Kolberg 04 / K0175

3 words

Erben 5/334 | Za tou naší stodoličkou (100%)
Za tou naší stodoličkou, za tou naší stodolou plakala tam má panenka, plakala tam nade mnou. Proč pak pláčeš a naříkáš? já ti pomoct nemohu: v Holomouci na dva placi verbujou tam na vojnu.

Sušil 2339 | Přijeli přijeli (100%)
[: Přijeli, přijeli :] ti Turci pohani. Zajali, zajali dvé mladé čeledi. Kačenku s Janíčkem, sestřičku s bratříčkem. Kaču do světnice, Janka do temnice. Sedum roků šila, oka nezmrúžila. Až na ten osmý rok očičko zmrúžila. Uzdál sa jí sníček, sníček neveselý. Že její bratříček ve velkém vězeňu hluboko pod zemjú.1) Rukama lámala, žalostně plakala. Co je ti, Kačenko, přepěkná švadlenko? A či je ti křivda od tych mojich dětí lebo od čeledi?2) A mně není křivda od tych vašich dětí, ani od čeledi. Ale je mně křivda od vašeho pána, čirého pohana. Vězí mně bratříčka v tom těžkém vězení, v tej tureckej zemi. Neplač ty, Kačenko, přepěkná švadlenko. Pána opojíme, klíče mu ukradem, temnicu odemknem. Klíče mu ukradli, temnicu odemkli. Dvanást vrat odemkla, žádného nenašla. Třinasté odemkla, tam bratříčka našla. Bratříčku můj milý, jsi-li ješče živý? Já jsu, má sestřičko, ale juž maličko. Moje bílé nohy po kolena v zemi. Moje ruce bílé po loktě uhnilé. V mojí bílej hlavě myši pelech majú. V mém bílém životě žaby řechotajú.3) Poďme, můj bratříčku, do svojí krajiny, ješče-i najdeme koho svej rodiny. Na záda ho vzala, k rodičům spíchala. Když k matce přijeli, noclehu žádali, sýra, chleba ptali.4) Sýra, chleba nemám, noclehu vám nedám. Chyba bych vám dala v tej pustej stodole, na tej shnilej slámě. Když bylo půlnoci, Janíček vody ptal. Sestra nemeškala, k matce hned běžela, od ní vody ptala. Jak já ti vody dám, dyž já žádné nemám? Kohútek zazpíval, Janíček umíral. Kačenka švadlenka hlasem zaplakala. Nebylo by mně žel, dybys mně byl umřel v tom těžkém vězení, v tej tureckej zemi. Ale’s ty mně umřel u maměnky mojí. V tej pustej stodole, na tej shnilej slámě. Súseda slyšela, hned k matce běžala. Súsedo, súsedo, co si ty za matka.5) Syn tvůj ti umírá v tej starej stodole, na tej shnilej slámě. Děti, moje děti, proč ste sa neznali? Šak sme sa dost znali, mamičkú vás zvali, noclehu žádali, sýra, chleba ptali.

Sušil 1382 | Můj tatíčku starý (100%)
Můj tatíčku starý, byste z hrobu stali a se podívali, jak já hospodařím. A já hospodařím, už věce nemožu, v karty hraju, piju, už stačit nemožu. Stodolenka prázná, slunce do ní svítí, role nezorané, roste na něm kvítí. Stodolenka prázná, střechy na ní néni, role neorané plno je kaméní.1)

Sušil 2193 | Hou hou krávy jdou (100%)
Hou, hou, krávy jdou, nesou mlíko pod vodou; A ta naše jalová u božího kostela. Kostel se boří, stodola hoří a ty, panenko, skoč mně do vody pro ty čtyry jahody. Proč bych já tam skákala, svou sukničku mákala? Kde bych si ji sušila? Za kamny v koutku, na zeleném proutku. Proutek se votočí, pár vajíček vyskočí. Má žilečka se šupeří, vaše děvečka mně nevěří. Poženem se do dveří atd.

Bartoš 1901 / 1056 | Dobre boło v Uhorskéj krajině (100%)
Dobre boło v Uhorskéj krajině, ked Stefan kráľ pobývał v Budýne. A ked Stefan kráľ vyšeł z Budýna, zapłakała Uhorská krajina. Ej, kebys Ty Stefan kráľ stał hore, vydeł bys Ty ty úrady nové. Fyškálou máš vác jako býrešou dze boł magnáš, tam máš arendašou. Z jich paľácou aj paľadýn — hradu, robý židé pre krmu stodołu. A ked seľľák skoro ráno stává, židovy sa jako Bohu kłáná. By mu zverił pôł ľitra »páľenku«, a žid hľadzí na jeho haľienku. Jak žid vydzí, že je ešče dobrá, tak mu zverí pôł ľitra páľená.

