Smutný 41/016 | Rychtárova Katruša na luka šla veniec

7 words

Smutný 41/016 | Rychtárova Katruša na luka šla veniec (100%)
Rychtárova Katruša, na luka šla veniec vit

Bartoš 1901 / 1273 | Páni muzikanti (57%)
Páni muzikanti, vemte inštrmenty dobrý pozor na mňa dajte, vy sedľáci počúvajte co děłajú ženky! Ona ženka mnohá, dyž muž néni doma, on jí nechá hospodářství, ona krade až to praščí, a peníze sková. Ženka dojí v chľévě a žida má v izbě, príďa z venku přivítá ho, a hned sa ptá: co nového, a co má pěkného. A on jí zas praví: mám tu nové módy, jakživa ste neviděła, na jarmaku neuzřeła takové kartúny. Céra iďa z chléva, na žida sa dívá, vołá: mamo co děłáte, o złatý sa nehádajte, tata nejsú doma. Ľež tatu spatříme, šecko si kúpíme; bude pátek, budeme vít, možeme něco ukľudit a židovi dáme. Sedľák v pátek věje, žena k němu príde: běž ty mužu poobědvat, mý budem s cérú osívat, máš tam oběd v trúbě. A jak osívały, do měchů dávały; pachołek sa díru dívał, aby na ně nepovídał, že mu také dají. Dybych sedľákem był, vím co bych učinił; rekł bych: do ľesa jedu, vratił bych sa zasé domu, na všecko bych trefił. Príde kontribuce, sedľák zpíná ruce: co si, ubohý, poradit, kam sa já mám včiľ obrátit, prázná je truhľice. Až žena umírá, teprú si zpomíná: co sem, hříšná, děłávała, že sem muža okrádała, včiľ ně bude běda. *

Erben 2/320 | Svit měsíčku polehoučku (57%)
Svit, měsíčku, polehoučku na ten panský háj: nemysli si, má zlatá panenko, abych si tě vzal. Šel jsem lesem, byl jsem vesel, zpíval jsem sobě; uslyšel jsem smutný nářek od panenky mé. Ona stála pod stromečkem, neviděl jsem jí; hodila na mě jablíčkem, ozvala se mi. – Pod háječkem nad sádečkem roste májoví: kam jsi dala, má panenko, růže červeny? „Růže červeny povadly, věnce nemůž vít: nemyslete, potěšení moje, že vás musím chtít. Co je po tej rozmaríně, která nevoní: co je po vás, potěšení moje, když máte jiny! Co je po tej levanduli, která nekvěte: Co je po vás, potěšeni moje, když mne nechcete!“ Pod vršíčkem na dědince byla zahrada; chodila tam má panenka, kvítí trhala. Když kytičku natrhala, tu zaplakala: „Kýž jsem tebe, potěšení moje, byla neznala!“

Bartoš 1901 / 0004 | Před naší je zahrádečka (57%)
Před naší je zahrádečka slúnko do ní svítí, zaseła tam moja miłá, všeľijaké kvítí. Jak zaseła, zahrabała, bíłá růža zešła; sama za mnú má Anička, sama za mnú přišła. Prišła ke mně, praviła ně, že ju boľí hłava. Dovez ty ně, můj šohajku, panského dochtora. Dochtor přišeł, nespomoheł, že já umřít musím. Zavez ty ňa, můj šohajku, za zeľené ľesy. Za ty ľesy za zeľené, k méj maměnce na dvůr, možeš také dobre vědět, že už nebudeš můj. Až ně budú zvony zvónit pomodli se za mňa, a dyž ně budú věnec vít, zpomeň si ty na mňa. Už méj miłej zvony zvóňá, už muzika hraje; už mu milú pochovali, už je všecko márné.

Sušil 1406 | Hompé Bartoši (57%)
Hompé, Bartoši, co to neseš na koši? Nesu, nesu, nesu, půl míry žita od pana Víta. Vít není doma, jel do Koříma, jenom sama nevěsta, ukradla nám kus těsta, napekla vdolků, pozvala pacholků. Pacholátka, jezte, šak je to v městě atd.

Galko 1/446b | Naša pani kňahne (36%)
Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva. Bože môj, bože môj, čo som urobila, za tebä, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Ej, nik to nepočul, len jedno pachole, len jedno pachole, čo kone varuje. Pane môj, pane môj, dač by vám povedal, dač by vám povedal, keby som sa nebál. Neboj sa, pachole, vezmem ťa za svoje, zastanem za teba, jako sám za seba. Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva: Bože môj, bože môj, čo som urobila, za teba, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Pani moja, pani, obliekaj si šaty, čo sa budú rovnať slnku i mesiaci. Pôjdeme sa dívať, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Prvý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď druhý raz prejdeš. Druhý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď tretí raz prejdeš. Tretí raz plovnula, na sredu tonula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Rybári, rybári, lapajte mi rybu, lapajte mi rybu, môjmu srdcu líbu. Prvý raz potiahnul, veniec z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Druhý raz potiahnul, rúbok z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Tretí raz potiahnul, celú ju vytiahnul: Ach, to je tá ryba, môjmu srdcu líba.

Galko 1/446a | Naša pani kňahne (36%)
Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva. Bože môj, bože môj, čo som urobila, za tebä, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Ej, nik to nepočul, len jedno pachole, len jedno pachole, čo kone varuje. Pane môj, pane môj, dač by vám povedal, dač by vám povedal, keby som sa nebál. Neboj sa, pachole, vezmem ťa za svoje, zastanem za teba, jako sám za seba. Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva: Bože môj, bože môj, čo som urobila, za teba, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Pani moja, pani, obliekaj si šaty, čo sa budú rovnať slnku i mesiaci. Pôjdeme sa dívať, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Prvý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď druhý raz prejdeš. Druhý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď tretí raz prejdeš. Tretí raz plovnula, na sredu tonula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Rybári, rybári, lapajte mi rybu, lapajte mi rybu, môjmu srdcu líbu. Prvý raz potiahnul, veniec z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Druhý raz potiahnul, rúbok z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Tretí raz potiahnul, celú ju vytiahnul: Ach, to je tá ryba, môjmu srdcu líba.

Smutný 42/021 | Ztartila som partu zelený veniec (36%)
Ztartila som partu, zelený veniec

Smutný 05/011 | Už Anička má na hlave veniec (36%)
Už Anička má na hlave veniec, devet pučkov

Galko 1/078 | Parta moja, parta (36%)
Parta moja, parta, zelený veniec, už je tebe, dievča, ostatný koniec. Parta moja, parta, parta zelená, včera ešte moja, dneská družbova. Stratila som partu, nemôžem ju nájsť, našiel mi ju družba, nechce mi ju dať. A ja vás, pán družba, ej, pekne prosím, dajte mi tú partu, rada ju nosím. Keby si ty partu rada nosila, nuž by si ty družbu krajšie prosila. Ale že ty partu nerada nosíš, preto i družbovských pekne neprosíš.

Smutný 02/069 | Ach moj veniec zelený šak mi (36%)
Ach, moj veniec zelený, šak mi pekně