Kolberg 01 / K0357T

8 words

Sušil 2086 | Kuchařka sa bojí (100%)
Kuchařka sa bojí, škopíček ju honí, putenky ju pomúvajú, že nenosí vody. Vařeje, užice berú svoje rance, poďme, sestry roztomilé, nechť si míchá čím chce. Pec chlebová praví: Daj vám Pán Bůh zdraví; a vy, kamna nemazané, nebudu vám tady. Ohnisko sa pukuo, tak to hrozně buchuo, pýření ven vyskočiuo, všecko sa potlukuo. Ta křenová chasa na poli sa pasua, redekva, jak tam doběhua, zabiua jí prasa. Doběhua tam kvačka, hned sa strhua rvačka, co ste mně prasa zabili, mojeho kmocháčka? Doběhu tam špenát, počau jim hubovat: cože ste vy za junáci, já vás chcu sprubovat. Ta gulatá řepa, ta křičí ze sklepa, že jak na ně ven vyběhne, že jim hned vyklepá. Mrkua na hanýza, ešče ho pobízá: Chytni mrkvu a zatáhni nekde do vývoza.1) Ta panská lebeda, ta křičí: přeběda, co bych radši mohua utéct od teho oběda. Oharek a dyňa sú velká rodina, tykva do sklepa běžaua, donesua jim vína. Jak víno vypili, s tykvú sa pobili, a ono poharečesko na huavu si dali. Tykva byua chytrá, dyňu přeškobrtua a na břuch jí naskočiua, až sa dyňa pukua. Píseň sa zavírá, už je všemu konec, kočka s masem utěkaua, ostau prázný hrnec.

Černík 1908 / 145 | Ogarek (100%)
Ogarek a dyňa, veliká rodzina, dali oni sebe naljac dve holbičky vína. Keď ho naljac dali, tak si slubovali, jako by ho oni hriešní sami dva vypili. A ta stará repa, ta sa k nim pridala, jako by jim ona, hriešná, vypic ho pomohla. A ten starý mrkús po svetlici chodzí, staréj repe tak hovorí, že ju ven vyhodzí. A ta stará mrkva také naň'ho mrkla: také bycj já, také ráda, s cerelem do hrnka.

Černík 1908 / 152 | Idze Janosko (100%)
Idze Janoško pres hory, vedze Kačenku ve vozi A tak si ona zpievala dvanásc zbojníků zvolala. Na čo vás dvanásc idzece? Jeden hlavenku zetněce. Povedz, Kačenko, poved z ráz, keho, Kačenko, ráda máš. Ej, němám, němám žjadného, len tebja, Janko, samého. Povedz, Kačenko, po druhé, něch ci hlavenku odrúbem. Ej, němám, němám žjadného, len tebja, Janko, samého. Povedz, Kačenko, po trecí, něch ci hlavenka odlecí. Vytáhnul z pošve šabličku, zecal Kačence hlavičku. Něvešajce mňa na duby zjedli by mňa tam holubi. Les mňa zavesce na jedlu, hdze chodzí milá pre vodu. Keď ona vody nabere, se mňa vtáčata odženě. Ej, heša-heša, vtáčata, už je hlavenka načatá. Ej, heša-heša, z milého, jeho celečka bielého. Ej, heša heša, z ručiček, nosievali mi pierníček. Ej, heša-heša, z nožiček, šlapávaly k nám chodníček.

Galko 1/244 | Neprišla som sama (100%)
Neprišla som sama, chlapci ma doviedli; [: bodajže tí chlapci sedem hrušiek zjedli! :]

Sušil 0046 | Když se naš Pan Ježiš narodzil (1%)
Když se naš Pan Ježiš narodzil, hvězdy, měsic zazrak vyvodzil. Jak se dovědzěl Herodes kral, všecky male dzitky pobic dal. Jozef s Mariu to slyšali, hned s dzicjatkem preč ucikali. Našli chlopka v poli žito sjać: Vrač se pro srp, hodzi se už žać. Račil mi Bůh mily ščesci dać, dnes sem sel a možu dnes i zać. Když se toho žide zvědzěli, za Pannu Marii běželi. Nadešli tam chlopka, žito žal, svate pěsničky při tom zpival. Něvidzěls-li panny iducej, co nesla dzěcjatko na ruce? Dy sem ja to žito rozsival, překrasnu sem pannu uhlidal. O, ty chlopku, chlopku šaleny, ty jsi to žitečko sel vloni. Vracmy se, židove, do města, bo tu nešla taka něvěsta.

