Kolberg 01 / K0257T

2 words

Sušil 2244 | Tři sta ptáčků štěbetalo (100%)
Tři sta ptáčků štěbetalo v tom lésku jaborovým.*) Co jsou oni štěbetali? Aj se hory zelenaly, svítilo se po všom dvoře, po všom dvoře až v komoře. V tej komoře bílé lože, na těch ložích milá leží, zlatej prsten v ruce drží. Kdo ten prsten símat bude? A kdož inej než můj mjilej, prsten sejal, mjilou objal.

Bartoš 1901 / 0216 | Od Topoľného je cesta dłúhá (100%)
Od Topoľného je cesta dłúhá až po Bíľovice, točí se po ní děvčátko švarné, płatí si muzice. Za sebe płatí ej dvacítkama pěknýma bíłýma a za šohajka ej dukátama pěknýma žłutýma.

Černík 1908 / 075 | Bodaj sa prepadla (100%)
Bodaj sa prepadla ta hradiščská brána, [: pod kerú odvédli :] mojeho galána. A keď ho odvédli a ho ostrihali, [: jeho žluté vlasy :] po vode poslali. Plynce, vlásky, Plynce kolem do kolečka, [: a snad vás uvidzí :] moja galánečka. A tam nědaleko milá šaty pere, [: dycky sa pozierá, :] čo po vode plyně. Plynuly to vlásky, z mojeho milého, [: a snad ho odvvédli, :] pre Boha živého. Pre Boha živého, chójce pre milého, [: nězarmucujce mi :] srdénka mojeho.

Bartoš 1901 / 0131c | Hory miłé hory (100%)
Hory, miłé hory, co to ve vás stójí, [: sňahy-ľi to ľežá či łabudě seďá? :] Dyby były sňahy, snaď by roztajały, [: były by łabudě, snáď by uľetěły. :] Aľe to tam stójí posteľ maľovaná, [: na ní ľeží šohaj, hłava porúbaná. :] Miłá při něm stójí, žałostně naříká, [: červeným šátečkem očka si utírá. :] Ani ně neumřeš, ani neokřéješ, [: ani ně neříkáš, esľi si ňa vezmeš. :] Podaj ně, má miłá, šabľu zrcadľenú, [: potem já ti povím, esľi si ťa vezmu. :] Šabľu mu podała, na bok odskočiła, [: na jeho srdečku fałeš ucítiła. :] Kdo ti, moja miłá, do ti tu radu dáł, [: frajárenko moja, ten dobře uděłáł. :] Nedáł ně ju žádný, dała sem si sama, [: na tvojém srdečku, zradu sem poznała. :] Co bys ně, můj milý s tú šabľú uděłáł? [: Galánečko moja, był bych ti hlavu sťáł. :] Był bych ti uděłáł, svaďbu bez ohłášek, [: až by ně był zostáł krvavý pałošek. :] Był bych ti, má miłá, był bych ti hłavu sťáł [: by ťa po méj smrti žádný víc nedostáł. :]

Černík 1908 / 058 | Lopeník (100%)
Lopeník, Lopeník, malý Lopeníček, ej, po něm sa prechodzí švarný šohajíček. Prechodzí, prechodzí, aj, prechodzit budze, ej, dokel Lopeník Lopeníčkom budze.

Černík 1908 / 050 | Ej hrmelo (100%)
Ej, hrmelo, pršalo na našu zahrádku, cešli sa chlapci, ja-hoja, na našu Marjánku, dušá má. Ej něcešce sa, chlapci, na našu Marjánku, ta naša súseda, ja-hoja, zasjala fijalku, duša má. Ej, čo mňa po fijalce, keď mi ništ něvoní, čo mňa po dzievčaci, ja-hoja, keď mi nění k vóli, duša má. Ej, k vóli mi je, k vóli otcovi, maceri, ale mé srdénko, ja-hoja, na to něprivolí, duša má. Ej, chlapci, tam něchodzte, tam vám ništ nědajú. aj to švarné dzievča, ja-hoja, pred vami skovajú, duša má. Ej, chleba nám dávali a noža němali, černooké dzievča, ja-hoja, peed nami skovali, duša má. Ej, pod našú zahrádkú, je lipka zelená, a pod tú lipečkú, ja-hoja, postylka ustlaná, duša má. Ej, a na téj postýlce švarný Janko leží, milá se ho pítá, ja-hoja, čo ťa Janko bolí, duša má. Ej, bolí mňa hlavička a polovic čela, čo mňa poštípala, ja-hoja, súsedova včela, duša má. Ej, něbola to včela, včelička z včelína, leš to bolo dzievča, ja-hoja, s čiernýma očima, duša má.

Černík 1908 / 041 | Pójdzem zaň (100%)
[: Pójdzem zaň, :] trebár ho nělúbím, otcovi, maceri po vóli urobím. Otcovi, maceri po vóli se stalo, ale mé srdénko na to něpristalo.

Sušil 0809 | Proč kalino v struze stojíš? (100%)
[: Proč, kalino,1) v struze stojíš? :] [: Snad se tuze sucha bojíš? :] Já se sucha nic nebojím, kde sem zrostla, tady stojím.2) Proč, kalino, neprokvetáš, malinama nezasedáš?3) Já sem dávno prokvétala červenýma malinama. Shora vrabci obzobali, zdola panny oblámaly.4) Oblámaly na kytečky, mládenečkům za klobóčky.5) Ulomila každá svému, já ubohá nemám komu. Já svó pustím po potoce, snad ju nande někdo přece.6) Já ju pustím po palášó, kde mládenci koně pasó. Pasó jich tam na dolině, na té drobné jetelině. Pasó jich tam na trávníčku: Chyť kytečku, šohajíčku.

Černík 1908 / 037 | Mám mám (100%)
Mám, mám krepelenku, ona pekně zpievá, chojce žac, chojce žac, už sa rozednievá. Mám, mám krepelenku, zlámala si nožku, podaj mi, dzievečka, bystréj vody trošku. Mám, mám koňa šimla, ten ma dobré nosí, po horách, po dolách, po zeleném lesi. Mám, mám koňa šimla, on mi něsce stávac, a ja viem, čo mu je, němám čo mu dávac.

Černík 1908 / 033 | Čja že je to (100%)
Čja že je to bielá scena, celá krvú dostriekaná, čo sa chlapci bili pre dva rozmarýny? A vy, chlapci, něbíce sa, prídztě zajtrá večer zasa, rozmarýnku, vám dám, ešče v zahradce mám. Jak sa chlapci dovedzeli, na rozmarýn prileceli, vytrhali ho moc, keď bola cmavá noc. Ale dzievča němeškalo, k rychtářovi hněc bežalo, išla na žalobu, že má hrubú škodu. Ale dzievča nemeškalo, k rychtářovi hněc bežalo, že jéj vytrhali rozmarýn zelený. Ale rychtár ten němeškal, cedulenku hněc napísal, poslal po ulici, hdze sú švarní chlapci.

Sušil 0800 | Přes hory přes doly (100%)
Přes hory, přes doly v té panské zahradě, ščepoval tam hezký synek míšenské jabloně.1) A on jich ščepoval, ani sa nenadál, přišlo k němu hezké děvče, by si ho namlúval. Listeček z jabora padl mi do mořa; nebudu sa milo ženiť, až bude sloboda. Listeček z osiky padl mi do viky, nebudu sa milo ženiť, až budu veliký. Listeček z jabloně padl mezi koně; nebudu sa milo ženiť, až bude po vojně.