Bartók III 1129 | Ej ti vtáčku veselí nesadaj si

  
Song navigation:
  
Incipit / Full Text: 
Ej, ti vtáčku veselí, nesadaj si gu zemi
8 words

Similar songs

Bartók III 1129 | Ej ti vtáčku veselí nesadaj si (100%)
Ej, ti vtáčku veselí, nesadaj si gu zemi

Smutný 27/3/018 | Vyhorela lipka od horeňa nesadaj mi (49%)
Vyhorela lipka od horeňa, nesadaj mi dievča na kolena

Bartók III 1056a | Gu kerej sa díeuki (33%)
Gu kerej sa díeuki

Bartók III 1255a | Gu Prešporku široká je cesta (33%)
Gu Prešporku široká je cesta

Sušil 2069 | Žaloval si vrah vrahovi (16%)
Žaloval si vrah vrahovi,1) krahulíček jastřabovi, že mu mladé vyhubili a samičku zastřelili. Krahulíčku, pěkný vtáčku, nerob hnízda při chodníčku. Rob hnízdečko při dolině, při zelenej bukovině. Tam sedláček nedojede, tobě mladých nevybere.

Sušil 1185 | Ha ty vtáčku sokolíčku (16%)
Ha, ty vtáčku sokolíčku, vysoko lítáš, co mně neseš za novinu, nic mně neříkáš. Já ti nesu novinečku krásnou, spanilou, že už tvoji nejmilejší čepiti budou. Ona sedí za stolečkem jako růžička, nedá sobě rozpletati svého věnečka. Nežel, nežel, má panenko, věnec zelenej, šak ti bude lepší slušet věnec stříbrnej.

Sušil 1805 | Veleť vtáčku veleť přes te hore (16%)
Veleť, vtáčku, veleť přes te hore, dole, přes ten zábrdovské les. Ach, kýž je mně možná k tomu věc podobná svým synečkem mluvit dnes. A mně néní možná, ani věc podobná, daleko sme vod sebe; ty můžeš mět hinó, já také hiného, zapomenem na sebe.

Sušil 2173 | Ty junáčku vtáčku (16%)
Ty, junáčku,1) vtáčku, ty malé junáčku, ty neseješ, nevořeš, jenom dycky hoduješ,2) málo máš. Nechtěla s nami Babuška hráti, musely jsme ju za vlasy rváti. Za ty její pačese, proč ona jich nečeše, hré s nama, hré, lebo vlasy dé.

Sušil 1442 | Bude zima bude mráz (16%)
[: Bude zima, bude mráz, kam sa, vtáčku, kam schováš? :] Já sa schovám pod mezu, až přestane, vylezu.1) Bude zima, bude mráz, kam sa schovám neboráz! Pojedu já do Říma, neuškodí mně zima.

Erben 3/056 | U oltáře klekla (2%)
U oltáře klekla, sobě rozjímala, když svému ženichu ruku podávala: nemůž‘ jinak býti, musím si ho vzíli, do své plné smrti musím jeho býti. Aj, vy muzikanti! hrajte mi vesele, dokud mám věneček ještě na svem čele: až já odtud pudu, což truchlivá budu! kterak já lu na vás smutná zapomenu! Má matička milá okolo mne chodí, ani to slovíčko ke mně nepromluví: má zlatá matičko! promluvte slovíčko; brzo mne ztratíte, jako strom jablíčko! Což tak, vy družičky! tiše tu sedíte a smutně očičky k té zemi klopíte? nejstarší družičko! promluvte slovíčko; brzo mne ztratíte co z klásku zrníčko! Už mně budou vínek, vlasy rozplítati, bílou pavučinku na hlavu dávali: nemůž‘ jinak býti, musím odejíti, do své plné smrti musím hlavu kryti!

Sušil 0146 | O hory kopce a doliny (2%)
O, hory, kopce a doliny, jak jste mně bývaly upřímny! Když jsem vámi chodíval, měsíček mně pěkně svítíval. Svítily hvězdičky překrásné, obloha, celé nebe jasné, všecko všady vesele, utěšení moje spanilé. Chodil jsem přes všecky doliny, přes hory, louky a roviny, chodníček mně ubýval, když jsem si na Boha myslíval. Myslil jsem v srdci svém na něho, rozjímal jsem ty skutky jeho: Bože, jak jsi rozmilý, slavný, dobrotivý, spanilý! Krásu tvou zvěstuje obloha, dobrotu dobrodiní mnohá, nebe, země, dílo tvé, k lásce probuzuje srdce mé. Každý pozemský tvor tě vzývá, pták, jenžto nad mou hlavou zpívá, všecko tě oslavuje, nade mnou moc Boží zvěstuje. Půjdu tak ve svatém pokoji, Pán Bůh mě na cestě zprovodí; doveď, Pane, doveď mě po této časnosti do nebe.