Poloczek IV 084 | Pod tento hajiček chodňiček

4 words

Bartoš 1901 / 0070 | Za hájíčkem za zeľeným (100%)
[: Za hájíčkem za zeľeným :] ej, ore dívča vołem jedným. [: Ore, ore, preorává :] ej mamka na ňu povołává [: Pojeď, cérko, pojeď domu :] ej dała sem ťa, nevím komu. [: Dała sem ťa za Janíčka,:] ej za Janíčka za zbojníčka. [: Janošek je čirý zbojník,:] ej on ví v horách každý chodník. [: Každý chodník každú cestu,:] ej kerá ke kerému městu.

Bartoš 1901 / 0765c | Pred naší zahráděčka (100%)
Pred naší zahráděčka, po ní chodníček; vyprovoď ňa, moja miłá, svítí měsíček. Sviť, měsíčku, do hájíčka, do zeľeného, až já půjdem od dívčátka sivojokého. Sviť, měsíčku, poľahúčku, až na ten náš dvůr, sak ty možeš dobre vědět, že nebudem tvůj. Ty dostaneš bíłý čepec, já bíłý kabát, z teb'a bude mładá žena a ze mňa voják. Aj ty vtáčku, sokolíčku, vysoko ľétáš, co ně neseš za novinku, nic ně neríkáš. Já ti nesem novinečku smutnú, žałostnú, že už tvoju gaľáněčku čepiti budú. Ona sedí za stoľíčkem jako růžička, nedá sobě rozpľétati svého ľeľička. Můj vínečku poľajkový, pěkný zeľený, za teb'a já mosím nosit čepeček bíłý.

Galko 1/052 | Zaspievaj, slávičku, v zelenom (100%)
Zaspievaj, slávičku, [: v zelenom hájičku, :] a ja si zaspievam k milej po chodníčku. Dobre tebe, milá, [: na perinách ležať, :] ale mne je ťažko cez tie vŕšky bežať. Stúpaj, koník, stúpaj, [: stúpaj pomalíčky, :] žeby sme dnes došli k tej mojej Aničky. Veselo, koníček, [: veselo aj skokom, :] dones ma skoro k nej, dám ti obrok potom. Veselo, koníček, [: už sme na pol ceste, :] dones ma skoro k nej, prisypem ti ešte. Cesta, milá cesta, [: či ťa skoro prejdem, :] frajerečka moja, či ťa zdravú nájdem? Zdravú ju ty najdeš, [: neverí ťa dočkať, :] zažiadalo sa jej tvoje líčka bozkať.

Bartoš 1901 / 0047b | Od hájíčka ke mlýnu (100%)
Od hájíčka ke mlýnu chodník ušlapaný, aj kdo že ho ušľapał, ten mlynářku miloval.

Galko 1/120 | Hej, hore háj, dolu háj (98%)
Hej, hore háj, dolu háj, hore hájom chodník; [: môj otec bol dobrý, ja musím byť zbojník. :] Hej, ja musím byť zbojník, bo krivda veliká; [: neprávosť u pánov, pravda u zbojníka. :] Hej, pravda u zbojníka, čo zná krivdy s vami; [: a keď jim niet lieku, márni jich guliami. :]

Bartoš 1901 / 0742 | Dyž sem k vám má miłá (98%)
Dyž sem k vám, má miłá, chodíváváł, [: já sem si chodníček znamenávál. :] Červené, bíłé růže sem sázéł, [: dyž sem tě, má miłá, vyprovázéł. :] Dyž sem k vám chodívał přes ty ľesy, [: bývałás, má miłá, veseľéjší. :] Dyž sem k vám chodíváł přes hájíček, [: bývała's, má miłá, jak hřebíček. :]

Sušil 0925 | To naše staveni (86%)
To naše staveni z drobného kameni, jedě synek vedle, něda pozdraveni. Něda pozdraveni našemu domečku: Pan Buh tě tam zprovoď, švarny šohajičku. Pan Buh ti dej ščesti z dobreho chovani, a ja sem děvečka z bidneho chovani.1) A třeba sem, třeba chudobne mateře, něbudu otvirať ledakomu dveře.2) Budu-li otvírať, budu se ho pytať, budě-li za co stať, budu mu otvirať. Esli něodpovi, to ho nohu kopnu, ež un tam odleti ode dveři k oknu.3) Ty si sobě myslel, že ty si jurista, ja by tě něchtěla, choť bys měl štyry sta. Ty si sobě myslel, že ja o tě zkažu, a ja ten chodniček kamenim zahažu. Kamenim zahažu a trnim zanosim, takove galany pod špalečkem nosim.4)

