pátek

Ptal se jedné panne chlapec, jestli homí chleba napect. Trnčí trňavá růže voňavá, chleba napect. V pondělí se móko vzala, a v hótery zadělala. Trnčí .... V hótery jé zadělala, a ve středo vemísila. Trnčí .... Ve středo jé vemísila a ve čtvrtek veválela. Trnčí .... A ve čtvrtek veválela a v pátek pec vetopila. Trnčí .... A v pátek pec vetopila a v soboto jé vsadila. Trnčí .... A v soboto je vsadila, v nedělo jé vedělala. Trnčí .... Na to její milé přišel, sama mu jé krájet dala. Trnčí .... Vona mu jé krájet dala sama se jé pochválela. Trnčí .... To byl chleba pochválené z vobóch kůrek vodpadené. Trnčí .... V prostředko bel jako mydlo, kulaté jak motovidlo. Trnčí ....

Páni muzikanti, vemte inštrmenty dobrý pozor na mňa dajte, vy sedľáci počúvajte co děłajú ženky! Ona ženka mnohá, dyž muž néni doma, on jí nechá hospodářství, ona krade až to praščí, a peníze sková. Ženka dojí v chľévě a žida má v izbě, príďa z venku přivítá ho, a hned sa ptá: co nového, a co má pěkného. A on jí zas praví: mám tu nové módy, jakživa ste neviděła, na jarmaku neuzřeła takové kartúny. Céra iďa z chléva, na žida sa dívá, vołá: mamo co děłáte, o złatý sa nehádajte, tata nejsú doma. Ľež tatu spatříme, šecko si kúpíme; bude pátek, budeme vít, možeme něco ukľudit a židovi dáme. Sedľák v pátek věje, žena k němu príde: běž ty mužu poobědvat, mý budem s cérú osívat, máš tam oběd v trúbě. A jak osívały, do měchů dávały; pachołek sa díru dívał, aby na ně nepovídał, že mu také dají. Dybych sedľákem był, vím co bych učinił; rekł bych: do ľesa jedu, vratił bych sa zasé domu, na všecko bych trefił. Príde kontribuce, sedľák zpíná ruce: co si, ubohý, poradit, kam sa já mám včiľ obrátit, prázná je truhľice. Až žena umírá, teprú si zpomíná: co sem, hříšná, děłávała, že sem muža okrádała, včiľ ně bude běda. *