Bartók III 1401 | Od Bistrici čierni oblak

4 words

Bartók III 1401 | Od Bistrici čierni oblak (100%)
Od Bistrici čierni oblak

Bartók III 1152 | Čo sa stalo v tej Bistrici (66%)
Čo sa stalo v tej Bistrici u jedního krčmára?

Galko 1/278 | Nahal si ma, nahal (34%)
Nahal si ma, nahal v žiali postavenú, a ty si zaletel za horu zelenú. Za boru zelenú, za ten čierny oblak; milý, duša moja, skorože sa mi vráť. Navráťže sa, navráť len jednu návratku; uviaž si koníčka na našu záhradku.

Bartók III 1401 | A nad Hiadlom čierni oblak (34%)
A nad Hiadlom čierni oblak

Smutný 06/034 | Keď já išol popod oblak povedali (33%)
Keď já išol popod oblak, povedali že ja žebrak

Sušil 0556 | Jak je mně tak je mně (1%)
Jak je mně, tak je mně, šak mně dobře néní, moje potěšení leží v černej zemi. Plačte, oči, plačte, enom nezlykajte, čeho jste navykly, toho odvykajte. A vy ste navykly se šohajem hrávat, a včil je vám těžko toho odvykávat.

Sušil 1093 | Zdálo se mně zdálo (1%)
Zdálo se mně, zdálo, že sa od hor mrači, a to sa černajú šohajovi oči. Zdálo se mně, zdálo, že se od hor blyská, a červenajú sa šohajovi lička.1)

Bartoš 1901 / 0567 | Rozmarýnek rozmarýn (1%)
Rozmarýnek, rozmarýn, na tom vŕše stójí; ja ešče sem daľeko, už ně pěkně vóní. Z maryánku vonička ta ně už uvadła, ja už ně od synečka všecka chuť odpadła. Chodíváł k nám syneček, aľe jen v neděľu už chodívat nebude, ľudé ho rozvedú. A dyž si ho rozvedú nech si ho aj majú, ja šak on si zpomene pohľédaja za mnú. Ja maľina, maľina, ľistu širokého, ja nemáš ty děvečko, gaľána stáłého. A dyž nemám gaľána, nemám ani řečí, nemajú proč płakávat moje čérné oči.

Sušil 0246 | Syneček do vojny jede (1%)
Syneček do vojny jede a své milé přikazuje: Za sedum let zas přijedu, zlatý prsten ti dovezu. Sedum let se nevdávala, pořád na něho čekala. Když už sedmý rok dochází, panna na trávu vychází. Potkal tě ju v poli jonák, toho regimentu voják. Taky-li se, má rozmilá, budeš vdávat jako jiná? A já se vdávat nebudu, na milého čekat budu. Tvůj milý se už oženil, já sem na jeho svadbě byl. Co mu zkážeš, Anduličko, červená, bílá růžičko? Zkazuju mu toli zdraví, co je v tomto háju trávy. Zkazuju mu toli ščestí, co je v tomto háju listí. Co mu zkážeš ješče více, krásná sivá holubice? Zkazuju toli hubiček, co je na nebi hvězdiček. A toli dobrých noclehů, co je na světě kostelů. Zkazuju mu toli dítek, co je v tom hájičku kvítek. Zatočil se a zasmál se, zlatý prsten zasvítil se. To je prsten z mého prstu, ten sem mu dala na cestu. Kostelíček v černém lese, poď, má milá, sezdáme se. Pojal on ju za ručičku a vedl ju ku kostelíčku. Od kostýlka před faráře, co ty ruce štolou váže. Dyž je začal svazovati, ona počala plakati. Co pak plačeš, moja milá, má Andulko roztomilá? A jak já nemám plakati, neví o tom otec, máti. Ani moje tovaryšky, co chtěly byt za družičky.

Bartoš 1901 / 0882 | Jedó kupci vod Kolína (1%)
Jedó kupci vod Kolína a ptajó se po čem vlna? Vlna bílá po krécaru, a ta černá po tolaru. My chceme kupca v bílé čepici, aby se šikl k našé děvčici.

Bartoš 1901 / 1212b | Severanské kosteľíček (1%)
Severanské kosteľíček, kołem něho černé łes, [: ešče se podívám, :] jede-ľi tam miłý dnes Ach, jede si on tam, jede, na svým braným koníčku, [: ešče si připíná, :] na ľevý bok sabľičku. A jak si šabľičku připjáł, na svůj dům se ohľídáł, žałostně zapłakáł, a sobě naříkáł, až koníček zařehtáł. Jak to máti usłyšeła, na uľicu vyběhła, [: ach, můj míłý synu.:] hdo tě na tu vojnu dáł? Ten severanské miłosťpán, ten mě na tu vojnu dáł, provazy mě svázáł, řetězy mě sepjáł, ešče ke mě vartu dáł. A ta varta u mě stáľa [: od večera do rána, :] a jak Pámbů deň dáł, hned mě vezľi do Brna. A jak k Brnu přijížďaľi, na vrata uderiłi: Otevřte nám vrata, vezem vám rekruta, prusenovská robota.