Erben 2/096 | V tom háječku při měsíčku (100%)
V tom háječku při měsíčku zpíval tam slavíček: že už více nemiluje Andulku Jeníček. Tak dlouho se milovali, až se rozhněvali: ale zase v krátkém čase, zase se shledali. Už je malá chvilka do dne, pojď, má milá, vyprovoď mne; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Svitá, svitá svitáníčko, stroj, má milá, snídaníčko; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Svitá, svitá, je den bilý, už já musím od svý milý; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Vyprovoď mne mezi vrata, má panenko boubelatá! pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Vyprovoď mne na rozcestí, na cestu mně vinšuj štěstí; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Vyprovoď mne na pěšinku, na cestu mně dej hubinku; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Prší, prší, jen se lije! kam ty koně postavíme? Postavte je, kde chcete, já se držím děvčete. Postavte je do zahrádky, já se držím Marijánky; postavte je pod oknem – jen když my dva nezmoknem. Má panenka v Praze slouží, mé srdéčko po ní touží: však já jí tam nenechám, já sí pro ni pojechám. Šla panenka k zpovídání, měla zlaté šněrování, a pan páter se jí ptal, kdo že ji tak šněroval? Pane páter, co se ptáte? vždyť vy mé jen zpovídáte: sama já se šněruju, a Honzíčka miluju. „Zanech, holka, milkování, dej se raděj na pokání, sice trestu neujdeš, do pekla se dostaneš.“ Já se pekla nic nebojím, jen když já mám, oč já stojím: když mám Honzíčka svého, milovnička věrného. Za tou naší stodoličkou, za tou naší stodolou plakala tam má panenka, plakala tam nade mnou. „Neplač, neplač, nenaříkej, 1) vždyť já přijdu brzičko: časně ráno za svítání, dřív než vyjde sluníčko.“

Bartoš 1901 / 0559 | Už je małá chvíľka do dňa (100%)
Už je małá chvíľka do dňa, staň, má miłá, vyprovoď ňa, až k temu rybníčku na tú hráz, staň, má miłá, vyprovoď ňa, už je čas. Šak bych já ťa miľeráda, dyby moja panimáma, to co mé srdečko miłuje, to ně naša panimáma zbraňuje. Panimámo aj pantáto, já vás prosím pěkně za to, dajte vy ně vašu věrnú cerušku, kerú nosím ve dně v noci v srdečku. Dáte mi ju, či nedáte? Včiľ sa na mňa podívajte, a já půjdu zajtra ráno do Prahy, tam dostanu bíłý kabát a šabľi. Šabľa bude oceľová, a to bude žena moja, s tú sa budu ve dně v noci těšívat, na svú miłú, v každú chvíľu zpomínat.

Bartoš 1901 / 0324 | (100%)
1. Ach neraz sem já, neraz ja přes ten ľesek přełáz, požčaj, miľunká, koňa, už ňa nožičky boľá.*) 2. Ach husičky, husičky, ja nekaľte vodičky, přijede tu syneček napájati koníčky. 3. Maľučká chvíľka do dňa, má miłá, vyprovoď ňa. Což bych ťa provázeła, nejsu já tvoja miłá. (Erben 113 a 132, Kollár I. 180) 4. Čí to husičky, čí to vyzobały nám žito, vyzobały nám jarku v stodoľe na hambáłku. (Erben 364, Sušil str. 298.)

Bartoš 1901 / 0103e | Dež vojáček mašíruje (100%)
Dež vojáček mašíruje, své Nánynce přikazuje: habe se nevdávala, tři leta naň čekala, čekala, tři leta naň čekala. A dež belo v třetím roce, šla má milá ku potoce, šla má milá na trávo, do zelenýho hájo, do hájo, do zelenýho hájo. Přišil na ňo mesliveček, požádal jo vo věneček. Já věneček nesmím dat, já jé mosím zachovat, nesmím dat, já jé mosím zachovat. Než bech já věneček dala, rač bech do vodě skočila, do voděnke stodené, to synečko pro tebe, stodené, to synečko pro tebe.

Sušil 2222 | Dva kapuni (100%)
Dva kapuni, [: dva kapuni :] v stodole mlatěji,1) koleda, hej.2) Kokot věje, [: kokot věje, :] kura se mu směje. Koleda, hej. Kocur měři, kočka mišek drži. Baran veze do mlyna na voze. Koza mele, ovca muku seje. Kůň pec pali, kobyla mu chvali. Komar misi, muška vodu nosi. Huska bila, pecenečky vala. Hus sedlata,3) křidlem pec vymetá. Liška saže, zajic ji to maže. Vlk vybira, chleba něpřebyva. Vrana liči a na vilka křiči,4) počkej, vilku, na maličku chvilku. Vilk něčeka, do lesa utěka.

Galko 1/327 | Stodolečka deravá a zlá žena (100%)
Stodolečka deravá a zlá žena k tomu, tie dve veci vyženú hospodára z domu. Do stodoly navozím, voda všade tečie, do komory nanosím, zlá žena vyvlečie. Každý dobrý hospodár varuj sa tých vecí, bo v krátky čas vynesieš gazdovstvo na pleci. Keď gazdovstvo vynesieš, vynes i zlú ženu, vyhoď si ju na plece a otrep o stenu. Bodajže ťa, ty klampa, gazduj teraz v pustom, však už môžeš gazdovať, jako v cmare hustom. Varujte sa, šuhajci, múdre sa ožeňte, ledajakým dievčičkám nikdy nič neverte. Kým si šuhaj, svobodný, uži tú svobodu, bo ťa žena mrchavá pošle i na vodu. Bárs by si sa utopil, žena by nedbala, i v komore i v izbe frajerov by mala. Malo by to takto byť, naplňme poháre, i tak, keď raz zomreme, vložia nás na máre.