Kolberg 03 / K0018

4 words

Sušil 2060 | Vlk seče liška nahrabuje (100%)
Vlk seče, liška nahrabuje, komár na vůz dává, mucha utlačuje. Komár sa přisahá, že sa žénit bude, liška boty natahuje, že na svadbu půjde.

Sušil 2061 | Dva kohóti mlátijó (100%)
Dva kohóti mlátijó, slepica nim věje, kapón chodí po patře, zticha se nim směje. Liška seče votavu, zajíc jí shrabuje, mucha na vůz podává, komár podšlapuje. Komáre, ty komáre, vezmu-li já šavlu, jak se na tě rozhněvám, utnu tobě hlavu.

Sušil 0093 | Svaty Michal trúbí trúbú (1%)
Svaty Michal trúbí trúbú, vstaňte hříšní, poďte k súdu. Na tom súdě což tam bude? Sám Pán Ježíš súdit bude. Kteří budú na pravici, to do nebe půjdú všecí. Kteří budú na levici, budú všecí pekelníci. Řekla sestra k druhé sestře: Poďme k Bohu, prosme ješče a padněme na kolena před stolicú Krista Pána. odpověděl jim Kristus Pán, jistě, jistě, já vás neznám. Dušičky se polekaly, hned na hory posedaly. Hory, hory, přikryte nás, sám Pán Ježíš zapřel se nás. Jakož my vás přikryt máme, samy se propadnút máme. Dušičky se polekaly, hned na lesy posedaly. Ach, vy lesy, přikrýte nás, sám Pán Ježíš zapřel se nás. A jak my vás přikryt máme, a my sami shořet máme. Dušičky se polekaly, hned na skály posedaly: Skály, skály, přikrýte nás, sám Pán Ježíš zapřel se nás. A jak my vás přikryt máme, a my samy se pukáme. Dušičky se polekaly, hned na vody posedaly. Vody, vody, potopte nás, sám Pán Ježíš zapřel se nás. A jak my vás potopíme! A my samy vysycháme. Dušičky se polekaly, hned na peklo posedaly. Peklo se jim otevřelo a na věky se zavřelo.

Bartoš 1901 / 0926 | Bodaj som sa něboł (1%)
Bodaj som sa něboł na svec rodził, kedz som od maľučka zľe pochodził. Já som sa ožénił veľmi náhľe, stracił som słobodu nenadáľe. Ľecjał kameň z veľkéj vysokosci, spadnuł on do morskéj hłubokosci. Darebné sú, vtáčku, tvoje krídła, kedz si ty chycený raz do sídła. Darebné je, vtáčku, tvoje srdce, něbudzěš miłovac miłéj více.

Galko 1/096 | Medzi horami lipka zelená (1%)
Medzi horami lipka zelená; zabili Janka, Janíčka, Janka mesto jeleňa. (Keď ho zabili, zamordovali, na jeho hrobe, na jeho hrobe, kríž postavili. Ej, krížu, krížu, ukrižovaný: tu leží Janík, Janíček, Janík zamordovaný. Ta šla Anička plakať Janíčka; hneď na hrob padla a viac nestala dobrá dušička.)

Bartoš 1901 / 1224 | Stójí voják na vartě (1%)
Stójí voják na vartě v roztrhaném kabátě, od večera do rána rosa naňho padała.

Galko 1/048 | Horela lipka, horela (1%)
Horela lipka, horela, pod ňou má milá sedela; keď na ňu iskry padali, všetci mládenci plakali. Iba ten jeden neplakal, +) čo ju falošne miloval.

Bartoš 1901 / 1341 | V zahradě na składě (1%)
V zahradě, na składě, drobné ľistí padá, hrabała ho Anička, pýtá sa jí mamička: chceš-ľi sedľáka? Nechcem, nebudem, nemám k němu chuti. V zahradě, na składě, drobné atd. Chceš-ľi krajčíra? Nechcem, nebudem, nemám k němu chuti. V zahradě, na składě, drobné ľistí atd. Chceš-ľi kadľca ? Nechcem, nebudem nemám k němu chuti. V zahradě, na składě, drobné atd. Chceš-ľi pastýra? Chcem, chcem, mám k němu chuť, dyžon půjde za stádem, pľéská pěkně tatarem, toho já mám ráda.

Sušil 0179 | Jas ti koňa (1%)
Jas ti koňa sedlal, ona šaty prala, namluval si Jasu, že by s nim jechala. Jechala bych s tebu, bych ene věděla, že bych v mem panenstvě nazad přijechala. Jak tiť přijechali do cuzeho kraja: Odstroj se, panenko, z panenského stroja! Ně potoch jechala, bych se odstrojala, jene tobě Jasu, košulenky prala. Jak tiť přijechali na ten most vysoky, vřutil Jas Jašenku v ten Dunaj hluboky. Onať tam něvpadla, za fortuch visela: Retuj mě, kochanku, bo ja Jaša tvoja. Ně na toch tě vřucil, že bych tě retoval, ene tobě, Jašo, Dunaj veflastroval. Juž tiť Jašinečce pěkne zvony zvoňu, a teho hultaja na sto koňach hoňu. Juž tiť Jašinečce na jurganach hraju, a teho hultaja tře kati stinaju.

Sušil 0184 | Žeň se Janko žeň se rad (1%)
Žeň se, Janko, žeň se rad, pojedzěm ci namluvać. Jak za humny vyjeli, vytočil se na koni. Upadla mu šablička, to svej milej do bočka. A ona to tajila, ež do pole přijela. »Ach, me mile družecky, pojčajcě mi šatečky.« Vyjal šatku z toboly, přepasal ju přes poly. Trvaj, mila, jak možeš, ež do domu dojedzěš, šak ci Pan Bůh spomože. Jak do domu přijeli, všeci s vozu slizali. To za stoly sedali, jidla, pici chystali. Všeci se jim libili, enem ta nevěsta ni. Nechcú iść ani pici, volim sobě lehnuci. A jak bylo půlnoci, už něbylo pomoci. Ona byla studena, dy už živa něbyla. A on s lože vyskočil, na sve kolena skočil. Ach, můj Bože s vysosci, cos to na mne dopuscil? Vyjal si mi z růže květ, byl mi milši než ten svět. Rano matka přijela, tři vozy šat přivezla. A na štvrtým peřiny, a bylo jich žebřiny. To ju všeci vitali, enem jeji dcerka ni. Kaj je moja dceruška, že mne ona něvita? Dceruška je v komoře, scěle tam bile lože. Jak přes prah překročila, sedym razů omdlela. »Na cos mi ju, kate, vzal, dys mi ju zamordoval?« Ach, mamičko, něchćuci, vi to Bůh všemohuci. Jdzicě kravy do domu, němam vas něchać komu. Šly kravičky ryčuci a mačička plačuci.

Sušil 0272 | Ten hodonský správce (1%)
Ten hodonský správce pěknú dcerušku má, ona nic neděuá, v okenečku sedá. V okenečku sedá, pěkně sobě spívá, její huásek padá zrovna do Dunaja. Nebohá dceruška, co to uděuaua! Do Dunaja padua, tam sa utopiua. Na kohos atd. jak předešle.