Smutný 20/030 | Na tom našem nátoni

4 words

Sušil 0946 | Na tom našem nátoní (100%)
[: Na tom našem nátoní :] zatočil se šohajíček na vraném koni. Zatočil se sem i tam: Kady se já, moja milá, kady vymotám?1) Vymotaj se, kady chceš, a šak ty mě, můj synečku, milovat nechceš. Chytil tě ju vúpoly, ujížděl s ňú pořád cvalu na pusté hory.2) Posadil ju pod dubem: Živ se tady, má panenko, bukvú, žaludem.3) Já pojedu do Prahy, kúpím ti tam, má panenko, za troník stravy. A za druhý perníku, a za třetí, má panenko, dlúhého věku.4) A za štvrtý kadlátek, a za pátý, má panenko, hedbávný šátek.5) V každém rožku kvítečko, na prostředku, má panenko, zlaté srdečko.

Smutný 19/036 | Na tom našem nátoni ? je (100%)
Na tom našem nátoni (?), je tam křoví zelené

Smutný 20/030 | Na tom našem nátoni (100%)
Na tom našem nátoni

Erben 5/329 | Na tom našem nátoníčku (100%)
Na tom našem nátoníčku, na tom našem nátoní otočil se můj Jeniček, otočil se na koni. Otočil se semo tamo, 1) otočil se semotam: „Komu tě tu, má panenko, komu tě tu zanechám? Zanechám tě bratříčkovi, zanechám tě bratrovi: když nemůžeš moje býti, budeš kamarádovi.“ 1) Otočil se na koníčku, na konicko sedlaném: „Nemysli si, má panenko, že se spolu doslaném.“

Černík 1908 / 202 | Na tom našom (100%)
Na tem našom nátoníčku, na ten našom nátoni, zatočil sa švarný šohaj na koníčku, na koni.

Smutný 03/053 | Na tom našem nátoni / zavrtěł (100%)
Na tom našem nátoni: / zavrtěł se

Sušil 0500 | Dolina dolina (1%)
Dolina, dolina níže Nových Zámků; [: vystavjali vežu :] ze samých šohajků. Toho najmladšího až na hore dali, pěknú makověnku z něho udělali. Ta naša Anička na kolena padla, by jí makověnka do fěrtúška spadla.

Sušil 0139 | Matičko Boží nebeské zboží (1%)
Matičko Boží, nebeské zboží, tys rájská růžička a Boží matička. Nebeská bráno, duší ochrano, neopouštěj mého srdce strápeného. Panenko čistá, tys schránka Christa, pros za nas synáčka, tys naše matička. Ty jsi to milé slunce spanilé; koho osvěcuješ, temnosti zbavuješ. O, milá záře, skloň k nám své tváře, nerač opouštěti svojich věrných dětí. Ten, kdo je v boji, bezpečně stojí, koho přiodíváš a štítem přikrýváš. Ty jsi Boží chrám, Christa’s dala nám, o, drahá perličko, předobrá matičko.

Bartoš 1901 / 0662 | Naša zahrádečka pľetená (1%)
Naša zahrádečka pľetená, v ní rozmarýn růža červená, a v ní rozmarýn, a já o něm vím, kdy sem ho seła. Dyž sem maryjánek střihała, chłapcom za kłobúčky dávała; enom jednomu, svému miłému, sem ho nedała. A mám-ľi já tady vartu stát? Já sa možu jít domu vyspat, a jak sa vyspím budu červená jako maľina. Ešče si naséju marjánku tým Těšovským chłapcom na památku. Chłapci, pojďte k nám, maryjánek mám, a já vám ho dám. On sa na mně tuze rozhněváł, v hospodě ně vínka nezavdáł, vínka nezavdáł, do tanca nezváł, tak ně uděłáł. Už sem zapoměła na otce, také zapomenu na chłapce, na tě můj miłý, můj roztomiłý, na tě do konce. Už sem zapoměła na matku, zapomenu aj na zahrádku, v kerém sem stáła, kvítí trhała, chłapcom dávała. Už sem zapoměła na bratra, také zapomenu na vráta, v kerých sem stáła, si namłúvała, do bíłého dňa. Ešče tě, synečku, přistrójím, a potom já tobě vypovím, včiľ ti to povím: o tě nestójím, o tě nestójím.

Bartoš 1901 / 0734 | (1%)
1. Zapomen, šohajku, zapomyénaj, pred naše okyénko nechodziévaj, pred naše okyénko nenje cesta, neny som panenka, ľež nevesta. Jako ta, má miłá, zapomenem, ked je mé srdenko jako płamen, ono ve mne horí ve dne v noci a to ľen šetko pre tvoje oči. Tvé oči, tvé oči sú šáľené, a moje srdenko je kamenné, zapomeň, šohajko, zapomyénaj, pred naše okyénko nechodziévaj. 2. Na Lieskovskéj věżi zazvonył zvon, do fałešnej łásky uderił hrom, uderił, uderił a to z jasna, až sa tá Liéskovská veža trásła. Abys mał môj myłý toľko zimnyc, koľko je v Trnave meste pyvnyc, by ta ony trásty neprestały za tvoje fałešné sľubováný. Abys mał, môj miłý, toľko hromou, koľko je v Trnave meste domou, by ta ony túci neprestały za tvoje fałešné miłováný.

Bartoš 1901 / 0812 | Kamarádko moja (1%)
Kamarádko moja, už sa budu vdávat, ej, už ťa já nebudu na trávu vołávat. Na trávu vołávat, do kosteła vodit, ej, kamarádko, moja, poď ňa vypravodit. Poď ňa vyprovodit do našéj zahrádky, ej, aby ľudé řekľi, že zme kamarádky. Poď ňa vyprovodit do našého humna, ej, abych na ťa skoro zapomenút mohła.