Sušil 2119 | Holianščí zakázali

Catalogue:
Sušil 1860
  
Song navigation:
  

{8'G 8'G }4'G 4'A / 2'G 4''C / 4'B 4''C 4- / {8'G 8'G }4'G 4'A / 2'G 4''C / 4'B 4''C 4- / {8''C 8''D }4''E 4''E / 2''D {8''D 8''C } / 4'B 4''C 4- / {8''E 8''E }4''D 4''C / 2'B 4''C / 4'xG 4'A
Incipit / Full Text: 
Holianščí zakázali, habe piva nedávali, že je pivo nevekešný, že só z něho stárke pešný. Ta jedna je népyšňéší, má kordulo za pět groši, má kordulo jako hiná, žádná se hí neveruvná.
32 words

Similar songs

Sušil 2119 | Holianščí zakázali (100%)
Holianščí zakázali, habe piva nedávali, že je pivo nevekešný, že só z něho stárke pešný. Ta jedna je népyšňéší, má kordulo za pět groši, má kordulo jako hiná, žádná se hí neveruvná.

Sušil 0656 | Má milá mně vepovídá (45%)
Má milá mně vepovídá, já hí vepovím spíše; počké, děvče černovoký! šak mně už hiná piše. Napsala mně cedolenko, aj, stříbrem, zlatem psanó, diamantem protkávanó, abech chodíval za ňó.

Erben 2/792 | Nad Chrašťouci na ty hůrce (30%)
Nad Chrašťouci na ty hůrce stavějí tam krmník, že tam mají stary panny, že je budou krmit. Ta Kolínskejch dala sukni, ta kovářouc kabát: aby jich tam nedávali, že se budou vdávat.

Sušil 1636 | Ty tuřanský hodine (16%)
Ty tuřanský hodine, jak vone z temna bijó, [: a dež já si zpomeno, :] z vočí mně sloze lijó. A debe mně Pán Bůh dal a matička tuřanská, ja, abe mně svědčila ta šablička vojanská. A debe mně Pán Bůh dal a všecí milí svatí, ja, abe mně svědčily ty vojanský šaty. O, hétmane, hétmane, jak ste mě hrozně strestal, já sem se vojne nebál a na ňo sem se dostal. Ti, keří se hí báli, ti doma zvostali, mě, smutného pacholka, na vojno odevzdali. Néni tém žádné vinen, jak pudmistr s rechtářem, beli na mně žalovat před samém milostpánem. Před samém milostpánem na vrcho u hétmana, že mám dostat kabátek s modréma véložkama. S modréma véložkama a kamizolko bíló, už já mosím vopustit, ach, svó maměnko miló. Ach, svó maměnko miló a tatíčka starýho, už se mosím přidržet Pána Boha samýho. Pána Boha samýho a matičke tuřanské, aby mě zachránila vod šabličke vojanské. Té šabličke vojanské, každé se hí bojí, ani jeden šohajek bez ní nevobstojí.

Sušil 1517 | Zaspalo děvče (15%)
[: Zaspalo děvče, nevyhnalo krav, :] huhnal hí pastéř pod zelené háj. Počké, pastéřu, hu našé roli. Až já podojím naše chomolý. Jen počké troško pod našó hruškó, až já podojím taky Černoško.

