Galko 1/278 | Nahal si ma, nahal

33 words

Galko 1/278 | Nahal si ma, nahal (100%)
Nahal si ma, nahal v žiali postavenú, a ty si zaletel za horu zelenú. Za boru zelenú, za ten čierny oblak; milý, duša moja, skorože sa mi vráť. Navráťže sa, navráť len jednu návratku; uviaž si koníčka na našu záhradku.

Bartók III 1401 | A nad Hiadlom čierni oblak (50%)
A nad Hiadlom čierni oblak

Bartók III 1401 | Od Bistrici čierni oblak (50%)
Od Bistrici čierni oblak

Smutný 06/034 | Keď já išol popod oblak povedali (50%)
Keď já išol popod oblak, povedali že ja žebrak

Galko 1/464a | Cez Nitru bystrá voda pretekáva (44%)
Cez Nitru bystrá voda pretekáva, juž mňa môj najmilejší zanecháva; milovať ma juž prestáva, a moje bystré oko zaplakáva. (Neplač ty, moja milá, nebuď smutná, každý sa vody bojí, keď je mutná; kalnú vodu holub pije, bystro to oko hladí, čo miluje. Nech sú ti vždy veselé tvoje oči, nech sa ti so mnou sníva vo dne, v noci; pri obede, pri večeri, nech ti je moje meno vždy v pamäti. Bárs hory, vody budú medzi nami, nech ťa len, moja milá, pánboh chráni; teba nech tak opatruje, jak verne moje srdce ťa miluje. Ja som tiež vo veľkom žiali postavený, pre teba, milá, veľmi utrápený; veselosti pre mňa neni, ani nebude do mého skončení. Však darmo nad mým losom horekujem, čas prešlý darmo v pamäť uvodzujem; vtedy sa mi on navráti, keď voda nitrianska sa hore vráti.)

Galko 1/464b | Cez Paludzu bystrá voda pretekáva (44%)
Cez Paludzu bystrá voda pretekáva, juž mňa môj najmilejší zanecháva; milovať ma juž prestáva, a moje bystré oko zaplakáva. (Neplač ty, moja milá, nebuď smutná, každý sa vody bojí, keď je mutná; kalnú vodu holub pije, bystro to oko hladí, čo miluje. Nech sú ti vždy veselé tvoje oči, nech sa ti so mnou sníva vo dne, v noci; pri obede, pri večeri, nech ti je moje meno vždy v pamäti. Bárs hory, vody budú medzi nami, nech ťa len, moja milá, pánboh chráni; teba nech tak opatruje, jak verne moje srdce ťa miluje. Ja som tiež vo veľkom žiali postavený, pre teba, milá, veľmi utrápený; veselosti pre mňa neni, ani nebude do mého skončení. Však darmo nad mým losom horekujem, čas prešlý darmo v pamäť uvodzujem; vtedy sa mi on navráti, keď voda nitrianska sa hore vráti.)

Galko 1/389 | Povedal si, že ma vezmeš (41%)
Povedal si, že ma vezmeš, že ma neneháš, a teraz ma zarmúcenú v žiali tak neháš! Ach jaj, jaj, jaj, jaj, či ti, milý, není žial, rozpomeň sa na tie sluby, čos' mi sluboval. Sluboval si, že ma vezmeš, že ma neneháš, a teraz ma zarmúcenú v žiali tak neháš! Ach, jaj, jaj, jaj, jaj, či ti, milý, není žial, rozpomeň sa na tie sluby, čos’ mi sluboval. Nikto ti je nie príčina, len tá tvoja mať, pýtal som ťa na dva razy, nechcela ťa dať; dať ťa — nedala, prosiť sa mi kázala, a ja som sa tak rozhneval, že som druhú vzal.  

