Smutný 29/036 | Katerinka husy pásua vyšívaný šátek

5 words

Smutný 29/036 | Katerinka husy pásua vyšívaný šátek (100%)
Katerinka husy pásua, vyšívaný šátek

Sušil 2086 | Kuchařka sa bojí (93%)
Kuchařka sa bojí, škopíček ju honí, putenky ju pomúvajú, že nenosí vody. Vařeje, užice berú svoje rance, poďme, sestry roztomilé, nechť si míchá čím chce. Pec chlebová praví: Daj vám Pán Bůh zdraví; a vy, kamna nemazané, nebudu vám tady. Ohnisko sa pukuo, tak to hrozně buchuo, pýření ven vyskočiuo, všecko sa potlukuo. Ta křenová chasa na poli sa pasua, redekva, jak tam doběhua, zabiua jí prasa. Doběhua tam kvačka, hned sa strhua rvačka, co ste mně prasa zabili, mojeho kmocháčka? Doběhu tam špenát, počau jim hubovat: cože ste vy za junáci, já vás chcu sprubovat. Ta gulatá řepa, ta křičí ze sklepa, že jak na ně ven vyběhne, že jim hned vyklepá. Mrkua na hanýza, ešče ho pobízá: Chytni mrkvu a zatáhni nekde do vývoza.1) Ta panská lebeda, ta křičí: přeběda, co bych radši mohua utéct od teho oběda. Oharek a dyňa sú velká rodina, tykva do sklepa běžaua, donesua jim vína. Jak víno vypili, s tykvú sa pobili, a ono poharečesko na huavu si dali. Tykva byua chytrá, dyňu přeškobrtua a na břuch jí naskočiua, až sa dyňa pukua. Píseň sa zavírá, už je všemu konec, kočka s masem utěkaua, ostau prázný hrnec.

Sušil 0244 | Když děvečka huse pásla (6%)
[: Když děvečka huse pásla, :] červenó pantličku našla. A když našla, skovala ju, přišel milé, dala mu ju. Tu máš, milé, našu lásku, všem mládencům na vokážku. Když děvečka huse pásla, červené šáteček 1) našla. Do půlnoce vyšívala, od půlnoce zametala. Když sedničku zametala, slozama ju polívala. Jak ju matka uviděla, metličku jí z ruk vydřela. Hybaj, dcero uplakaná, néseš mýho doma hodná. 2) Na synečka zavolala, křivdu jemu žalovala. 3) Trp, má milá, pokud můžeš, sak dlóho trpět nebudeš. Seber sobě co je tvýho, půdem do kraja cezího. A když přišli na trávníčky: Pohledni mně do hlavičky. Kolik vlásků přeložila, tolik slozé uželila. 4) A když došli tmavéch lesů, rozťal ju na devět kusů. 5) Tu máš, milá, ulevení, za na matku naříkání. Seber, milé, kosti moje, hoď je do hluboké zmole. Vezmi, milé, šatu bíló, a zakrý mó krev nevinnó. 6) Aby vrany nekvákaly, černý voči neplakaly. 7)

Bartoš 1901 / 0331 | (6%)
1. Hora, hora vysoká je, za tou horou má milá je, tramta radyda, holka rozmilá, za tou horou má milá je.  Šel bych za ní, cesta zlá je, ve dne prší, noc tmavá je tramta radyda atd. Dyž sem já šel zkrz hájíčky svítili mně dvě hvězdičky tramta radyda atd. Jedna tmavá, druhá světlá ach můj Bože, kerá je má? tramta radyda atd. Si-li tmavá, rozsvětli se, má milenko rozmysli se tramta radyda atd. Jak'pak se mám rozmyslili, dyž já si mám tebe vzíti tramta radyda atd. Tebe vzíti, zle se míti do smrti se sužovati tramta radyda atd. Kámen mlejnský tuze těžký, stav manželský ještě těžší tramta radyda atd. Kámen mlejnský se rozmele, stav manželský nerozvede. tramta radyda atd. 2. Dyž má milá husy pásla, vyšívaný šátek našla tramta radyda atd. Když ho našla ohlédla se, kde synáček koně pase tramta radyda atd. Pase je tam na dolině na té drobné jatelině tramta radyda atd.

Sušil 0899 | Švarné děvče husy páslo (6%)
[: Švarné děvče husy páslo, :] vyšívaný šátek našlo.1) Když ho našlo, ohlídá se, kde syneček koně pase. Pase je on na dolině, v drobné trávě, jetelině. »Paste se vy nebo spěte, já miluju švarné dítě.«2) Žerte, koně, jatelinku, já miluju tu děvčinku.

