Sušil 1049 | Zhůru stežka dolů druhá

44 words

Sušil 1049 | Zhůru stežka dolů druhá (100%)
Zhůru stežka: dolů druhá, rozlučme se spolu, milá! Jaké naše rozlóčení, dyž sme spolu naučení!1) Vrať mně, milá, co je mého, já ti vrátím, co je tvého. Vrať mně, milá, prsténeček, já ti vrátím tvůj šáteček. Prsténeček, zlaté očko, s Pánem Bohem, má děvečko.

Erben 2/252 | Zhůru cesta dolů druhá – (53%)
Zhůru cesta, dolů druhá – rozlučme se, moje milá! těžké naše rozloučení, když jsme spolu naučeni! Ach, až my se rozloučíme, 1) dvě srdéčka zarmoutíme! dvě srdéčka, čtyry oči budou plakat ve dne, v noci. Modré oči, proč pláčete, když vy moje nebudete? nebudete a nesmíte, darmo si na to myslíte!

Sušil 0261 | Nad Hluzovem je Boží muka (52%)
[: Nad Hluzovem je Boží muka, :] leží tam syneček, porúbaný všecek a má puta. Přišla tam k němu jeho milá, [: jedným slovečkem ho :] zarmútila. Aj, moja milá, rozlučme se, [: nedajú nám naši, :] nechejme se. Jaké je naše rozlúčení, [: ja, dyť jsme my spolem :] naučeni.

Sušil 1729 | Vylívá se studená voděnka (37%)
Vylívá se studená voděnka, skázala mně moja frajerenka, vylívá se do kamení, těžký jest to s miló rozlóčení.

Sušil 0667 | Na to rozlóčení (37%)
[: Na to rozlóčení mému potěšení postavím pod oknem máj; :] abe věděli falešní ledi, že já už nechodím k vám. Obsedlám koníčka a dám mu senečka, přibiju podkověnky, abe věděli falešní ledi, že jedu od panenky.

Bartoš 1901 / 0749 | S Pánembohem dveři moje (30%)
S Pánembohem, dveři moje, co chodiły nohy moje, s Pánembohem dveřičky, co chodiły nožičky. Dyž zme byľi děti małý, věrně zme se miłovaľi, a včiľ máme svojí byt, mosíme se rozejít. Tu je cesta tu je druhá; rozłučme se, moje miłá, rozłučme se, děvečko, pro maľičký słovečko. Jaký naše rozłóčení, dyž zme społem naučení, po špacíroch, zahradách, po muzikách, hospodách.

Černík 1908 / 069 | Preněščjasná cudzá máci (23%)
[: Preněščjasná, cudzá máci, :] [: némóžem jéj uhověci. :] [: Ani chodom, ani rečú, :] [: ani žjadnú marnú vecú. :] [: Cudzá máci ešče spala, :] [: a já som už poklúdzala. :] [:Staňce, mamko, staňce hore, :] [: už sú kravy podojené. :] [: Cudzá máci hore stala, :] [: do mamičky mi zalála. :] [: Táhni, flandra, z domu mého, :] [: není's hodna syna mého. :] [: Pójdzem, pójdzem, co bych něšla, :] [: k méj mamičce rovná cesta. :] [: Rovná cesta, rovný chodník, :] [: rozlučme sa, mój milovník. :] [: Keď sa my dva rozlúčíme, :] [: dve srdénka zarmúcíme. :] [: Dve srdénka, štvry oči, :] [: budú plakac ve dne, v noci. :] [: Čierné oči, čo plačece, :] [: šak vy moje něbudzece? :] [: Něbudzece, aj něsmíce, :] |! darmo vy na to myslíce. :]

Sušil 1009 | Zabolela mě hlavička (23%)
Zabolela mě hlavička, ba i boleć budzě, obmuvil mě můj kochanek mezi ludžma všudzě. Matka jeho jemu laje a tacik mu něda, žech ja je dla něho dzěvucha chudobna. Něch že un mě něobmava, něch un patři sebě, neb Pan Ježiš je na nebě, ma bohactvo dla mě. Ma bohactvo i ubozstvo dla mě i dla tebe, rozlučme se, můj kochanku, něstojim o tebe.

Sušil 1659 | Ještě jednou na rozchodnou (8%)
Ještě jednou na rozchodnou touto stezčičkou si pospíším; co mně řekne tvůj tatínek, jeho slova vyslyším. Řekne-li mně: Můj synečku, darmo říkáš o mé dítě; zatočím se na koníčku, s Pánem Bohem tu buďte. Děvče pro pláč nemluvilo, podalo mně pravou ručičku: Dyž to jinač byt nemůže, s Pánem Bohem, synečku. Dyby vrata mluvit mohly, u kterejch sme spolu stávali, ony by vám pověděly, jak sme se milovali. Dyby stezka mluvit mohla, po které sme spolu chodili, ona by vám pověděla, jak jsme se milovali. Tamhle jedou dva husaři, mají oba koně sedlaný: Sedlejte mně koně mého a já pojedu s vámi. A jak na koníčka skočil, bílým šátkem sobě zatočil: S Pánem Bohem, moje milá, pěkně se ti poroučím.

Sušil 0203 | Nad Kostelcem je černý les (7%)
[: Nad Kostelcem je černý les, :] [: žalo tam pět panen oves. :] Povězte mně, mé panenky, mého srdca holuběnky: Je-li tady moja milá, je-li zdravá jako jiná? Tvoja milá už umřela, včerá ráno pohřeb měla. Zvoňte, zvony, na vše strany, umřelo mé potěšení. Zvoňte, zvony, po všem světě, že už já nemám děvčete. Ukažte mně tu stežčenku, kady vezli mó panenku. Ta cesta je právě známá, rozmarýnem vypletená. Kady panenka vezená, všady rosička sražená. Povězte mně, kde tam leží? »Na kerchově vedle dveří.« Ponejprv kerchov obešel, na její hrobek nepřišel. Po druhé kerchov obešel, na její hrobek nepřišel. Po třetí kerchov obešel, na její hrobeček přišel. »Kdo se šlape po mém hrobě, nedá mně v hrobě pokoje?« Já se šlapu, moja milá, jsi-li ty ke mně upřímná? »A to je Janiček milý, co tu po mém hrobě chodí.« A šel cestó pod podlóbí, tam, kde má hrobař nádobí. A vzal ryčku a motyčku, aby vykopal Aničku. Běž, Janičku, běž ty domů, poruč mě tu Pánu Bohu. A šak ty mne už nezvihneš, ešče spíše za mnó přindeš.

Sušil 0341 | Osiřelo dítě (7%)
Osiřelo dítě o půl druhém létě. Přišlo do rozumu, ptalo se na mamu. Tvá matka umřela, dnes rok pohřeb měla. Můj zlatý tatíčku, ukažte stežčičku. Jdi tam tó stežčičkó, svítí tam slunýčko matce na srdéčko. Děvče hned běželo, matce na hrob padlo. Má matičko, vstaňte, chlebička mně dejte. Běž, dceruško, domů, máš tam jinó mamu. Což je po té mamě, dyž ona mně bije. Dyž mně chleba dává, zlým mě odevzdává. Má mamičko, vstaňte, hlavičku mně češte. Běž, ty dítě, domů, máš tam jinó mamu a t. d.