Smutný 27/3/017 | Dětviani dětviani čiernacem pod Vami hájajte

6 words

Sušil 0284 | Paní syna ukládala (100%)
[: Paní syna ukládala, :] tak mu ona zazpívala: Huli, beli, můj pacholík, tvůj otec je velký zbojník. Ve dně ide, v noci přide, vždy krvavý meč donese. Dvanást šátek sem zedrala, co sem mu meč utěrala. »Pověz že mi, ženo věrná, jak jsi to sobě zpívala?« Šak sem si já nezpívala, len sem si na služku lála. Pověz že mi, služko věrná, proč ta paní tobě lála? Šak mňa paní nic nelála, len si syna ukládala. Poďže, ženo, poďže dole, pojedeme tam do pole, pod ty hrušky rozšířené. Sedni, ženo, sedni dolů, já ti zetnu hlavku tvoju. Podaj, služko, daj synáčka, nech mu bozkám jeho líčka. Jedno líčko pobozkala, druhé líčko vyhryzala. Tu máš, synu, na památku, že ti stínal otec matku.

Sušil 0211 | (Nápěv předešlý (95%)
(Nápěv předešlý) Co sa stauo v nově ve Gbelech městečku? Zabiu Jura Karman svoju frajirečku. A jak on ju zabiu, na Boha zavouau: Frajirečko moja, co sem ti uděuau! Nenamúvau sem ťa uahodnými suovy, než sem ťa namuviu brúsenýma noži. Pícheu on ju, pícheu do pravého bočka, z tej rany vykvetua červená růžička. Pícheu on ju, pícheu pod její srdečko, z tej rany vyrůstuo zelené perečko. Pícheu on ju, pícheu pod její bíuú tvář, z tej rány vyrůsteu červený tulipán. Má mamičko miuá, dost je mauá chvíla, dosť je mauá chvíla, co sem s váma byua. Už Aničku nesú s pannami muádenci 1) a Juřenka vedú kati k šibenici. V tém holickém poli šibenice dvoje, pohledni, Juříčku, keré budú tvoje? Na keré mia dajú, na tech budu visat, bude mně z huavy mej tulipan prokvitat.

Bartoš 1901 / 0912 | Rodičové ve rodiči drazí (95%)
Rodičové, ve rodiči drazí, přijměte jo za dítě svý věrný meze syne, dcere svý, za svý dítě hopřímný Přijměte jo do rodine vaší za nevěsto, za cero nédraší, za nevěsto, za ženo synáčkovi vašemo! Te nevěsto, krásná holubičko, poď políbit rodičům ručičko, tatínkovi, maměnce za jich upřímný srce. Klekni na prah, pros rodiče drahý: »Přijměte mě za dítě svý drahý meze syne, dcere svý, za svý dítě hopřimný!« Te družičko, podé jí ručičko, přivíté jo jak vlastní sestřičko, milujte se ze srce, haž k poslední hodince Ješče jednó prosbo za ňo skládám a všech přátel vo lásko k ní žádám, habeste jo přijali, to do vašé rodiny.

Bartoš 1901 / 1088 | Brněnské zahradník polámal komorník (95%)
Brněnské zahradník, polámal komorník, zesílá, zesílá ten.* Mám neco, mám neco, mám, nepovím, nepovím vám. Na krku gurale a v truhli tolare, tule já, tule já mám. Ješče sem obešel kole Merkovany, ješče výš, ješče sem neviděl takové děvčice jako dnes. Ona se točí, má černy oči, v hospodě. Dej mi ji Bože, dostat na stranu, do síně. Vyprosila si na panímámě svobodu, muže-li jíti do jezírečka pro vodu. A v tem jezírečku, studená voděnka jako led, že má panenka, sladká huběnka, jako med. Pásla husičky pode mlýnem, umývala se černobýlem. Umé se, milá, ať seš bílá, abes se chlapcům zalíbila. Mé srdečko, jak kameň, ono hoří plameněm, poď mě, milá, poď pomůct, ať nehoří celé deň. Než bych já ho hasila, radši bych přiložila, aby tá falešná láska na popel zhořela. Ani se mně nedotýké, ani se mně netýké. Jesli nám panímáma dovolí, dáme si huběnky po vůli. Žala trávu na strnisku, na tem panském ječmenisku. jak trávy nažala, na milého volala: Poď, milé, poď, pomuž, nažala sem trávy už. 1. Vila věnec, vila nové, zelené rozmarinové, cos děvečko myslela, žes ten věneček vila? 2. Myslela sem sama sobě, že se nedostanu k tobě, myslela sem a myslím, že tě opustit musím. 3. Než bych já tě opustila, radš bych do vody skočila, do voděnky nejhlubší, tam mně žádné nespatří.

Bartoš 1901 / 1129 | Ti Tučapščí pachołci (95%)
Ti Tučapščí pachołci o tom nic nevědí, [: že pan radní s pudmistrem po dědině chodí. :] Dyž přinde pod okýnko, hned synečka łódí, [: aby jenym ven vyšił, že mu neco poví. :] Syneček néni doma, vraný koně češe, [: šeľma radní s pudmistrem závdanek mu nese. :] Já vám o váš závdanek já vám oň nestójím, [: šak vy to dobře vítě, že se vojny bójím. :] Mám tatíčka starýho a maměnku taky, [: komu já jich zanechám, ubohý žebráky. :] Mám tatíčka starýho a maměnku rovně, [: komu já jich zanechám, dyž budu na vojně. :]

Bartoš 1901 / 1147 | Kedy má mamička najvěčší žał? (95%)
Kedy má mamička najvěčší žał? Keď sa jí synáček do vojny brał; na koňa sedá, šabľa mu hrká, a miłéj mamičce srdce puká. Nepłačte, mamičko, za svým synem, šak já vám na vojně nezahynem; za rok, za dva, za jeden týdeň, šak já vám mamičko domu prídem. Těžko je ty járky preskakovať, těžko je svú milu zanechávať, poď, miłá, se mnú, tam na tú vojnu, tam budeme społem obědvávať.

