřed poslala,
sama jsem vzadu zůstala.
Žádám vás za přelezení 6)
třeba jen na holé zemi.“
„Jdi, Kačenko, jdi otvírat,
krásná paní stojí u vrat
Jdi, Kačenko, stroj večeři,
ať se paní navečeří.“
Pani se navečeřela,
odpočinouti žádala.
„Jdi, Kačenko, jdi lůžko stlát,
ta pani musí časně vstát!“
„Ach, tatíčku můj rozmilý!
nic rni se paní nelíbí:
Jak živa jsem neviděla,
aby paní vousy měla!“
„Jdi, Kačenko, nic nereptej,
co ti poroučím, udělej.“
Když čepec s blavy sdělala,
Kačence jej darovala.
Když prsten s prstu sdělala,
Kačence jej darovala.
„Zhasni, Kačenko, tu svíčku,
ať já si svléknu sukničku.
Já jsem panička poctivá,
víc nežli jiná stydlivá.“
A když už bylo půl noci,
paní kráčí po světnici.
A když bylo po půl noci:
„Ach otče, přispěj k pomoci!“
„Nic, Kačenko, nic nekřič ty!
však jsem já sám král Uherský.“
A když už bylo na ráno,
bylo po městě voláno:
Že konvářovic Kačenka
už není žádná panenka.
Všecky panny věnce vijou,
u konvářů čepce šijou.
Všecky panny jdou na dříví,
u konvářů strojí křtiny.
Všecky panny jdou pro vodu,
ta konvářovic k ouvodu.
„Můj bratříček z vojny jede, 7)
co on mně přesmutné veze?“
„Vezu ti věnec zelený,
perle do něho vpleteny!“
„Ach, což je mně do věnečku,
když už nejsem za děvečku!“
„Ukaž, sestro, muže svého,
muže svého, švakra mého.“
„Ach, kohož bych ukázala,
než pana krále samého!“
„Kdybych věděl, který to král,
na kusy bych ho rozsekal!“
„Toho, bratříčku! nedělej,
mé poctivosti nehledej.
Má poctivost světem běží,
žádný jí víc nedohoní.
Žádný jí víc nedohoní,
kdyby bylo tři sta koní!“
Když synáčka kolíbala,
takto jest jemu zpívala:
„Dadej, malej! mlč můj synu!
však máš tatíčka hrdinu!
Dadej, malej! mlč synu můj:
Uherský král je otec tvůj!“
1) Stála chaloupka v rákose,
nedaleko od vesnice.
2) Sem kladou někteří slohu tuto:
Žádný jí nemoh‘ podvesti,
jenom ten pan král Uherský,
ten podvoditel panenský.
3) Plela babička, plela len,
krásná Kačenka byla v něm.
„Půjdu k té bábě na radu,
jak bych podvedl tu pannu.
Babo, babičko! dej radu,
kterak tu pannu dostanu.“
„Já ráda dobrou radu dám,
jen když ji zaplacenou mám.“
4) Stříbrem a zlatem zadrnkáš!
5) Kdo to tluče na ty vrata?
utluče stříbra i zlata.
6) Prosím, hospodáři, tebe,
bys mi dal nocleh u sebe.
„Vždyť pak tu není hospoda,
kde bys u nás tu ležela?“
Lehnu třebas na lavičku,
sukni si dám pod hlavičku.
7) „Můj bratříček z vojny jede,
čtyry koně vraný vede.
Vítám tě, bratře, bratříčku,
z daleké cesty vojáčku!
Co mi vezeš za vítání?“
„Vezu ti věnec perlový.“
„Což bych já s věncem dělala,
když už nejsem žádná panna?“
Píseň slovenská, hlavním dílem s touto se srovnávajíc,
jmenuje výslovně krále Uherského Matiáše (Korvina), o jehož milovánkách
množství písní a pověstí slovanských svědčí.
Píseň lužická, jak veršem, tak i barvou básnickou od
ostatních se lišíc, pokládá „Khatržinku“ za dceru krčmářovu z Dolné Hůrky, a na
místě krále Uherského jmenuje »Vujrjovskoho panaw, vypravujíc, kterak tento
nakoupiv sobě na trhu Zhořelském troubu plátna, sametu sto loket a bílého
hedbáví, za počestnou pannu (knežnićku) přestrojen přijel do Dolné Hůrky na
dvůr krčmářův, žádaje, aby ho krčmář u sebe přechoval za jednu noc: „Nechť koně
stojí prostřed dvora, schovej mne jen před Vujrjovským pánem, tím Luciperem!“
Načež krčmář odpovídá:
„Kdybych chtěl přechovat tebe této noci, kdybych chtěl tě
schovat, musil bych tě zavřít
pod devět zámků v desátou světničku k mojí milé dceři,
krásné Kateřince.“