Kolberg 01 / K0256T

2 words

Sušil 0213 | Dcera matku prosila (100%)
Dcera matku prosila, hej, hej, prosila: Moja maměnko rozmila! Něvdajtě mne dalečko, hej, hej, dalečko, edem přes male polečko. 1) Matka na to nědbala, tym dalej ju vydala. 2) To do cizej krajiny, mezi ty turecke pany. 3) Když jest bylo po roce, chtěla dcera isť k matce. Stroj, pachole, košinu, pojeděm na hostinu. Jak do pole přijeli, zvony zvoniť slyšeli. Jak do dvora přijeli, žadného něviděli. Jenom male pachole, co sedělo při stole. Všecky dveře zamčeny, žadneho něni k spatřeni. Ptam se ja tě, pachole, hdě moja maměnka je? Mamička nam umřela, to včera od večera. Leža tamto v komůrce, v malovanej truhelce. Dcerka, jak to učula, hned k mamičce běžela. Ach, mamičko, stavajtě, požehnani mně dajtě. Dy stě nam ho nědaly, když stě nam umiraly. Ach, mamičko, stavajtě, slovečko ke mně mluvtě. Ma dceruško, něvolaj, těžkosti mi nědělaj. Ja bych rada mluvila, dyby ja živa byla. Ležim blizko kostela a něslyšim zvoněňa. Ani ptačka zpivati, tej zezulky kukati. Těš tě už tu Pan Bůh sam, matka Boži, svaty Jan.

Bartoš 1901 / 0183 | Co se stalo při městě Budíně (75%)
Co se stalo při městě Budíně, po půlnoci o jednéj hodině; šlo děvčátko pro vodu studenú, ztratila tam panenskú slobodu.

Bartoš 1901 / 1277 | Niemam strzebla ani zľota (75%)
Niemam strzebla ani zľota, niedam wam žadnych presentow, uboga moja prostota niezna tež żadnych wykrętow. Prostak iestem z urodzenia, po prostu gadam i czuię, prosty mam sposob myslenia po prostu was tež przymuiem. Oto moj domek niczemny, i wszystko, co tu widzicie, niech że wam będzie przyiemny jako mi wasze przybycie: Juž przyszedł ten dzien szczęsliwy, los mi was wszystkich sprowadził, ach iak že iestem teskliwy, w mém sercu bych was posadił. Oto owoce bławatki, oto ochłoda murowa, to wszystkie moje dostatki, to moia dzienna zabawa. Czemuż mi z neba nedali być panem kraia dužego, stawtał bym kotár wspaniały na wieczną pamienć dnia tego. A tak wytniem na kameniu was wszystkich rzendem i mieniem, na znak, že byla w tym domie cnota z przyiaznią złączona.

Bartoš 1901 / 0053 | Počkaj Netopiľe (75%)
Počkaj, Netopiľe, ej už je s tebú zľe, že's pichéł Krupicu [: pagnétem ze špicú. :] Pichéł's ty ho, pichéł, pod pravú paženku, pod pravú paženku, [: doběhéł do šenku. :] A jak tam doběhéł, na Boha zavoíáł: Ach Bože, Přebože, [: co sem to uděíáł. :] Hneď ho naříkaľi tá jeho mamička, tá jeho mamička, [: otec, frajírečka. :] Počkaj, Netopiľe, ej už je s tebú zle, ej už ťa povezú [: k Brnu po mašině. :] Jak ťa tam dovezú, ty tam sedět mosíš, košełka ti zvľhne [: od studenéj rosy. :]

