jsme

Displaying 1 - 5 of 5

Bartoš 1901 / 0389 | Když já pojedu přes ten

Když já pojedu přes ten les, jenom mne, koníčku, pěkně nes. Stúpaj a stúpaj, jenom nedúpaj, dones mne, koníčku, kde sám chceš! Když jsme na louce seděli, oba jsme, můj milý, plakali, já jsem plakala ai želila, že jsem tě, synečku, podvedla.
aj
chtít
kůň
les
milý
plakat
jet
pěkný
syn

Bartoš 1901 / 0607b | Roste borověnka borová

Roste borověnka borová, kolečkem do kola sekaná, pod ní koníček, na něm syneček, jede do Brna. Kdybys, milá, byla upřímná, nažalas by trávy do klína, dalas koníčkovi, aby byl hotový zítra do Brna. Nechce jest koníček travičky, že je od falešné děvčičky, mně se všecko zdá, že moje milá není upřímná. Již jsem zapomněla na otce, již jsem zapomněla na chlapce, na tě, synečku, zlatý Honzíčku, nemůžu do konce. Již jsem zapomněla na bratra, nezapomínám ale na vrata, u kterých jsme stáli, sebe milovali až do rána. Již jsem zapomněla na sestru, nezapomínám přece na cestu, po kteréž jsem šla, kvítky nosila v bílém fěrtoušku.
borovice
bratr
Brno
bílý
cesta
chlapec
falešný
Jan
jet
kolo
kůň
milovat
milý
chtít
moci
nést
otec
růst
ráno
sestra
stát
syn
tráva
upřímný
vrata
zapomenout
zlato
zítra

Erben 2/060 | Červená růžičko

Hradec Králové
Červená růžičko, co se nerozvíjíš? co k nám, můj Jeníčka, co k nám už nechodíš? „Kdybych já k vám chodil, ty bysi plakala, červeným šátečkem oči utírala.“ Proč bych já plakala, když mne nic nebolí? milovali jsme se, jako dva holubi. Jako dva holoubky, jako dvě hrdličky: já jsem ti dávala upřímné hubičky. Upřímné hubičky – falešná tvá láska: nebudu ti věřit, až bude ohláška. Až bude ohláška na té naší faře, tenkrát budu říkat bratru tvému šva’ře. Bratru tvému šva’ře, matce panímámo; budu jí líbávat ruce každé ráno. Ruce každé ráno, nohy každý večír: a to všecko proto, že jsi ty můj přeci.
bratr
dva
falešný
fara
holub
láska
matka
milovat
nic
noha
oči
plakat
ruka
ráno
růže
večer
červený
šátek
Jan
proto
hubička
upřímný
utírat
hrdlička

Erben 2/181 | Neříkej má panenko!

Tábor
Neříkej, má panenko! neříkej nic, že jsme spolu mluvili, neříkej nic; že jsme spolu stávali, hubičky si dávali, neříkej, má panenko, neříkej nic!
nic
panna
hubička
mluvit

Erben 2/230 | Otče otče otče otče náš –

Beroun
Otče, otče, otče, otče náš – má panenko, jak se máš? Zdráva, zdráva, zdráva, zdráva jsi – když mě vidíš, ráda jsi. Věřím v pána Boha – že jsme rádi oba: Desatero boží – když hubičky hoří. Andělíčku boží, strážce můj – ty jsi moje a já tvůj.
Bůh
hořet
otec
panna
pán
rád
hubička
zdraví
vidět

Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!

Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,

Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.

Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.

V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).

Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.

Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!

Jan Koláček, autor projektu

Jak citovat

"jsme", FolkSong.eu - Online katalog lidových písní, ed. Jan Koláček (datum přístupu: 29 Bře 2025), URL: http://folksong.eu/taxonomy/term/5782