Bartók III 1500 | Jaj Bože muoj žiaľi son velikon (40%)
Jaj, Bože muoj, žiaľi son velikon

Sušil 0052 | Na nedělu raničko (9%)
[: Na nedělu raničko :] [: vychodilo slunečko. :] Na tú horu vysokú, na tú lúku širokú. Na ty lúce nic není, edem kostel kamenný. V tom kostele zvonili, by se ludé schodili. Šla matička s cerami, dvě byly pod věncami. A tá třetí nebyla, z krchova se vrátila. Do zahrady vkročila, tři růžečky utrhla, tři pérenka uvila! Jedno pérko dovíjá, kněz mšu svatú začíná. Druhé pérko dovíjá, kněz hostiu pozdvíhá. Třetí pérko dovíjá, ďábel se k ní dobývá. Pomož Pán Bůh, děvečko, komu viješ pérečko? Daj to Pán Bůh, mládenec, není péro, lež věnec. Dyby přišel mládenec, dala bych mu ten věnec. Dyby přišla osoba, dala bych já jí oba. Daj, děvečko, daj věnec, šak jsu hodný mládenec. Daj, děvečko, daj oba, šak jsu hodná osoba. Daj, děvečko, všecky tři, šak jsem herský jako ty. A já vínka nesmím dat, mohla by mně máti lát.1) Matky se ty nic nebůj, víneček mi přece daruj. Stup, děvečko, na kamen a z kameňa na střemeň. Ze střemeňa na koňa, pojedeme do rája. Tam’s jak živa nebyla, ani tvoja rodina. Vzal Kačenku na rohy a letěl s ňú přes hory. Jak za humny vyjeli, nikde cesty neměli, po samém trní jeli. Po trní a po boří, po ďábelském šáchoří.2) Zdvihni, milá, sukničku, ať se netkneš trávníčku. Zdvihni, milá, kazajku, ať se netkneš turánku. Když přijeli před peklo, zaklepal on na okno. Otevřte, tovaryši, vezu tělo i duši. Chystejte nám stolicu, dajte vína sklenicu, ať se panna napije a s nami tu spočine. Jedni s koňa snímali, druzí vínko chystali.8) Sedni, Kačo, na stolek, vypij vínka s pohárek. Co’s tělo co’s dělalo, že’s do pekla muselo? A to tělo hřešilo, věnečky ve mšu vilo. Ponejprv se napila, hned jí krása změnila, po druhé se napila, modrý plamen pustila. Po třetí se napila, plamenem se chytila.4) Vystavte mě za dveře, nech mě větr prověje. Dy ses chtěla provějat, měla’s na mšu chodívat.5) Proč, zvony, nezvoníte, a snad o mně nevíte? Zvony začaly zvonit: Nechtěla’s na mšu chodit. Dyby’s byla chodila, tož’s v pekle byt neměla. Dajte ju tam na lože, kde jsú břitvy a nože. A jeli tu formani, velmi biči praskali. O, formani, formani, esli ste vy z mej strany z Holomúca, z Opavy? Řekněte tam matce mé, dcerušky má ešče dvě, by je lepši trestala, než mě hřišnú chovala, do peklach se dostala. Do pekla horúcího, Nevyjdu nikdá z něho.6)

Sušil 0053 | Na mšu svatú zvonijú (6%)
[:Na mšu svatú zvonijú, :] [: panenky se strojijú. :] Všecky idú pod věnci a za nimi mládenci. Jenom jedna nebyla, pro věnec se vrátila.1) Do zahrady vkročila, tři růžečky utrhla. Tři růžečky utrhla, tři věnečky uvila. První vínek zavíjá, kněz mšu svatú začíná. Druhý vínek zavíjá, kněz svůj kalich pozvíhá. Třetí vínek zavíjá, kněz mšu svatú zavírá. Do kostela běžela, mšu svatú omeškala. Potkal tě ju jeden pán, a to byl ten ďábel sám.2) Kam, děvečko, kam ideš, do kostela nepřindeš. Du, pane, do kostela. — Mšu svatú sem zmeškala? Mšu svatú si zmeškala, kázání neslyšela. Skoč, děvečko, na kamen a z kamena na třemen. A z třemena na můj kůň, pojedeme na hrad můj. Pojedeme do pola, kde’s jak živa nebyla. Ke kostelom přijeli, zdaleka vyhýbali. K šibenicám přijeli, zdaleka se klaňali. Co to, pane, děláte, kostelom vyhýbáte? Kostelom vyhýbáte, šibenicám se klaňáte? To jsú naše kostely, by ste hřišní věděli. A kdy k peklu přijeli, na dveře udeřili. Otevřte, tovaryši, vezem vám tělo i duši. Postavte jí stolicu, dejte jí vína sklenicu. Ponýprv se napila, modrý plamen pustila. Po druhé se napila, červený plamen pustila. Po třetí se napila, bílý plamýnek pustila. Otevřte okynečko, ať si ochladím srdýčko. »Kdy si chtěla chladiti, měla’s dobře činiti.« Kdo je tady z Moravy, od mamulky z tej strany? Zkažte tam mé mateři, ať mě nečeká k večeři. Ani zítra k obědu, že už já věc nedondu. Ješče jednu dceru má, ať jí vůle nedává, jako mně ju dávala; kam sem se smutná dostala! Proč, zvony, nezvoníte, snad už o mně nevíte? Jak ti máme zvoniti? Nechtěla’s nás slyšeti. Kohúti nezpíváte, snad už o mně nedbáte? Jak ti máme zpívati? Nechtěla’s nám sypati.

