Bartók III 1421 | Po čože si prišiou

4 words

Sušil 0213 | Dcera matku prosila (100%)
Dcera matku prosila, hej, hej, prosila: Moja maměnko rozmila! Něvdajtě mne dalečko, hej, hej, dalečko, edem přes male polečko. 1) Matka na to nědbala, tym dalej ju vydala. 2) To do cizej krajiny, mezi ty turecke pany. 3) Když jest bylo po roce, chtěla dcera isť k matce. Stroj, pachole, košinu, pojeděm na hostinu. Jak do pole přijeli, zvony zvoniť slyšeli. Jak do dvora přijeli, žadného něviděli. Jenom male pachole, co sedělo při stole. Všecky dveře zamčeny, žadneho něni k spatřeni. Ptam se ja tě, pachole, hdě moja maměnka je? Mamička nam umřela, to včera od večera. Leža tamto v komůrce, v malovanej truhelce. Dcerka, jak to učula, hned k mamičce běžela. Ach, mamičko, stavajtě, požehnani mně dajtě. Dy stě nam ho nědaly, když stě nam umiraly. Ach, mamičko, stavajtě, slovečko ke mně mluvtě. Ma dceruško, něvolaj, těžkosti mi nědělaj. Ja bych rada mluvila, dyby ja živa byla. Ležim blizko kostela a něslyšim zvoněňa. Ani ptačka zpivati, tej zezulky kukati. Těš tě už tu Pan Bůh sam, matka Boži, svaty Jan.

Sušil 0383 | Pásli voly volaříci (90%)
Pásli voly volaříci při tej našej rúbanici. Přišli na ně, přišli drábi, volečky jim zajímali. Volečků jim nezajali, hlavičky jim porúbali. Podaj, milá, šatu tenkú, nech zavážu svú hlavěnku. A hned milá nemeškala, vyšívaný šátek vzala. Podaj, milá, šátek jinší, co by byla škoda menší. Šátek bude, ty nebudeš, ty mně, milý, v rukách umřeš. Zvoňte, zvony, na vše strany, umřelo mé potěšení. Zvoňte, zvony, po všem světě, už na milém tráva kvete.

Sušil 1087 | Zdáuo sa mi zdáuo (90%)
Zdáuo sa mi, zdáuo tej noci po vůli, přišeu k nám šuhajek v teňunkej košuli. V teňúnkej košuli a v červeném pásku: Pověz mně, milenko, máš-li ke mně uásku? Pověz mně, milenko, pravdu spravedlivú, mám-li si já hledat galanečku inú? Hledaj sobě inú, a já si iného, hledaj sobě miuú, a já si miuého. Co ty sa zdomíváš, že já sa ti prosím? Takové gauánky za holenkú nosím.

Erben 5/247 | Proč pláčeš má milá (90%)
Proč pláčeš, má milá, Andulko rozmilá? – Jak nemám plakati, sobě naříkati? Mám do služby jíti, ve dvoře sloužili. Ve dvoře služba zlá, šafářka nedobrá. Hrách nedovařený, nemastný, neslaný. Kaše z mouky studily – což mé srdce truchlí! Maso nikdá není, krom o posvícení! Polívka z česneku, práce bez oddechu. Šafář chodí s holí, honí nás po poli.

Sušil 1201 | Jedú kupci od Hulína (90%)
Jedú kupci od Hulína, pytajú sa, po čem vlna? A ta bílá po tolaru, a ta černá po grýcaru. Ta strakatá, jak kdy platí, poďte, kupci, kupovati. Poď, kupečku, poď, holečku, prodáme ti jalůvečku. Z jalůvečky bude kráva, z tej nevěsty mladá žena.

Erben 2/245 | K Pažežnici cesta húzká (90%)
K Pažežnici cesta húzká, 1) celá trníčkem porostlá; to trníčko bíle kvete: má panenko, votevřete! Má zlatá Spaněvská cesto, což je mně po tobě teskno ani tak ne po cestičce, jako po tě, má dívčice! „My zlaty Spaněvsky háje, já na vás zpomínám stále: ani tak ne po háječku, jako po tě, můj holečku! My zlaty Spaněvsky dráhy, jak jste vy se zelenaly: zazelenejte se eště, moje srdéčko potěšte!“ Tam na těch Spaněvskejch lukách já slyšel kukalku kukat; kukalička zakukala, má panenka zaplakala. Kukalka kukala kuku: „Podej mně, můj chlapče! ruku, podej ruku, podej pravou, zarostla k nám cesta travou. Podej ruku, podej vobě, že se nedostáném sobě: ani za rok, za dvě léta, ani do skonání světa!“ 1) K Pušperku je cesta zlatá, celá trníčkem pojatá atd.

