Kolberg 04 / K0235

  
Song navigation:
  

Incipit / Full Text: 
Sa na boru szyszki
3 words

Similar songs

Sušil 1081 | Hněvám sa já hněvám (100%)
Hněvám sa já, hněvám na svého galána, že mně nepostavil borového mája. Postavil, postavil, ale je jedlový. Nemyslela jsem si, že by byl takový. Hněvám sa já, hněvám na svoju galanku, že mně neuvila pérka z marijánku. Uvila, uvila, vršky vylámala, možeš dobře věděť, že je láska malá. Není to vonička na poli trhaná, ale je vonička v krámě kupovaná.

Sušil 0383 | Pásli voly volaříci (100%)
Pásli voly volaříci při tej našej rúbanici. Přišli na ně, přišli drábi, volečky jim zajímali. Volečků jim nezajali, hlavičky jim porúbali. Podaj, milá, šatu tenkú, nech zavážu svú hlavěnku. A hned milá nemeškala, vyšívaný šátek vzala. Podaj, milá, šátek jinší, co by byla škoda menší. Šátek bude, ty nebudeš, ty mně, milý, v rukách umřeš. Zvoňte, zvony, na vše strany, umřelo mé potěšení. Zvoňte, zvony, po všem světě, už na milém tráva kvete.

Sušil 2193 | Hou hou krávy jdou (100%)
Hou, hou, krávy jdou, nesou mlíko pod vodou; A ta naše jalová u božího kostela. Kostel se boří, stodola hoří a ty, panenko, skoč mně do vody pro ty čtyry jahody. Proč bych já tam skákala, svou sukničku mákala? Kde bych si ji sušila? Za kamny v koutku, na zeleném proutku. Proutek se votočí, pár vajíček vyskočí. Má žilečka se šupeří, vaše děvečka mně nevěří. Poženem se do dveří atd.

Sušil 0381 | V tom zeleném boří (100%)
[: V tom zeleném boří :] [: jasný oheň hoří. :] A při tom ohýnku dvanást švárných synků. Třinástý Adámek, zbojnický hejtmánek. Leží poraněný, kulkú je střelený. Keď už umřít musí, kamarádů prosí: Kamarádi moji, nenechte mia tady. *) Vezměte mia sebú do tých tmavých žlebů. Tam mia pochovajte, kde sa scházíváte. Na tych křižných cestách hrob mně vykopajte, do něho mia dajte. Pod tema jedlami, kde sem píjal s vámi. Keď mia pochováte, nápis na hrob dajte: Tu leží Adámek, náš dobrý hajtmánek.

Bartók III 1328 | Sňívau sa mi tejto noci čujní (98%)
Sňívau sa mi tejto noci čujní sen

Smutný 02/038 | Zelenaj sa borověnko šak si (98%)
Zelenaj sa, borověnko šak si

Sušil 1245 | Dyž my do těch hor půjdeme (98%)
Dyž my do těch hor půjdeme, co my tam jesti budeme? Co my tam jesti, moje srdenko, budeme? Lepší šišečka borová, nežli pečénka lojová, nežli pečénka, moje srdenko, lojová. A dyž je lepší, jez si sám, a já sa s tebú rozezdám. Dy sas ty chtěla rozezdat, mělas ručenky nedávat Já sem ručenku dávala, přežalostně sem plakala. Dyž my do těch hor půjdeme, co my tam píti budeme? Lepší voděnka z kolaje, nežli vínečko v poháře. A dyž je lepší, pij si sám, a já sa s tebú rozezdám. Dy sas ty chtěla rozezdat, mělas ručenky nedávat. Já sem ručenku dávala, přežalostně sem plakala.

Sušil 0964 | Okolo Mutěnic (98%)
Okolo Mutěnic hluboké jazero. Všecí ludé pravjá, že ono zamrzlo. Ono nezamrzlo, rybáři ho lovjá, aj, drobné rybičky, co po kraju choďá! Jeden rybaříček ulovil rybičku, ta byla podobná k mojemu srdečku. Jeden rybaříček ulovil tam lína, hodil ho svej milej do bílého klína.

Sušil 1616 | Jedou myslivci od Vídně (98%)
Jedou myslivci1) od Vídně, vezou Janóška v košině. »Ach, cos udělal, Janóšku, že tě zakuli za nožku?« »»Zabil jsem srnca, jeleňa, prozradila mě má milá.««2) Vezmi, má milá, dva nože, rozřež putečka na noze. Ach, jaké jest to řezání, když jsou putečka železny.3)

Sušil 0904 | Už se ta lavečka (98%)
Už se ta lavečka před naše zlámala, co na ní děvečka s milým sedávala. Nebyla borová, ani jaborová, byla ta lavečka celá bramorová. Sedala, sedala, sedávat nebude, dokud ta lavečka spravena nebude.

Erben 2/497 | Stojí borovička zelená (98%)
Stojí borovička zelená, kolem do kolečka pletená; pod ni koníček, na něm Jiříček jede do Brna. Stůj, koníčku! a žer travičku, já půjdu navštívit Aničku: mně se všecko zdá, že moje milá je mně nevěrná. Děkuju ti pěkně za lásku, ach můj nejmilejší obrázku! víc už nepřijdu, víc ti nebudu dělat překážku! „Když jsem zapomněla na bratra, taky zapomenu na vrata, u kterých jsme stáli, spolu rozmlouvali často do rána. Když jsem zapomněla na sestru, taky zapomenu na cestu, kudy jsem chodila, kytičky nosila v bílém fěrtoušku. Když jsem zapomněla na otce, taky zapomenu na srdce, a na tě můj milý, holečku rozmilý, na tě dokonce. Když jsem zapomněla na matku, taky zapomenu na lásku, na tebe můj milý, holečku rozmilý, drahý obrázku.“