Sušil 0059 | Náš stařiček sobě vzdychá (5%)
[: Náš stařiček sobě vzdychá, :] hříšná duše se v něm leká. Nelekaj se, duše milá, juž si se tu dost nabyla. Duše z těla vyletěla, na zelenú lúku sedla.1) A tam sobě naříkala, až se lúka rozléhala.2) Přiletěl k ní anděl Boží: Co naříkáš, hříšná duše? Kterak nemám naříkati, dyž se nemám kam poděti. Chyť se, duše, mého křídla, poletíme v rájské sídla.3) A jak k rájským dvéřím přišli, na ty dvéře zabúřili.4) Svatý Petře, vemte klíče, pohledněte, kdo to tluče. Tluče to tam anděl Boží, za ním hříšná duše stojí. Mého anděla sem pusťte, hříšné duši pryč ukažte. Ukažte jí cestu šírú, kady hříšní do pekla jdú. Šla dušička plakající a svých hříchů litující. Potkala ju matka Boží: Co naříkáš, hříšná duše? A jak nemám naříkati, dy se nevím kam poděti! Vrať se, duše, vrať se se mnú, přimluvím se k mému synu.5) Jak k nebeským vratům přišly, na ty vrata zabúřily. Svatý Petře, vemte klíče, pohlednite, kdo to tluče. Tluče to, pane, matka tvá, za ňú stojí duše hříšná. Mú matičku mně sem pusťte, duši hříšné odtad kažte. Kažte jí cestu širokú, kady hříšní do pekla jdú. Ne tak, ne tak, synu milý, odpusť hříšné duši viny. Já jí viny neodpustím, za hříchy ju trestat musím, nedávala ona chudým. Do kostela nechodila, na ofěry nedávala. Pátečky se nepostila a svátečky nesvětila. Podej, duše, svého prsta, povedu tě do očistca. Duše prsta podávala, po pás v smole zostávala. Podej, duše, pravé ruky, povedu tě skrze muky. Skrze muky do propasti, potom do nebeské slasti.6) Duse ruky podávala, celá ve smole zůstala. Podej, duše, pravé ruky, vyvedu tě z těžké muky. Duše ruky podávala, k živému Bohu volala. Chyť se, duše, mého prstu, přivedu tě k Pánu Kristu.7) Jak k nebeským vratům přišly, na ty vrata zabúřily. Svatý Petře, vemte klíče, pohledněte, kdo to tluče. Tluče to, pane, matka tvá, a za ňú zas hříšnice ta. Mú matičku mně sem pusťte, hříšné duši odtad kažte. Kažte jí cestu širokú, kady hříšní do pekla jdú. Ne tak, ne tak, synu milý, odpusť hříšné duši viny. Já jí viny neodpustím, za hříchy ju trestat musím. Už ona dost podstúpila, v očistcových mukách byla. Poď, dušičko vyvolená, drahú krví vykupená. Poď, dušičko, večeřati, budeš s námi přebývati. Pane Bože, budiž chvála, do nebe sem se dostala.