Kolberg 06.2 / K0626

3 words

Sušil 2160 | Heryška v kole tancuje (100%)
Heryška v kole tancuje, ráda mládence miluje, má milá Heryško, červená, bílá*) růžičko. Heryška atd. Připni sobě pásek na zlatý řetázek. Má milá atd. Klekni na stoličku, vypí gořaličku. Vyber sobě z pěti, kerú budeš chtěti.

Bartoš 1901 / 1350a | Menářůj Janek na praho leží (51%)
Menářůj Janek na praho leží, že mo kolečko na prázno běží.

Galko 1/336 | Šiel vojaček na vojnu sám (51%)
Šiel vojaček na vojnu sám, svojej milej odkazoval, žeby sa nevydávala, sedem rôčkov ho čakala. Keď už bolo sedem rôčkov, žalo dievča za potôčkom; keď nažalo, naviazalo, dokola sa obzeralo. Videla tam stáť vojaka, svoj-milého kamaráta. Čo milý na vojne delá, že sa domov nepoberá? Tvoj milý sa už oženil, a ja som mu na svadbe byl. Čo odkážeš, Andulenka, moja verná frajerenka? Odkážem mu toľko zdraví, jako na tej lúke trávy; nech mu boh dá toľko šťastia, koľko na tej hore lístia. Dobre ty máš, Andulenka, že si na mňa nič neriekla. Z vojny sa idem vymeniť, a idem sa domov ženiť.

Galko 1/284 | Veľká sa mi škoda stala (51%)
Veľká sa mi škoda stala, milého mi voda vzala; keď ho vzala, [: nech ho nesie, :] zastaví sa na kolese.

Erben 2/680 | Když já přijdu do hospody (51%)
Když já přijdu do hospody zrovna do kola: kdybych tě byl k tanci nevzal, stát bys musela; musela bys v koutě státi, na mládence se dívati, tak jako jiná, holka falešná!

Galko 1/261b | Dievča, dievča, čože to máš (51%)
Dievča, dievča, čože to máš? Ružu, ružu. Komu ju dáš? Tebe, tebe, šuhajíčku, našla som ju na chodníčku. Dievča, dievča, biely anjel, kde ja teba večer najdem? Najdeš ty ma v zahrádočke pod jabloňou na lavičke. Dievča, dievča, bielej tvári, čo tu hľadáš kolo fary? Hľadám teba, šuhajíčka, bo som tvoja frajerečka.

Bartoš 1901 / 0607b | Roste borověnka borová (51%)
Roste borověnka borová, kolečkem do kola sekaná, pod ní koníček, na něm syneček, jede do Brna. Kdybys, milá, byla upřímná, nažalas by trávy do klína, dalas koníčkovi, aby byl hotový zítra do Brna. Nechce jest koníček travičky, že je od falešné děvčičky, mně se všecko zdá, že moje milá není upřímná. Již jsem zapomněla na otce, již jsem zapomněla na chlapce, na tě, synečku, zlatý Honzíčku, nemůžu do konce. Již jsem zapomněla na bratra, nezapomínám ale na vrata, u kterých jsme stáli, sebe milovali až do rána. Již jsem zapomněla na sestru, nezapomínám přece na cestu, po kteréž jsem šla, kvítky nosila v bílém fěrtoušku.

Bartoš 1901 / 0667b | (51%)
1. Teče voda skokem, koľe naších oken, [: nemožem ju zastavit. :] Rozhněvała sem si svojého miłého [: nemožem ho udobrit. :] Ečše k němu půjdu, a prosit ho budu, [: by sa na mňa nehněvał; :] že je mé srdečko zarmúcené šecko, [: aby ho on rozebrał. :] 2. Jaké je to hezké, dvá kováři v městě, [: dva kováři na rynku, :] jeden koně kuje a druhý miluje [: šafářovu Marýnku. :]

Bartoš 1901 / 1073 | O sv Dorotě (51%)
O sv. Dorotě. Byla svatá Dorota, Pobožného života, Pěkně, čistě chodila, Protože svatá byla. Šla jednou přes králův háj, Potkal ji tam sám pan král. Chceš Doroto, chceš mou být? Chce ti celý svět sloužit; »Nechci, králi, nebudu, Slíbila jsem jinému, Slíbila jsem jinému, A to Bohu samému.« Král se na ňu rozhněval, Do žaláře vsadit dal, Do žaláře vsadit dal A na vojnu odjechal. Sedm let tam bojoval, Na osmý rok přijechal. A jak domů přijechal, Na Dorotu hned se ptal. Je Dorota, je, žije, Nejí ani nepije. Král se na ni rozhněval A katu ji pod moc dal. Kat s ní ide po mostě, Rozmlouvá s ní po sprostě: Chceš, Dorotko, chceš mou být? Chci ti život zachránit. »Nebyla jsem královou, Ne tak býti katovou.« Kat se na ni rozhněval, Na oleji smažit dal; Ona Boha prosila, Aby hrom bil do kola A hned z čistého jasna, Až se země otřásla. Lidé práce nechali A ku králi spěchali Pane králi pravda jest, Že Dorota svatá jest »Vezmi kate sekeru, Setni Dorotě hlavu.« Již je Dorota sťata, Duše do nebe vzata Andělé duši vzali A tělo pochovali. Doneste jí lilie, Od Panenky Marie, Doneste jí ovoce Od nebeského Otce.

Bartoš 1901 / 1084 | Náš král jel na vojno zlámal (51%)
Náš král jel na vojno, zlámal sobě noho; naša královna, rovně pomazaná, déte jí, déte jí koláč s tvarohama. Cib-, cib-, cibulenka, mak-, mak-, makulenka, dež sem malá bévala, na peci sem sedala, drobný rebe jídala. Hop děvče do kolečka, pěkně se šněruješ, debes te se šněruvala, přeci má nebodeš.

Bartoš 1901 / 1088 | Brněnské zahradník polámal komorník (51%)
Brněnské zahradník, polámal komorník, zesílá, zesílá ten.* Mám neco, mám neco, mám, nepovím, nepovím vám. Na krku gurale a v truhli tolare, tule já, tule já mám. Ješče sem obešel kole Merkovany, ješče výš, ješče sem neviděl takové děvčice jako dnes. Ona se točí, má černy oči, v hospodě. Dej mi ji Bože, dostat na stranu, do síně. Vyprosila si na panímámě svobodu, muže-li jíti do jezírečka pro vodu. A v tem jezírečku, studená voděnka jako led, že má panenka, sladká huběnka, jako med. Pásla husičky pode mlýnem, umývala se černobýlem. Umé se, milá, ať seš bílá, abes se chlapcům zalíbila. Mé srdečko, jak kameň, ono hoří plameněm, poď mě, milá, poď pomůct, ať nehoří celé deň. Než bych já ho hasila, radši bych přiložila, aby tá falešná láska na popel zhořela. Ani se mně nedotýké, ani se mně netýké. Jesli nám panímáma dovolí, dáme si huběnky po vůli. Žala trávu na strnisku, na tem panském ječmenisku. jak trávy nažala, na milého volala: Poď, milé, poď, pomuž, nažala sem trávy už. 1. Vila věnec, vila nové, zelené rozmarinové, cos děvečko myslela, žes ten věneček vila? 2. Myslela sem sama sobě, že se nedostanu k tobě, myslela sem a myslím, že tě opustit musím. 3. Než bych já tě opustila, radš bych do vody skočila, do voděnky nejhlubší, tam mně žádné nespatří.