Sušil 1601 | Ach co to tam Šusci v (5%)
Ach, co to tam šusci v tejto olšině? Prošvarny šuhajek navraca koně. O, navraca un jich, ony mu rzaju, poviz mi, dzěvucho, budzěš-li moju? O, budu ja tvoju, ene mne nězradź, dam ci ja šátečku, ene ji něztrać. Bo moja šatečka hrubě draha je, na každym konečku vyšivana je. Na každym konečku, na prostředku květ, milši’s mi, dzěvucho, než ten cely svět. O, juž jsi, dzěvucho, juž jsi zrazena, ta tvoja šatečka juž je ztracena. O, ztracil sem ja ju, ztracil sem ju dněs, dy sem šel od tebe přes ten černy les. Ně tvoja, dzěvucho, ně tvoja škoda, zaplacim ci ja ju baj tolaroma. Něstojim, šuhajku, o tve tolary, jenom mi ty poviz, kaj si oddany. A sem ja oddany pod komendury, vemu sobě jinšu tobě na zdůry.

Erben 2/180 | Petrovický zámek (5%)
Petrovický zámek mezi horama: nezapomeň na to, co jsi mi dala! „Dala, dala, dala jsem vyšívaný harasem pěkný bílý šátek s tulipánama.“

Sušil 0756 | Pod hájíčkem zelená sa oves (5%)
Pod hájíčkem zelená sa oves; enom ty mně, má panenko, pověz. Jak já tobě, synku, mám pověděť, dyž tvé oči nechcú na mňa hleděť? Pod hajíčkem zelená sa víčka, jak odvykne děvča šohajíčka? Ja, odvykne, ale nevím, jak pak, bude chodiť pod okénko plakať. Pod okénko podle súsedovo, až uslyší slovo synečkovo. »Ne také sem kavalíry měla, na všecky sem brzo zapomněla.« A í na ťa, synku, zapomenu, půjdu podle, na ťa nepohlednu. Ztratila sem vyšívaný šátek, na něm bylo devadesát lásek. Škoda tebe, vyšívaný šátku, ztratila sem od synečka lásku. Už já lásky tejto nenabudu, dokad mia ty nožky nosiť budú. A už sa ta láska nenavrátí, co sa Morava dokola obrátí.

Sušil 0383 | Pásli voly volaříci (5%)
Pásli voly volaříci při tej našej rúbanici. Přišli na ně, přišli drábi, volečky jim zajímali. Volečků jim nezajali, hlavičky jim porúbali. Podaj, milá, šatu tenkú, nech zavážu svú hlavěnku. A hned milá nemeškala, vyšívaný šátek vzala. Podaj, milá, šátek jinší, co by byla škoda menší. Šátek bude, ty nebudeš, ty mně, milý, v rukách umřeš. Zvoňte, zvony, na vše strany, umřelo mé potěšení. Zvoňte, zvony, po všem světě, už na milém tráva kvete.

Bartoš 1901 / 1243b | Nad Prešpurkem u Dunaja (5%)
[: Nad Prešpurkem u Dunaja je tam skała vysoká, :] [: pod ňú stójí moja miłá :] bíłý šátek vyšívá. [: Dobre je ti, moja miłá, biłý šátek vyšívat, :] [: a já smutný, zarmúcený :] ve dně v noci v gľídě stát. [: Stójím v gľídě jako skała, jako skała, jako peň, :] [: príde guľa rozpálená, :] vyhodí ňa z gľídu ven. [: Z gľídu ňa ven vyhodiła, do špitáľa ňa daľi; :] [: odpište tam mojéj míłéj :] že su pľezirovaný. [: Ľevá noha odstreľená pravá ruka odťatá, :] [: priď sa, miłá, podívati :] jak je vojna veľiká. [: Já sa podívat nepůjdu płakat bysem moseła, :] [: dybych teba, duša moja, :] zraněného viděľa. [: Ani si ty, moja miłá, ani na mňa nemysľi, :] [: ked sem já k vám chodívávał, ;] všecko to było inší.

Bartoš 1901 / 1243a | Pri Prspurku pri Dunaji (5%)
Pri Prspurku pri Dunaji tam je skała vysoká, pod tú skałú moja myłá byéłý šátek vyšívá.