Galko 1/418 | Ten prešpurský mýtný prepjeknú cerku (75%)
Ten prešpurský mýtny prepjeknú cerku má, ona nic nerobí, len v okénku sedá, prepjekne vyšíva, ešče krajší spíva. Její cichý huásek do Turek sa zdvíha, ten turecký baša po rinku chodzíva a mýtneho cerku on dycky posúcha. Zvony-li to zvoňá, lebo včeuy hučá? [: A to si mýtneho cerka pjekne spíva. :] Ten turecký baša cedulenku napsal, [: cedulenku napsal, do Prešpurku poslal. :] Ty, prešpurský mýtny, prepjeknú cerku máš, [: a ked mi ju nedáš, mjesto Prešpurk prehráš. :] Ten prešpurský mýtny cedulenku číta, [: cedulenku číta, tak si smutne vzdychá. :] Jeho pjekná cerka, ona sa ho pýta: Muj tacíčku miuý, co ste taký smutný, huava-li vás bolí, lebo život biuý? Mňa huava nebolí, ani život biuý, [: tebja sem zaprodau Turku pohanovi. :] Má stará mamičko, jaké prachy idú; [: ovce-li to ženú, lebo pro mňa jedú? :] Dojeli, prijeli první polajtári: [: Sedaj, mladá pani, ty mosíš ít s nami. :] Dojeli, prijeli druhí polajtári: [ : Ber sa, mladá pani, ty mosíš ít s nami. :] Och, ceruško moja, jaké ti šaty dám, [: lesli fáťolové, alebo doloman? :] Och, mamičko moja, nač by mi tam byui? [: Sak ja tam nebudem ani štvrt hodziny. :] Než by ja mjeua byt Turkyni nevjestú, [: ráči nech mňa v mori drobné ryby žerú. :] Ty morské rybičky, to sú mé družičky, [: ti morskí kaprové sú mojí družbové. :]

Galko 1/416 | Chodziua Mariška po hrádzi (75%)
Chodziua Mariška po hrázi, myslivec sa za ňu prochází, streliu na lišku, zabiu Marišku, už Mariška leží v krvi svej. Už Mariška leží v krvi svej, mysliveček bježí friško k nej, širuček*) strhá, vjetríček dzeuá: Bože muj, co sem to udzeuau. Zabiu sem moju najmilejší, (najvjernejší) bvua mi v svjece najmilejší! Mariška leží, v krvi sa topí, ta její mamička nie neví. Vy, moja mamičko, doma ste, vy o mej bolesci nevíte; s vama sa lúčim, v krvi sa topím, z tohoto svjeta (už) ít mosím.

Bartoš 1901 / 0061 | Kvytla růža aj lalija (75%)
Kvytla růža aj lalija, nezdravá je moja mylá, nezdravá je [: velice,:} že má Janka v temnyce. Ach, vy pány, čo myslíte, prečo vy ho nepustýte, pustyte my [: mylého,:] pre Boha živého. A my ty ho nepustýme, my ho na smrt odsúdýme, ach, Bože mój [: premylý,:] šak moc trpýš pres*) vyny. Povedz, Janko, žes nevynný, že sú svědci ešče živý, nech odsvečá po [: pravdě,:] že sa poddáš pokorné. Začali mu desky pyíit, že mu budú truhlu robyt; ked mu truhlu [: spravyli, :] do nyéj Janka vložili.

Galko 1/409 | Ked si ja zaspívam (75%)
Ked si ja zaspívam v „hola“ po dzedzine, [: nejedna panenka huavu hore zdvihne. :] Nejedna ju zdvihne, nejednajú skuoní: [: Bože muj, oče muj, to muj miuý není. :] Nejedna ju zdvihne, ven oknem sa dzíva: [: co je to za šuhaj, ked k nám nechodzíva. :] Kebych byu k vám chodziu, byua bys’ puakaua, [: že sa za mnú tahá šabla jocelová. :] Šabličko, šablo má, šablo jocelová, [: ty mňa len vysekáš z čažkého vjezeňá. :]