Bartoš 1901 / 0639 | Ja Poľanka Ľéskovec (1%)
Ja Poľanka, Ľéskovec to je hrubý kopec! O já bych sa nežénił, dybych nebýł vdovec. Ja Poľanky, Poľanka, neščasná Poľanka! Ja dyž ňa jošidiła, tá moja gaľánka. Ja dyž ňa jošidiła, jošidí ju Pán Bů a já si pro ňu ešče gaľánečku nájdu.

Sušil 0139 | Matičko Boží nebeské zboží (1%)
Matičko Boží, nebeské zboží, tys rájská růžička a Boží matička. Nebeská bráno, duší ochrano, neopouštěj mého srdce strápeného. Panenko čistá, tys schránka Christa, pros za nas synáčka, tys naše matička. Ty jsi to milé slunce spanilé; koho osvěcuješ, temnosti zbavuješ. O, milá záře, skloň k nám své tváře, nerač opouštěti svojich věrných dětí. Ten, kdo je v boji, bezpečně stojí, koho přiodíváš a štítem přikrýváš. Ty jsi Boží chrám, Christa’s dala nám, o, drahá perličko, předobrá matičko.

Bartoš 1901 / 1273 | Páni muzikanti (0%)
Páni muzikanti, vemte inštrmenty dobrý pozor na mňa dajte, vy sedľáci počúvajte co děłajú ženky! Ona ženka mnohá, dyž muž néni doma, on jí nechá hospodářství, ona krade až to praščí, a peníze sková. Ženka dojí v chľévě a žida má v izbě, príďa z venku přivítá ho, a hned sa ptá: co nového, a co má pěkného. A on jí zas praví: mám tu nové módy, jakživa ste neviděła, na jarmaku neuzřeła takové kartúny. Céra iďa z chléva, na žida sa dívá, vołá: mamo co děłáte, o złatý sa nehádajte, tata nejsú doma. Ľež tatu spatříme, šecko si kúpíme; bude pátek, budeme vít, možeme něco ukľudit a židovi dáme. Sedľák v pátek věje, žena k němu príde: běž ty mužu poobědvat, mý budem s cérú osívat, máš tam oběd v trúbě. A jak osívały, do měchů dávały; pachołek sa díru dívał, aby na ně nepovídał, že mu také dají. Dybych sedľákem był, vím co bych učinił; rekł bych: do ľesa jedu, vratił bych sa zasé domu, na všecko bych trefił. Príde kontribuce, sedľák zpíná ruce: co si, ubohý, poradit, kam sa já mám včiľ obrátit, prázná je truhľice. Až žena umírá, teprú si zpomíná: co sem, hříšná, děłávała, že sem muža okrádała, včiľ ně bude běda. *

Bartoš 1901 / 0850 | Kadě ty hołúbka kráčała (0%)
[: Kadě ty, hołúbka, kráčała, :] ked si si pérka, złaté krídełka zmáčała? [: A já som kráčała po poľi :] mému myłému, najmyľejšímu na zdory. [: Odtrheł Janýčko žitný kłas, :] tak on privedeł svú najmyľejší k sebe zas. [: A ked do dverí už kráčała, :] zeľený výnek, złatý prsciének strhała. [: Tu ho, môj myłý, tu ho máš :] šak ty Janýčko, moje srdénko, o to hráš. [: Dvanást trúbačou trúbyło :] to sa téj našéj mładéj nevesce ľúbyło. [: Zahrajte, hudci, veseľe, :] nech sa tá naša mładá nevesta zasmeje.

Bartoš 1901 / 0795 | Včerá sem bel ho mozeke (0%)
Včerá sem bel ho mozeke [: celé den :], [: hani sem tam mó Nanynko :] [: neviděl :]. Vona sedí za stolečkem [: ho dveří :], [: zepté se hí karamáde :] [: co je jí? :] Vona mně to karamáde [: nepoví :], [: připravil's jo vo věneček :] [: zelený :].

Bartoš 1901 / 0501 | Ty zelený vršku (0%)
Ty zelený vršku, ty jsi mně na závadě; nevidím synečka chodit po zahradě. Ani po zahradě, ani travěnku kosit. Pomož mně, o Bože, ten vršek roznosit!