Erben 7/022 | Byla jest jedna matička (12%)
Byla jest jedna matička, syna měla Václavíčka. Ženiti se mu nedala, milou opustit kázala. Václavíček se rozhněval, do Benešova vandroval. Zabil v Sázavě jednoho, u Benešova druhého, za Benešovem třetího. Tu Václavíčka dostali, do radné šatlavy dali. „Ach! kýž mám posla rychlého, tak jako ptáčka zlítného: By pověděl mé mateři, ať nečeká mne k večeři. Ba ani zejtra k obědu, neb já víc domů nepřijdu. At pošle mně dvě košile, dvě košile pěkné bílé! Jednu košili konopnou, druhou košili kmentovou. V konopné budu seděli, v kmentové budu viseli. By pověděl mé panence, ať mi sem pošle dva věnce: Ten jeden pěkný růžový, ten druhý pěkný zelený. V růžovém budu seděli, v zeleném budu viseti.“ Jak se máteř dozvěděla, do Benešova běžela: „Kde je ta radná šatlava, co jali mého Václava? Co’s, Václavíčku, co’s dělal, že jsi tři lidi zmordoval?“ „Já nekrad, já jen mordoval pro děvče, co jsem miloval.“ A když už bylo na ráno, bylo biřicem voláno. 1) A když už bylo co na den, Václavíček byl vyveden. A když už byli na rynku, dala mu věnec z barvínku. A když už byli na mostě, dala mu prsten za dvě sté. A když už byli u vršku, Václav viděl šibeničku: „Kdybych byl věděl před lety, že na ní budu viseti, Byl bych ji dal zlatem pobit, českými groši ozdobit!“2) A když už byli na vršku: „Počkej, kate mistře! trošku, Ať já se ještě ohlídnu, pro které děvče na smrt jdu. Pro to děvče černooký, co má podepřené boky! 1) bylo od práva voláno. 2) Srov. Tambur, III. I. str. 58.

Erben 2/491 | Nebudu já už pro tebe (12%)
Nebudu já už pro tebe své koníčky trmácet: budeš ty mi, má panenko, moje dary navracet. „Jak já všecky tvoje dary ještě k navracení mám: budeš-li se pro ně hněvat, všecky ti je zase dám. Jak já tobě v nich nechodím, ani o ně nestojím: budeš-li se pro ně hněvat, z okna ti je vyhodím. Koupil jsi mi jeden fábor a dal jsi mi kytičku: já jsem tobě dala šátek, k tomu jednu hubičku. Ta hubička, ta je dražší než ten fábor po groši: nevybírej, můj holečku! vždyť pak jsi ty nejhorší!“

Sušil 1600 | U Maryny (12%)
U Maryny [: na dolině, :] tam koničky napojíme. Nalej, milá, nalej vína, šak mi ti ho zaplatíma. Ne tak groši širokýma, než dukáty, než žlutýma. Dva naléla, tři napsala, tak synečka oklamala.

Sušil 2229 | Koledníci o půlnoci (12%)
Koledníci o půlnoci, co chcete od dvora? Štědrého večera. Panimáma nesce stávat, koledy nám nesce dávat. Staň, dcerka, nahoru, dej dětům koledu. Dcerka vstala, poskočila, dala dětům koledu. Po jabličku kulatým, po voříšku špičatým, po groši širokým. Zaplať Pán Bůh, svatý Ján, naposledy Pán Bůh sám.

Sušil 0174 | Ach můj Bože z nebe (6%)
Ach, můj Bože z nebe, Bože na výsosti! [: Dal se mně syneček :] do těžké nemoci. Debech já věděla, že homře za Prahó, dala bech mo dělat trohlo bramoruvó. Trohlo bramoruvó, z rozmarýno věnec, habe každé věděl, že bel můj mládenec. Jož teho mládenca po krchově nesó, jeho némiléší za ňém k hrobu vedó. Jož toho mládenca do hroba dávajó, jeho némiléší vodó homévajó. Jož teho mládenca do hroba vložili, jeho némiléší dvá vod hroba vedli. Do kapcečke sáhla, tolárek vetáhla, tem malém žáčkovém po jedném dávala. To máte, žáčkové, za vaše slóžení, že ste poslóžili mýmo potěšení. Pochovali ste mně z červené růže květ, ten mně bel miléší nežle ten celé svět.

Sušil 1716 | Židenský děvčátka prosím vás (6%)
Židenský děvčátka, prosím vás, vodpuste mně aspoň jedna z vás! Dež já vod vás pudu, modliti se budu za každó panenko otčenáš. Za každó panenko otčenáš, a za tó mó miló růženec, habe každé věděl, habe každé věděl, že sem béval jehí mládenec.