Sušil 0979 | A na onych horach (75%)
A na onych horach seje Janiček hrach, jeho najmilejši navraca k němu krav.1) Jak ich navratila, pod jaborek sedla, pod jaborek sedla, žalostně plakala.2) Přišeltě k ni mily a sednul vedle ni: Co plačeš, nařičeš, moje potěšeni?3) A jak němam plakať a němam nařikať, lebo mně sobě vem, lebo mi vinek vrať. Ja si tě nevezmu, vinka ti něvratim, radši ti, děvečko, poctivě zaplatim. Dokulal, dokulal, tolary po stole:4) Pohledni, děvečko, esli maš za svoje.5) Abys mi načital jak maku 6) drobneho, ty mi nězaplatiš vinku zeleneho. Abys mi načital, jak je v rybě kosti,7) ty mi nězaplatiš moji poctivosti. Už ten můj vineček dolů vodu plyně, už moja poctivosť na věky zahyně. Můj zeleny vinek po Dunaju skače, a moja poctivosť v koliběnce plače. Choť bych se najedla kořenu paprati, moja poctivosť se vice něnavrati. Šifaři, šifaři, na šify sedajtě, můj zeleny vinek po moři chytajtě.8) Abysmy zapřahli tři sta vranych koni, už tveho věnečka žaden nědohoni. Volaři, volaři, kdě ste ovce pasli, ztratila sem věnec, ktery ste ho našli? My sme ho něchytli, ale smy viděli, našli ho šifaři, ale něbyl cely.9) Tvůj vinek zeleny, ten se ti proměni, tak, jak by uhazel do vody kameni. Ten kameň ve vodě v povod se obrati, tvůj vinek zeleny vic se něnavrati.

Bartoš 1901 / 0877 | Dołů dołů mé špendľíčky skľeněné (75%)
Dołů, dołů, mé špendľíčky skľeněné, něbudzěcě na méj hłavě nosené. Dołů, dołů, mój víneček zeľený, něbudzěš ty na méj hłavě nosený. Dołů, dołů, mé pantľičky hedbávné, něbudzěcě na méj hłavě nosené. Dołů, dołů, má šatečka bjéľená, něbudzěš ty na méj hłavě nosená. Dołů, dołů, má paretko pérová, něbudzěš ty na méj hłavě nosená. Dołů, dołů, mé podvazky bjéľené, něbudzěcě na méj hłavě nosené. Dołů, dołů, mój vrkoček zeľený, něbudzěš ty na méj hłavě nosený. Z jednéj strany vetérečok povjévá, z druhéj strany mój tacíček pozjérá. Ešče sa já méj maměnky opýtám, s vámi-ľi já, vy maměnko, bývac mám? Ně, ceruško, ně céro má, ně se mnú, keho si si vyvoľiła, ten s tebú. A já som si vyvoľiła z růže kvet, ľepší je ten, mój Janoško, ľež ten svet. Čo ty baby na mně majú hojdanom? Ze mňa strašidło spraviły, Bože mój! Po zaplétání. Hore, hore, má kontuľka bjéľená, už ty budzěš na méj hłavě nosená. Hore, hore, mé šnórečky bjéľené, už budzěcě na méj hłavě nosené. Hore, hore, muój ručníček červený, už ty budzěš na méj hłavě nosený. Hore, hore, mé foremky červené, už budzěcě na méj hłavě nosené.

Bartoš 1901 / 0005 | Neščasný Vsetínský zámeček (75%)
Neščasný Vsetínský zámeček, neščasný ten panský dvůr! Chodíł tam syneček, roztrháł krpeček, jeden cełý, druhý půł. Mamičko, de je vaša céra? Já ju přišéł navčívit; tři leta minuły, co sem í neviďél, já ju přišéł potěšit. Ceruška na kerchově ľeží, tam je její posteľka; nemysľi, synečku, švárný šohajíčku, že bude tvoja ženka. Ukažte ke kerchovu cestu, já sa na ňu podívám, žije-ľi tam ešče, černooké děvče, nech sa s ním rozhovárám. Dyž sem už na kerchov doběhł, uviďéł sem hrob nový; dvě růže červené, znamení ně dały: Tu ľeží potěšéní. Kdo to tady chodí po hrobě, a mé srce stłačuje? Chodí to syneček, švárný šohajíček, co tě věrně miłuje. Staň, miłá, z hrobu hłubokého, promłuv ke mně słovečko! Já bych ráda stała, k tobě promluviła, mám zemdľené srdečko.