Erben 2/241 | Vsadila jsem záhy dosti (90%)
Vsadila jsem záhy dosti, pěknou růži k svej libosti; ach, růžička opadává, můj milej mne zanechává. Zanechává a mne nechce, že já nemám na tisíce, na tisíce, ani na sta – zarostla k nám travou cesta. Měla jsem milého chlapce, což je po něm, když mne nechce? když k nám přijde, pořád sedí, ani slova nepromluví. Ožeň se, holečku, ožeň, vem si, která je ti roven: na poctivost jsem ti rovná, na bohatství není možná!

Sušil 1128 | Vyletěla holubička (90%)
[: Vyletěla holubička :] od súsedů z okénečka. Letělatě hore dolů až k milému na stodolu. Sedla si tam na bránečku, pohlédala po synečku.1) Slyšela tam dřeva rúbat, počala na něho volat Nech, šohajku, dřev rúbání, půjdem spolem na zdávání. Rádo, děvče, rádo mě máš, dyž mě na zdávání voláš.2) Až co bych tě nevolala, dyž sem tebe milovala.3)

Bartoš 1901 / 0061 | Kvytla růža aj lalija (90%)
Kvytla růža aj lalija, nezdravá je moja mylá, nezdravá je [: velice,:} že má Janka v temnyce. Ach, vy pány, čo myslíte, prečo vy ho nepustýte, pustyte my [: mylého,:] pre Boha živého. A my ty ho nepustýme, my ho na smrt odsúdýme, ach, Bože mój [: premylý,:] šak moc trpýš pres*) vyny. Povedz, Janko, žes nevynný, že sú svědci ešče živý, nech odsvečá po [: pravdě,:] že sa poddáš pokorné. Začali mu desky pyíit, že mu budú truhlu robyt; ked mu truhlu [: spravyli, :] do nyéj Janka vložili.

Bartoš 1901 / 0877 | Dołů dołů mé špendľíčky skľeněné (90%)
Dołů, dołů, mé špendľíčky skľeněné, něbudzěcě na méj hłavě nosené. Dołů, dołů, mój víneček zeľený, něbudzěš ty na méj hłavě nosený. Dołů, dołů, mé pantľičky hedbávné, něbudzěcě na méj hłavě nosené. Dołů, dołů, má šatečka bjéľená, něbudzěš ty na méj hłavě nosená. Dołů, dołů, má paretko pérová, něbudzěš ty na méj hłavě nosená. Dołů, dołů, mé podvazky bjéľené, něbudzěcě na méj hłavě nosené. Dołů, dołů, mój vrkoček zeľený, něbudzěš ty na méj hłavě nosený. Z jednéj strany vetérečok povjévá, z druhéj strany mój tacíček pozjérá. Ešče sa já méj maměnky opýtám, s vámi-ľi já, vy maměnko, bývac mám? Ně, ceruško, ně céro má, ně se mnú, keho si si vyvoľiła, ten s tebú. A já som si vyvoľiła z růže kvet, ľepší je ten, mój Janoško, ľež ten svet. Čo ty baby na mně majú hojdanom? Ze mňa strašidło spraviły, Bože mój! Po zaplétání. Hore, hore, má kontuľka bjéľená, už ty budzěš na méj hłavě nosená. Hore, hore, mé šnórečky bjéľené, už budzěcě na méj hłavě nosené. Hore, hore, muój ručníček červený, už ty budzěš na méj hłavě nosený. Hore, hore, mé foremky červené, už budzěcě na méj hłavě nosené.

Černík 1908 / 214 | Čje sú to husky (90%)
Čje sú to husky na téj vodze, čo ony chodzja po slobode? Čo sa my jich nahóníme a vodzenky nakalíme! Ej, vezni, šohaj, tu flincičku, zabij husičku nad vodzičkú, něch na milá něnaháňá od večera až do rána.