Poloczek IV 131 | Potešenie moje

1 words

Galko 1/219 | Ani tak nesvitá, ako svitávalo (100%)
Ani tak nesvitá, ako svitávalo, (moje potešenie, to ma zanechalo. Potešenie moje, kde si sa podelo, či nahor, či nadol odo mňa letelo. Sama som ja, sama, sama osamená, ako tá trávička v hore neskosená. Keď tá tráva uschne, zasi druhá zíde; moje potešenie nikdy viac nepríde. Potešenia nemám, poteš ma, bože, sám, poteš z takej strany, z ktorej sa nenazdám.)

Galko 1/290 | Pole moje, pole, rodelenô v dvoje (100%)
Pole moje, pole, rozdelenô v dvoje; v ktoromže je, v ktorom potešenie moje? Potešenia nemám, poteš ma, bože, sám, potešže ma takým, akého rada mám. Potešenie moje, v ktorej si krajine? Dobre moje srdce za tebou nezhynie. Čože mi je po ňom, po poli zelenom, keď sa mi neprejde milé srdce po ňom. Veru je to pole všetko opálenô, a moje srdiečko všetko ubolenô.

Galko 3/007 | Už sa ten moj milý odebiera (100%)
Už sa ten moj milý odebiera, na okénko klope, na okénko klope, smutné volá: Otvor mi, Kačenko, potešenie, aspon na ostatné, aspon na ostatné rozlúčenie. Stala Kačka hore, otvorila: bodaj som ta, Janko, mé verné srdenko nepoznala. A ja som myslela sama sebe, že ja budem, Janko, sivá holubenko, žena tvoja. Na frašteckých lúčkach šibeničky, zalomila Kačka, Kačka, Katerinka svoje ručky. Čo sis’ ty, Kačenko, čos' myslela, ked si svoje ručky na tí šibeničky zalomila.

Galko 1/153 | Povedz mi, šuhajko, čo si mi za priateľ (100%)
Povedz mi, šuhajko, čo si mi za priateľ, keď ťa radšej vidím ako otca, mater. Šuhaj ledačina, s čiernyma očima, veru bych za teba Dunaj preskočila. Nie Dunaj, nie Dunaj, lež Červenô more, za teba, šuhajko, potešenie moje. Nie Červenô more, lež ten svet široký, za teba, Janíčko, šuhaj černooký.

Galko 1/084 | Vysoko si kosil, nerovno ukladáš (100%)
Vysoko si kosil, nerovno ukladáš; prečo si, šuhajko, svej rovni nehľadáš? Vyžínaj, devečko, vyžínaj u zeme lebo sa ti díva potešenie tvoje.

Sušil 0851 | Svítí měsíček jasně (0%)
Svítí měsíček jasně milé pod vokýnko, staň honem a votevři, má milá panenko. »Ráda bych votevřela, dybych jenom mohla, dyby mě má hlavěnka tuze nebolela.« A šak tebe nebolí tak, jako se děláš, ale že ty více mě v svém srdéčku nemáš. Včilka sem už vopuščené jako hruška v poli, hrušky chlapci votrhajó, hruška smutně stojí. Včilka sem už vopuščené jako holubička, kerá líta po poli a hledá samečka. Včilka sem už vopuščené jako jabor v lese, keré v zímě ani v lítě ovoce nenese.

Sušil 0759 | Pod horú studenka (0%)
[: Pod horú studenka, :] [: vody z ní ubývá; :] ponáhlaj, šohajku, frajerka umierá. Umierá, umierá, už ju spovědajú. Na tebja, šohajku, na tebja čekajú. Však já dosci běžím, až sa všetek třasu, abych sa odprosil svej milej zavčasu. Můj milý šohajku, už sa s tebú lúčím; už tebja, šohajku, už Bohu porúčím.

Sušil 0156 | Spala bych spala ale ne sama (0%)
Spala bych, spala, ale ne sama, s Pánem Ježíšem, s anjelíčkama. Ještě bych k tomu modlitbu dala,1) dybych s Panenkou Marií spala. O, Kriste, Kriste můj nejmilejší, tobě poroučím tělo i duši.2) Stup, můj Ježíši, do srdce mého, najdeš tam, najdeš Jesu napsáno. Svou duši kladu do tvých pěti ran, nechť v tvé milosti život dokonám.3) Při mém skonání stůj anjel strážce, Maria Panna orodovnice.4)

Sušil 0761 | Pod synečkem zticha koně (0%)
[: Pod synečkem :] zticha koně kráčé,1) galanečka přežalostně plače. Ach, mlč, neplač, má milá děvečko, ať nezbledne tvé červené líčko. A proč by mně líčko mé zbledalo? A dyť ešče muža nepoznalo. Teprv bude mé líčko zbledati, ach, až bude muža poznávati.

Bartoš 1901 / 0877 | Dołů dołů mé špendľíčky skľeněné (0%)
Dołů, dołů, mé špendľíčky skľeněné, něbudzěcě na méj hłavě nosené. Dołů, dołů, mój víneček zeľený, něbudzěš ty na méj hłavě nosený. Dołů, dołů, mé pantľičky hedbávné, něbudzěcě na méj hłavě nosené. Dołů, dołů, má šatečka bjéľená, něbudzěš ty na méj hłavě nosená. Dołů, dołů, má paretko pérová, něbudzěš ty na méj hłavě nosená. Dołů, dołů, mé podvazky bjéľené, něbudzěcě na méj hłavě nosené. Dołů, dołů, mój vrkoček zeľený, něbudzěš ty na méj hłavě nosený. Z jednéj strany vetérečok povjévá, z druhéj strany mój tacíček pozjérá. Ešče sa já méj maměnky opýtám, s vámi-ľi já, vy maměnko, bývac mám? Ně, ceruško, ně céro má, ně se mnú, keho si si vyvoľiła, ten s tebú. A já som si vyvoľiła z růže kvet, ľepší je ten, mój Janoško, ľež ten svet. Čo ty baby na mně majú hojdanom? Ze mňa strašidło spraviły, Bože mój! Po zaplétání. Hore, hore, má kontuľka bjéľená, už ty budzěš na méj hłavě nosená. Hore, hore, mé šnórečky bjéľené, už budzěcě na méj hłavě nosené. Hore, hore, muój ručníček červený, už ty budzěš na méj hłavě nosený. Hore, hore, mé foremky červené, už budzěcě na méj hłavě nosené.

Sušil 0118 | Bože můj Bože můj jenom mě (0%)
Bože můj, Bože můj, jenom mě neopusť, co nemožu snésti, to na mne nedopusť! Bože můj, Bože můj, Bože můj nebeský, to na mne nedopusť, co nemožu snésti.