palášek

Displaying 1 - 13 of 13
Neřek jsem dnes tejden, že budu voják, že budu nosívat na kvéru bodák; pro potěšení bílé řemeni: neplač, má panenko! nic plátno není. Až tady pojedu, podíváte se, jak za mnou má milá šátek ponese; šáteček červený a láska je v něm: když jsi mne nechtěla, což je mi po něm! Neřek jsem dnes tejden, že budu voják! a když mé svázali, co mám už dělat? vzali mě mocí od milej v noci; já pláču, naříkám, nemám pomoci. Až tady pojedu naší krajinou, eště si zpomenu na svoji milou: hory a lesy! má milá, kde jsi? už mi zavázali pentličkou vlasy. Vlasy zavázaný, tvářičky blednou: ví pán Bůh nebeský, jak bude se mnou! dali mi šaty, palášek zlatý: už jsem já, nebožák, už jsem zajatý.
Nedbáš, když máš po straně palášek, nedbáš, když máš po straně palaš: palášek po straně, flintu na rameně; nedbáš, když máš po straně palaš.
Na vršíčku, na kopečku jsú tam husaři, maji krátký košilečky jako rybáři: voni se tam sekaje, šavličkama cvinkajú; má milá se za mě bojí, že mě zabijú. Nezabijú, nezabijú, já palášek mám: čtyrydvacet těch husarů sám já posekám. Já jsem chlapík jako pták, po miluju, nechám tak, sednu na koně vranýho, pojedu vodsád. „Vyletěla holubička přes ten panskej dvůr, zaplakala, zažehla, že nebudeš můj!“ Mlč, Handulko, mlč nepláč, vono bude zas jinač, bude-li v tom vůle boží, sejdeme se zás. Pod vršíčkem, nad vršíčkem jsou tam husaři, mají modré kamizoly, jako šumaři; oni se tam sekajou, šavličkama řinkajou: zkázala mně má panenka, že mě zabijou. Nezabijou, nezabijou, já se jim nedám: půl tuctu těch modrejch ptáků sám já posekám; já jsem chlapík jako lev, má panenka – mlíko, krev: kdo mně na ni rukou šáhne, zví, jak je můj hněv.
Ach, já nešťastný v tom světě, co já sobě počít mám? miloval jsem hezkou holku, tu sousedovic Lenorku: nastojte! mně ji pantáta brání, že mně jí nedá, že nedovolí. Už jsem císařským vojákem, mám palášek po straně, musím pilně vartu státi, nesmím se žádného báti: to všecko pro tě, nešťastný otče, že’s mně nechtěl dát dceru v dobrotě.
Bože můj nebeský, jdú na mňa tesknosti, že můj milý leží ve velkej nemoci. Dybych já věděla, že jemu pomožu, zajela bych já mu pro červenú růžu. Nehledaj, má milá, tej červenej masti, už je má hlavěnka porúbaná dosti. Dyby já věděla, že mně míníš umřít, dala bych já tobě košelku zlatem šit. Nedávaj, má milá, košelky zlatem šit, a pros Pána Boha, abych mohl okřít. Podaj mně, má milá, šablu zrcadlnú, nech sa já podívám, jak mně líčka blednú. Jak mu ju podala, na straně ostala; kdo ti tu radu dal, bys u mňa nestála? Dala mně ju, dala, má stará matička,, by mňa neseťala tá tvoja šablička. Byl bych ti udělal svadbu bez ohlášek, až by mně byl ostal krvavý palášek.
Něřek sem dnes tydeň, že budu vojak, a dy mne svazali, co budu dělať? Vzali mne s moci u milej v noci; ja plaču, nařiču, němam pomoci. A dy ja pojedu přes tu krajinu, ešče si spomenu na svoju milu. Hajičku, lesi, ma mila, kdě si? Ach, už mi splitaju pentličku vlasy. Pentličku černu, lička mi blednu, Pan Bůh vi něbesky, jak budě se mnu. Dali mně šaty, palašek zlaty, už su něbožatko cely zajaty.
Už je zle, už je zle, a bude hůř, už pro nás chystajó v košinách vůz. V košinách vůz, koně vraný, po straně palášek místo panny.
Dycky mně bývalo veselé vyjití, a včil mně zarostla cesta modrým kvítím. Stezka modrým kvítím, bílou jetelinou, všecí mně zbraňujou chodit za děvčinou. »Pověz mně, synečku, kdo tobě v čem brání?« Zbraňujou, zbraňujou ti perštenští páni. Oni na vojáka mě odvesti dali, že mně budou svědčit véložky červený. Véložky červený, pojedu na koni, spomenež, má milá, na mé milování. Na mé milování, na mou věrnou lásku, až já si povedu koňa na řetázku. Koňa na řetázku, po straně palásek už jsem se oženil beze všech ohlášek. Já jsem se oženil, a ty ses nevdala, na koho, má milá, na kohos čekala? Na tebe, synečku s modréma očima, byla bych pro tebe do vody skočila.
Dybych byla vtáčkem tak, jak jsu panenkú, letěla bych do pole malenkú dírenkú. Letěla bych do pole za celú armádú, abych uviděla, co můj milý dělá. On tam nic nedělá, on se tam dobře má, napájí koníčka z nového okova. A dyž ho napojí, sám sebe přistrojí a připna sobě palášek, po procházce chodí. Pamatuj, pamatuj na ten závazek svůj, u svatého Petra, Pavla mšu svatú obětuj. Aby nás chránila Panenka Maria, tebe, synečku, na vojně a mě smutnú v domě.
Hanačko, děvečko, srdce moje, aj, z tebe bude žena, a ze mně bude visívávat palášek dolů s koňa. Palášek, palášek dolů s koňa a klobók lemovaný, aj, zpomeneš ty, má panenko, na moje milování. Na moje, na moje milování a na mó věrnó lásko, Hanačko, děvečko, srdce moje, aj, můj zlaté vobrázko.
Překerak sem já sem přišel, překerak so tade sám? Překerak se, má panenko, překerak se vysekám? Mám palášek, šablo, vysekám se snadno, kamarádi zhotíkali, jož je všecko darmo.
Koza leží za plotem, natahuje trúbu, přiletělo hovado, dalo í přes hubu. Ach, hovado, hovado, nejsi toho rodu, já vytáhnu palášek a tebe probodnu. Koza leží na seně, ona se mně směje, chytím kozu za bradu, povedu do Brodu. V Brodě koze nemajú, šidlem mléko idajú, pantokem chleb krajajú, měchem drva ščípajú.
K horám, chlapci, k horám, déte vědět nohám, já sem chlapec těžký, netrófám si pěšky. To só chlapci, to só, co paláše nesó, co nesó pagnéty, to só jenom děti. K horám, chlapci, k horám, kdo trófáte nohám, a já take k lesu ten palášek nesu.