Bartoš 1901 / 1173 | Dyž sem za milou chodíval (95%)
[: Dyž sem za milou chodíval, malý štěstí sem mívával. :] [: Maly štěstí i neštěstí, potkalo mně děvče hezky. :] [: Potkalo mně, neznalo mně, zašlo za mně, volalo mně. :] [: Poď synečku, z pravé strany pomož na mně plachtu trávy. :] [: Těžší tráva než otava, proč’ si, milá, toliž žala? :] [: Nažala sem do sytosti, abych měla kravám dosti. :] [: Kravám dosti, koni tvému, koníčkovi sedlanému. :] [: Bude-li kůň trávu jísti, musíš s něho dolů slézti. :] [: Slezu-li já s koně svého, seš zbavena věnce tvého. :] [: Věnce tvého, zeleného cos dostala od milého! :] [: Cos dostala, musíš schovat a já musím mašírovat :] [: Do pole, tam do šírého, tam zahyne chasy mnoho. :] [: Těš nás Pán Bůh, těš nás oba, mě na vojně tebe doma. :] [: Těš nás Pán Bůh v každé chvíli mně na vojně, tebe v síni. :] [: Síň, sekňičku zametala, slzami ji polévala. :] [: Co pak pláčeš a naříkáš, dyť mně přece tu ještě máš. :] [: Co pak pláčeš, co pak kvílíš, dyť ty se mnou jít nemíníš. :] [: Jak já nemám naříkati, dyž já nemám otce, máti. :] [: Otec, matka mně zemřeli, mně v zármutku zanechali. :] [: Do zármutku, do velkého, pomož synku, pomož z něho. :] [: Jaké Jest to pomáhání, dyž mně druhý otec brání. :] [: Druhá matka zapovídá, otčím mně k vám chodit nedá. :]

Bartoš 1901 / 1243b | Nad Prešpurkem u Dunaja (95%)
[: Nad Prešpurkem u Dunaja je tam skała vysoká, :] [: pod ňú stójí moja miłá :] bíłý šátek vyšívá. [: Dobre je ti, moja miłá, biłý šátek vyšívat, :] [: a já smutný, zarmúcený :] ve dně v noci v gľídě stát. [: Stójím v gľídě jako skała, jako skała, jako peň, :] [: príde guľa rozpálená, :] vyhodí ňa z gľídu ven. [: Z gľídu ňa ven vyhodiła, do špitáľa ňa daľi; :] [: odpište tam mojéj míłéj :] že su pľezirovaný. [: Ľevá noha odstreľená pravá ruka odťatá, :] [: priď sa, miłá, podívati :] jak je vojna veľiká. [: Já sa podívat nepůjdu płakat bysem moseła, :] [: dybych teba, duša moja, :] zraněného viděľa. [: Ani si ty, moja miłá, ani na mňa nemysľi, :] [: ked sem já k vám chodívávał, ;] všecko to było inší.

Bartoš 1901 / 1360 | Poďte chlapci poďte (95%)
Poďte, chlapci, poďte, poďte na diváky, jak to švarné děvče běží za vojáky! Jalovčí, dubčí, čím děvče kupčí? Obilím, ovsem, hop, děvče, poď sem! Poďte, chlapci, poďte, a i s vámi půjdem, neb vám já v táboru košilku prát budem. Jalovčí, dubčí atd.

Bartoš 1901 / 1374c | O mamyčko moja (95%)
O mamyčko moja, já sa bójím v noci, chodá k nám pod okna dva švárný młádenci; ony na mna volajú, pokoja my nedajú. O ceruško moja, z tohoc' zpomožeme, tvoju posteľenku k našéj přiłožíme; budeš s námi spávaci, nebudeš sa bávaci. O mamyčko moja, z toho nepomože, mosí byt šohajko do méj biéłej łože; bude se mnú spávat, nebudu sa bávat. O ceruško moja, ty si ešče mładá, věru tebe ešče muža nepotreba; ľebo také ženy mrú, čo sa mładé výdajů O mamyčko moja, ces cinter chodzíte, moc-i vy tam takých mładých žen vydzíte, čo to také mładé mrú čo sa skoro vydajů ?

Galko 1/003 | Zapadá slniečko za ďaleké hory (95%)
Zapadá slniečko za ďaleké hory, [: a moje srdiečko za dievčatkom horí. :] Mesiačik na nebi spoza vrchov vstáva, [: a moje za milou srdce povzdycháva. :] Na oblohe drobné hviezdičky blyskocú, [: a mne v srdci lásky plamene blkocú. :] Hviezdičky, hviezdičky, vy nočnie sestričky, [: lejte svetlo v chyžku mojej holubičky. :] Pod vašu ju dávam ochranu a pomoc; [: prajteže jej, prajte odo mňa dobru noc. :]