Sušil 0295 | Pošla Anička na trávu (86%)
[: Pošla Anička na trávu :] pod vinohrady dozadu. Ej, nadešla tam Janíčka, on tam napásal koníčka. Poslal Aničku pro kosíř, že jí travěnky nakosí. 1) Jak jí travěnky navázal, hned sa Andulky vyptával: Pověz, Andulko má milá, keréhos měla frajira? Ach, neměla jsem žádného, tebe, Janošku, samého. Ach, pověz, pověz po druhé, alebo s tebú zle bude. Ach, neměla jsem žádného, tebe, Janošku, samého. Ach, pověz, pověz po třetí, než ti hlavěnka odletí. Ach, neměla jsem žádného, tebe, Janošku, samého. Vytáhl z pošvy šavličku, uťal Andulce hlavičku. Zavázal 2) jí ju ručníčkem: tu běž, Andulko, chodníčkem. Jaké je moje chodění, dyž je hlavěnka na zemi. Kady Andulka vedena, všady fialka červená.

Sušil 0176 | Ach vojna vojna vojna* (86%)
Ach, vojna, vojna, vojna,*) není každému hojná, jenom tomu šohajkovi, kerý sedá na koňa. Na koníčka si sednu, smrti se bát nebudu. Vezmu svoju nejmilejší a s ňú bojovat budu. A když přišli pod lindu, pod tu lindu vysokú: Slízej, milá, slízej s koňa, odpočinem si trochu. Včil mně kážeš slízati, měl's mě nebrat od máti, začala si galanečka žalostně naříkati. Nedaleko chodníčka teče dobrá vodička, slízej, milá, slízej dolů, napojíme koníčka. Naše vrané koníčky napily se vodičky: Sedej, milá, sedej na ně, pojedem pomalúčky. Dyž do vojny přijeli, na holú zem si lehli, nepočalo ešče svítat, tambor začal bubnovat: S Pánem Bohem, moja milá, musíme maširovat. Vylez, milá, na dřevo, podívej se na levo, uvidíš-li tam armádu a šohajka milého. Nevidím tam žádného, jenom svého milého, a on sobě smutně vzdychá a krev teče od něho. Ach, škoda mé mladosti, dvacet roků starosti, dyž já musím v cizím světě složit své mladé kosti. Ach, mamulko má milá, dybyste to věděla, jak vysoko krev stříkala z mého mladého těla!

Sušil 0854 | Ticho šohaj nedupaj (86%)
Ticho, šohaj, nedupaj, ostrohami nebřinkaj; naša paní čujno spí, ona řekne, žes to ty. Až já světlo zahasím, sama sa ti ohlásím: Poď, Janošku, poď ty k nám, naša paní spí aj pán. Už je, milá, bílý deň, jak já půjdu s hanbú ven? Nestaraj sa, můj milý, vyvedu ťa ven humny. Vyvedu ťa chodníčkem, přikryju ťa ručníčkem. Ručníček je malá věc, přijde větr, vezne preč.

Bartoš 1901 / 0071 | Vím já zámek za Moravú (86%)
[: Vím já zámek za Moravú:] v tom zámku je sedům pánů. [: Sedum pánů, sedům bratrů,:] měľi oni jednu sestru. [: A daľi ju za Janíčka, :] za Janíčka, za zbojníčka. [: Janíček je čirý zbojník, :] ví on v horách každý chodník. [: Každý chodník, každú cestu,:] kerá ke kerému městu. [: V noci vyšéł, v noci přišéł,:] nikdá doma nepoľežéł. [: Donéséł si šátek bíłý,:] šecek, krvú zabarvený. [: Kázáł í ho mýdłem prati,:] nedáł í ho rozvíňati. [: Mydłem prala, rozvinúła,:] bíłú ruku vyvinúła. [: Počkaj, mužu, povím na ťa;:] to je ruka mého bratra. [: Mého bratra najmłačího,:] z druhých sedmi najľepšího. [: Kateřinko, ženo moja,:] pro Boha, neprozraďuj ňa! [: Ach, co bych za žena była,:] dybych muža prozradiła! [: Aj, co bych za sestra była,:] dybych bratra zatajila! [: Kateřinka nemeškała,:] rychtárovi vědět data. [: Suďte, páni, podľe práva,:] mám já muža, aľe vraha. [: On ně bratra uvrahováł,:] mně by smutnéj tak uděłáł. [: Běž, Kačenko, běž ty domu,:] zabav ho doma hodinu. [: Kateřinka nemeškała,:] hněď ona domu běžala. [: Snídaníčko mu chystala,:] ľeda ho doma zdržała. [:Ja, Janíčku, drábi idú,:] koho nám tu vázat budú ? [: Kateřinko, ženo moja :] ne tak's ty ně sľubovała! [: Hněď ho vzaľi a zvázaľi,:] a na vůz ho połožiľi. [: Poď, Kačenko, ke mně k vozu,:] nech sa rozłučíme społu. [: Běž, Janíčku, svojú cestú,:] ja ostaném dobrú sestrú. [: Běž, Janičku, mezi vrahů,:] já ostáném mładú vdovú.