Rittersberk 1825 / 222 | Já když vidím.xml

2 words

Sušil 1737 | A ta naša mladá žena (100%)
A ta naša mladá žena šla do lesa hrabat sena. Větr jí ho rozfukuje, ona za ním poskakuje. Nerozfukuj, větře, sena, bude mi ho v zémě třeba. Dyž mně bude muž bijávat, abych měla na čém spávat.

Sušil 0076 | A teče vodička vodička studená (100%)
A teče vodička, vodička studená, v ní se umévala Panenka Maria. A dyž se umyla, na břeh vystópila, na břeh vystópila, syna porodila. Mé milé děťátko, co jesti budeme? Co jesti budeme, přis hora půjdeme. Má milá matičko, nestaréte se nic, ja půjdu na ryby do vody studené. Mé milé děťátko, jak bys na ryby šlo, není hodinečka, co ses narodilo. Jeli tam dvá pánové, obá zemanové, potkali děťátko, ono růžu neslo. Mé milé děťátko, kde’s růžu utrhlo, není hodinečka, co ses narodilo? Pojejte, pánové, pojejte vy se mnó, postavte koničky pod lindu zelenó. Ony budó čekat jarního vobroku, tak jak my čekáme sluníčka z voblaků.

Erben 2/122 | Až ty pojdeš k nám (100%)
Až ty pojdeš k nám, nechodívej sám: vezmi s sebou kamaráda, panímáma bude ráda, přes zelenej háj. V zeleném háji na tě čekají: zabijou tě pro Ančičku, zakopají pod jedličku, tam tě nechají. Až ty půjdeš k nám, nepřicházej sám: vem si s sebou kamaráda, a já tomu budu ráda, ne– a ne– a nepřicházej sám. V zeleném háji na tě čekají; nechodívej, můj holečku! zabijou tě pro tvou dívčku, tam tě, tam tě, tam tě nechají. „Když mě zabijou, vostanu ležet: bude pro mne má hubička, červená bílá růžička, kvílet, kvílet, kvílet a želet.“

Sušil 1070 | Zelenaj sa zelenaj (81%)
Zelenaj sa, zelenaj, travěnko zelená! Jak sa mám zelenat, dyž nemám kořena.1) Zelenaj sa, zelenaj, zelený rozmarýn, budeš sa zelenat enom do nových vín. Zelenaj sa, zelenaj, zelený krušpánku, budeš sa zelenat enom do fašánku. Zelenaj sa, zelenaj, chrástku rozsochatý! Jak sa mám zelenat, dyž su podeťatý.

Sušil 0003 | Aj vím já lúčku zelenú (79%)
Aj, vím já lúčku zelenú, na ní lindičku sázenú.1) Pod ňú seděl David král, svaté pěsničky sobě hrál.2) O, radostná novina, přišla k němu Maria. O, Davide, Davide, tvoja matička v pekle je.3) Svatý David nemeškal, vezma husličky hned se bral. Když tam před peklo přišel, svoju matičku uslyšel. Hned na husličkách zahudal, svoju matičku ven volal. Dušičky se jí chytaly, z pekla ven vyjít nedaly. Hned se s ďáblem zakládal, kdo by z nich pěkněj zahudal. David lepší zahudal, svoju matičku vyhudal. Aj, Davide, Davide, budeš-li ty služiť u mně? Nebudeš těžce dělávat, enom v měsíčku sedávat, svaté pisničky zpívávat.4)

Sušil 0027 | Pu-to-val ro-be-nek pu-to-val ro-be-nek od ot-ce (60%)
[: Putoval robenek :] [: od otce, mateři. :] ... ... Ma mila stařeno, něni tu žadneho. Mamy doma něni, a taty němamy. Smrť na to nědbala, do dveři se brala. Přes prah překračala, na pec pohlidala. Na pec pohlidala, po peci sahala. Vstaň z peca ty, holy, dy roběnka něni. Hned ho za krk vzala a o zem nim prala. A takhle ho stiskla, ež krev z něho vyšla.1) Hleďte, mili pani, jak se on jí brani. Běda mně hřišnemu, dlužen sem každemu. A najvěc jednemu, Panu Bohu svemu. Musim před nim stati, jemu počet dati.

Černík 1908 / 239 | Čo si ty (60%)
Čo si ty, má milá, taková bledá, keď si's ty bývala jindá červená? Oči máš zakalené a liečka premeňené, povedz mi, má milá, hdo chodzí k tebe? »Jako ci já poviem, keď si ty to ten, čo's ty k nám chodzieval každý božie dzeň.« Něbolo to každý dzeň, sedom razí za týdeň, leš to bolo, milá, aj v nědzelní dzeň.

Černík 1908 / 241 | Něchodzievaj dzievča (60%)
Něchodzievaj, dzievča, z rána do seče, lebo sa ci celá sukňa zavleče. A keď sa zavleče, něch sa zavleče, šak mi veru mamka druhú obleče.

Sušil 1923 | Máti sa dcery pytala (60%)
Máti sa dcery pytala, esli by sa ráda vdala? Aj, co sa na to pytáte, ked ty věci dobře znáte. Že je mně už muža třeba jako toho kusa chleba.*)

Sušil 1614 | Hore Vlachovicí (60%)
Hore Vlachovicí blažený chodníček, po něm sa prochází švarný šohajíček. A dyž sa procházel, na vojnu ho brali, bohatých rodičů nic si nevšímali. Dyž ho svazovali, na maměnku volal, má maměnko milá, svazovat mňa nedaj. A vy, radní páni z trenčanskej stolice, pusťte mně synáčka, prosím vás velice. Dívaj sa, maměnko, na ten suchý topol, až sa rozzelená, teprv bude pokoj. Já sem sa dívala večer a i ráno, co je to za topol, zelená sa málo. Já sem sa dívala jednúc o poledni, chvála Pánu Bohu, topol je zelený.

Černík 1908 / 246 | Ked' já idzem k vám (60%)
Keď já idzem k vám, na píščalku hrám, ber sa, moja milá, holubenka sivá, ber sa ke dverám. Otvárac něsmím, shovárac něsmím, keď si nění hodný, mój šohaj uprimný, že sa obudzím.