Erben 5/127 | Šla židovka do Slanýho

21 words

Erben 5/127 | Šla židovka do Slanýho (100%)
Šla židovka do Slanýho, nesla žida zmachanýho: šelma žid nechtěl jít! Šla Židovka podlé krámu, koupila si marcipánu; žid taky vopratky.

Erben 5/130 | Židovka zerzavá (24%)
Židovka zerzavá se židem zahrává: Židovko! pojď k nám dnes. „Nemůžu, mám šábes. Kdybych já s tebou šla, o šábes bych přišla; přišel by za mnou muž, vrazil by do mne nůž.“ Židovko, pojď k nám dnes! „Nepudu, mám šábes; kdybych šla na náves, přišla bych o šábes.“

Erben 5/101 | Šla holka do krámu (19%)
Šla holka do krámu pro libru masa, nechtěla od hrudi, jen od ocasa: „Od hrudi já nechci, to není chutny; jen ty mně, řezníčku, co já chci, utni.“

Erben 5/100 | Nejsou lepší řemesníci (18%)
Nejsou lepší řemesníci, jako řezníci: ráno vstane, jde do krámu, drží sklenici.

Sušil 2049 | Lítala tě laštověnka lítala (18%)
[: Lítala tě laštověnka, lítala, :] až sa ona černej zemi týkala. Přiletěl k ní kraholíček, malý vták, budeš-li sa, laštověnko, vydávat? Nebudu sa, kraholíčku, vydávat, až sa bude suchá linda zeleňat. A proletěl kraholíček do krámu, nakúpil tam zeleného hedbávu a omotal suchú lindu zelenú. Už ty budeš, laštověnko, žena má, už sa ona suchá linda zeleňá.*)

Bartoš 1901 / 1273 | Páni muzikanti (11%)
Páni muzikanti, vemte inštrmenty dobrý pozor na mňa dajte, vy sedľáci počúvajte co děłajú ženky! Ona ženka mnohá, dyž muž néni doma, on jí nechá hospodářství, ona krade až to praščí, a peníze sková. Ženka dojí v chľévě a žida má v izbě, príďa z venku přivítá ho, a hned sa ptá: co nového, a co má pěkného. A on jí zas praví: mám tu nové módy, jakživa ste neviděła, na jarmaku neuzřeła takové kartúny. Céra iďa z chléva, na žida sa dívá, vołá: mamo co děłáte, o złatý sa nehádajte, tata nejsú doma. Ľež tatu spatříme, šecko si kúpíme; bude pátek, budeme vít, možeme něco ukľudit a židovi dáme. Sedľák v pátek věje, žena k němu príde: běž ty mužu poobědvat, mý budem s cérú osívat, máš tam oběd v trúbě. A jak osívały, do měchů dávały; pachołek sa díru dívał, aby na ně nepovídał, že mu také dají. Dybych sedľákem był, vím co bych učinił; rekł bych: do ľesa jedu, vratił bych sa zasé domu, na všecko bych trefił. Príde kontribuce, sedľák zpíná ruce: co si, ubohý, poradit, kam sa já mám včiľ obrátit, prázná je truhľice. Až žena umírá, teprú si zpomíná: co sem, hříšná, děłávała, že sem muža okrádała, včiľ ně bude běda. *

Bartoš 1901 / 0074 | Sleš Ondráši (11%)
Sleš, Ondráši, bratře milé, dobře se mévat bodeš; te máš srce jako zbujník, te nám peněz nabodeš. Vem vobušek, stop za buček, čeké dobré příhode: nech je staré, nebo mladé, co se natrefí tobě Nenech žida cestó jíti, není Boží stvoření; vopté se ho, co to nese peníze neb koření

Erben 2/078 | Kdo mně krmí koníčky (11%)
Kdo mně krmí koníčky, když jsem u svý holčičky? nechtěla mne domů pustit, že až zajdou hvězdičky. Hvězdičky se ztratily, já byl eště u milý: mý koníčky nekrmeny přenáramně řejhtaly. Mlčte, mlčte, koníčky! naseču vám travičky, abyste mi neřejhtaly, když jsem u svý holčičky. Žádnej neví jako já, jak je cesta v noci dlouhá; žádnej neví jako já, jak je cesta v noci zlá. Kdo mně krmí koníčky, když já nejsem v noci doma? kdo mně krmí koníčky, když jsem u svy holčičky? Kdo mně sklidí nádobí, když já v noci nejsem doma? kdo mně sklidí nádobí, když já jsem u svý milý? Vysoký jaloveček, vysoký jako já: kýž mi tě, má panenko, kýž mi tě pán Bůh dá! Proto jsem si kanafasku koupila, abych se ti, můj Jeníčku, líbila: na červenou, na zelenou, na bílou, abysi mně nechodíval za jinou. Šla má milá do háječka, do zeleného, potkala tam mládenečka modrookého. „Myslivečku mládenečku! přijďte rej tra k nám, já mám doma bílej šátek, a já vám ho dám.“ Mysliveček mládeneček dvéře otvírá, a ta jeho nejmilejší oči utírá. „Neplač, neplač, má panenko! vždyť se k tobě znám: až se žitko zazelená, ruku tobě dám.“ Před sousedy na potoce husy se perou: jdi, Jeníčku, vem flintičku, zabí některou. „Já ty husy nezabiju, já je dobře znám: jsou to husy paňmáminy, kam já chodívám. Kdybych já jí jednu zabil, hněvala by se; a kdybych tam potom přišel, vadila by se.“ Před sousedy na potoce husy se perou: Jdi, Jeníčku, vem flintičku,

Erben 2/592 | Kudy jsem šel tudy jsem sel (11%)
Kudy jsem šel, tudy jsem sel, všude plno lida: když mne nechceš, má panenko, vem si třeba žida!

Erben 2/564 | Marjánka Součkojic (11%)
Marjánka Součkojic mašle si váže; líčidla kupuje, maže si tváře: vokolo červeny, v prostředku bíly jak ohlapce uhlídá, hned se jí líbí. Nechtěla nic dělat, jen pořád metla; dostala psaníčko, tejden je četla: psaníčko pročetla, koupila věnec, dala ho milému za jeden tanec.

Sušil 2079 | Kam půjděm mladenci kam pujděm? (11%)
[: Kam půjděm, mladenci, kam pujděm? Hdě my tych peňazův nabuděm? :] Pujděmy pod zamek na žida, un ma moc peňazův, něch jich da. Pujděmy do zadni světničky, najděmy v kufrach dvacetničky, napylnime svoje puchyře, ať mamy čim platiť šenkyře. Pujděmy do přední komnaty, najděmy tam v kufrach dukaty; něbudě-li nas tam chceť pustiť, buděm ho natahať za fusy. Poslechni mej rady, židaku, nělituj tych svojich dukatů, šanuj radši svojiho zdravi, nědavaj natahať svej brady.