Galko 1/052 | Zaspievaj, slávičku, v zelenom

90 words

Bartók III 1336b | Ešťe sa raz prejďem hore po (100%)
Ešťe sa raz prejďem hore po deďme

Smutný 09/041 | Ej spoza humna zpoza pěn ej (100%)
Ej, spoza humna, zpoza pěn, ej háje přejdem

Erben 7/007 | Poslyšte panny (74%)
Poslyšte panny a vy mládenci, co jest se stalo v městě Kamenci. Byl tam řemenář a ten měl syna, ten si namluvil dceru ze mlýna. Ta její matka v tom zbraňovala: „Radš tě utopím, než bych tě vdala!“ A ten řemenář jak to uslyšel, on se rozhněval a do světa šel. A na té cestě slovo si dali, aby rok a den na se čekali. Ta její matka psaní napsala, že už svou dceru tejden provdala. Napsala psaní drobnou literou, že už má dceru tejden provdanou. A ten řemenář jak to uslyšel, on se rozstonal, třetí den umřel. Když se ta dcera dočkat nemohla, šla pod oblohu, jej zaklínala: „Kdybysi ty byl v pekle zavřený, ty tu musíš být v tom okamžení!“ Ta její matka nad ní horlila, aby domů šla a se modlila. „Darmo modleni, když já se trápím; pro potěšení věk si ukrátím!“ Dřív než hvězdičky svítit počaly, venku před domem koně dupaly. „Ach Bože, Bože! kdo to k nám jede? otvírejte se vrata oboje!“ „Jedn, má milá, jedu pro tebe: bez tebe nemám v hrobě pokoje. Vstávej, má milá! s lože bílého, musíš opustit manžela svého.“ „Ach, já žádného manžela nemám, na tě, můj milý, toužebně čekám!“ „Vstávej, má milá, vstaň se šněrovat; čas mi dochází, nemohu čekat. Můj kůň je rychlý jak střelná rána: ujede s námi sto mil do rána.“ A když vyjeli z města za bránu, hosti čekali na jejich svatbu. A když přijeli k místu hřbitova: „Otvírejte se vrata hrobová!“ Otvírejte se vrata hrobová: vezem nevěstu, svatba hotová!“ Černé dvéře se hned otevřely, a milý s milou v hrobě zmizeli. Když nemohli být za živa svojí, nyní po smrti pospolu spějí.

Bartoš 1901 / 0301 | V tem Hrušeckém čirém poľi (69%)
V tem Hrušeckém čirém poľi rajská růža stójí, to je, Bože, růža rajská, tá mně pěkně vóní. To je Bože růža rájská, je k ní cesta úzká; daj mně Bože večer dočkat, bych sa k ní moh dostat.

Sušil 1652 | Má milá je za městem syneček (67%)
Má milá je za městem, syneček je v městě. »Počkej na mně, má milá, štyry leta ještě.« Štyry leta čekala, nemohla se dočkat, musel se jí syneček pod husary dostat.

Bartók III 1335b | Potokom štiri koňe skokom (67%)
Potokom, štiri koňe skokom

Smutný 41/028 | Tečie voda skokom tým bystrým potokom (66%)
Tečie voda skokom tým bystrým potokom

Smutný 05/020 | Tečie voda skokom Selčinským potokom nemožem (66%)
Tečie voda skokom Selčinským potokom nemožem

Bartoš 1901 / 0389 | Když já pojedu přes ten (59%)
Když já pojedu přes ten les, jenom mne, koníčku, pěkně nes. Stúpaj a stúpaj, jenom nedúpaj, dones mne, koníčku, kde sám chceš! Když jsme na louce seděli, oba jsme, můj milý, plakali, já jsem plakala ai želila, že jsem tě, synečku, podvedla. 

Sušil 0355 | Uliana krásná panna (56%)
Uliana, krásná panna, také-li by si mě vzala? 1) Ráda bych si tebe vzala, dybych pro bratříčka směla. Umoř bratra, vezmi si mě, budeš míti ščestí ze mně. Jak bych já ho umořila? Dyť sem se to neučila. 2) Di do lesa višňovýho, najdeš hada jedovýho. 3) Uvař mu ho v sladkým mlíce, on ti skoná po hodince. 4) Už bratříček z lesa jede, přeneščasný dříví veze. 5) Hned mu vrata otvírala a koničky odpříhala. Poď, bratřičku, poď k snídaní, máš rybičky přichystaný. 6) Co pak só to za rybičky? Žádná nemá své hlavičky. Hlavičky sem zutínala, sama sem jich posnídala. A dyž první kósek snědl, hnedka jako stěna zbledl. 7) Di, sestřičko, dones vína, už mně mé srdce zemdlívá. 8) Sestřička hned nemeškala, z luže vody mu nabrala. 9) Pi, bratřičku, šak je dobrý, z plnýho sudu nabraný. 10) Dé mně, sestro, dé peřinko, ať položím svó hlavěnko. Donesla mu tvrdé kameň: Spi, bratřičku, tade na něm. 11) Už sem bratra votrávila, tvé srdečko zaslóžila. Dones, milá, tvrdé kameň, já rozdělím srdce na něm. Bratřička sem votrávila, a tebe sem nedostala. 12) Bratřičkovi už zvonijó, Uliánku podpalujó. Bratříčkovi odzvonili, Uliánku podpálili.

Sušil 0386 | U súsedů za dveřama (53%)
U súsedů za dveřama stojí lože s peřinama. Na tom loži Janko leží, porúbanú hlavu drží. Drží, drží, podržuje, drahú masťú pomasťuje. Běž, milenko, pro šátečku, uvaž mú hlavěnku těžkú. Hned milenka, hned běžala, najdražsí šátek vybrala. Ty mně, Janko, ty mně umřeš, mé srdenko zarmucuješ. Dyž já umřu, bude jiný, ešče budu ležat v síni. Dyž ja umřu, tož tam budu, daj malovat zlatem truhlu. Na tej truhle slovo Boží, by věděli, kdo tu leží. Leží, leží můj Janíček, mého srdca milovníček.